Gruzínská kronika XIX. století

Gruzínská kronika XIX. století je dílem režiséra, kameramana a malíře Alexandra Rechviašvilliho. Ať už je tento tvůrce následníkem Otara Ioselianiho či Andreje Tarkovského, vyznačují se jeho osobitá díla ryzí poetičností, čistotou filmového jazyka a složitou metaforičností zdánlivě průzračných příběhů, kterou je pro diváky někdy obtížné akceptovat. Režisérův první dlouhometrážní film poněkud připomíná svou atmosférou Kafkův Proces, přičemž vychází z evropské literatury a malířství stejně jako z domácích tradic. - Student Niko, se vrací domů, aby pomohl obhájit proti úředníkům z města, právo vesničanů na les, jenž má být pokácen a prodán zahraničním podnikatelům. Niko, pokračující jak v otcově díle, tak v myšlenkách revolučních demokratů, s nimiž se seznámil během studií v Petrohradu, se zaplete do absurdních jednání s úředníky. Aniž něčeho dosáhne, stává se pro svou úpornost nebezpečným a musí být odstraněn. jeho zneklidňující zmizení (není ani živ, ani mrtev, ale mizí v jámě v lese) cítí jako bolestnou ztrátu posledních nadějí nejen vesničané, ale i Dívka, dcera jednoho z nižších úředníků, která s Nikem sympatizuje. - Režisér se nesoustřeďuje na vnitřní svět hrdiny, jenž je spíše než konkrétní osobou prototypem idealisty, ale na jeho tragický střet s ničivou a absurdní realitou. Niko chce být skutečným v neskutečném světě mimo prostor a čas (název filmu je jedním z provokujících paradoxů díla), což režisér zvýrazňuje mísením reálií růz-ných epoch a kultur. - A. Rechviašvili vytvořil zneklidňující podobenství o ztrácení duchovních hodnot a o morálních právech přirozeného světa; otázky, které klade, vzdor jejich složitosti nelze ignorovat. Na 28. MFF v Mannheimu 1979 získal film Cenu katolické poroty, Cenu FIPRESCI, Zlatý dukát a Cenu CICAE..

Autor/Zdroj: /Filmový přehled