Harrisonovy květy

Nejlepší válečný film z   bývalé Jugoslávie, který   jsem viděl. Hodně smutné a   reálné,lidi se neponaučej a   dokážou se k sobě chovat   jak prasata! Drobné   nepřesnosti jako útěk kolem   odstřelovačů se dají   překousnout, co mě po letech   začalo vadit je,že režisér   musel do filmu míchat, že   jeden z nich je žid, to tam   absolutně nepatří!!

Kousek nebe uvnitř pekla
Tak drsně realistický, a   přitom je v něm tolik   lásky. Téma reportérů ve   válce není jen jediným   předmětem tohoto filmu, jak   se mnohdy odevšad dovídám   – myslím, že to je mylné   tvrzení. Tento film je   především o lásce, o tom,   co vše Sarah obětuje, aby   našla a zachránila   milovaného manžela ze   spárů zuřivé občanské   války. I když Harrisona   všichni považují za   mrtvého, ona tomu odmítá   věřit. Jejíma očima pak   sledujeme skutečnou zkázu,   jaké se může dopustit   jedině válka a Sarah   poháněná silným citem a   odhodláním v té naprosté   beznaději nakonec všem   tvrdým nástrahám odolá. Na   každém kroku, v každém   záběru je cítit   povzbuzující naděje. Tak   nádherný a silný film se   jen tak nevidí.

Čistá nádherná láska   dvou lidí vsazená do   špíny, krve a hnusu   občanské války v bývalé   Jugoslávii. To je jako kousek   modrého nebe uvnitř   sžíravého pekla.