Farářův konec

POZOR SPOILER

Právě probíhá zabijačka. Je také pouť a spousta atrakcí a také se má hrát divadlo. A bude se hrát i o faráři.

V nedalekém kostelíku je také jeden. A k tomu přiběhnou prosit, aby rychle pokřtil dítě. On se nechce přiznat, že je jen kostelník, ale naštěstí nemusí, protože s tím dítětem odejdou. Pak pokládá koberec pro svatbu, i přes předmět, který tam nepatří. Svatebčané přijedou, ale jejich ceremoniář je indisponován. No, prostě je jako dělo. Kostelník pak pomotá svatebčany a prchá. Nu, a přichází do námi již poznané vesnice. Vlastně přijíždí na oslíku. Někteří lidé jsou rádi a přemlouvají jej, aby zůstal. Ihned se jich spousta zpovídá z hříchů. Farář s jednou babičkou hraje oko. Vyhrává nad ní pětníky a obrázky. A babka, sprostá jako dlaždič, chce hrát o televizor. To on již ovšem odmítá a věci vyhrané karbanem vrací. Také si občas napije více vína a také jeho oddávání snoubenců má svá specifika. Na svatbě samotné vznikne pranice mezi dvěma dívkami, totiž mezi nevěstou a Majkou. Ta si pozve faráře do stohu, kde jsou málem viděni celou vesnicí. Včasný útěk tomu zabrání. Ale vinou neopatrnosti jednoho dědy stoh shoří. Všichni si myslí, že tam oba zůstali a mají to za sebou. Naštěstí se to vysvětlí a přijíždí sem excelence s černochem. Kostelník se přiznává, že není kněz a excelence jej chce druhý den dopravit na policii. A do toho přichází právě police, neboli bezpečnost a to ne lecjaká…

V jedné malé horské vsi neměli faráře. Děda, bába a mladičká matka s nemocným dítětem v náručí se proto vypravili dolů do města, aby tam dítě nechali pokřtít. V cakristii kostela našli kaplana. Téměř násilím ho museli přesvědčit, aby provedl požadované úkoly. A stal se zázrak - dítěti se ulevilo. Radost a vděčnost vesničanů neznala mezí. Dokonce zazněla i nabídka, aby s nimi kněz odešel do hor, kde je ho víc potřeba. Kdo by tehdy tušil, že jde o pouhého kostelníka, který si převlečen do kněžského roucha zkoušel žehnací gesta…
Námět na svěží komedii s prvky satiry a skrytého podobenství pochází z pera Josefa Škvoreckého.

Ocenění: Stříbrná Siréna na Přehlídce čs. filmů v Sorrentu
Půvabný příběh kostelníka, kterému se shodou okolností naskytne příležitost vydávat se v zapadlé horské dědince za faráře. Nepravý kněz se zaujetím a vzácným pochopením pro lidské slabostí plní přijatou roli ke všeobecné spokojenosti obce, dychtící po duchovní útěše. Falešný farář vdechuje barvitým figurkám vesničanů jakoby nový život a prosvěcuje tak groteskní obrázek vesnické idyly, pronikavý v charakterizaci a typizaci aktérů. V rušném závěru plném intrik a situačních zvratů podléhá farář obklíčení, které se kolem něj pevně sevře.
Film je závažnou úvahou a povaze a podstatě mýtu a zároveň zábavným podobenstvím o toleranci jako nutné podmínce plné, nezkreslené a neoklešťované lidské seberealizace a štěstí. Víra v poctivost, slušnost, spravedlnost a lásku jsou hodnoty, které jsou základem všeho, co má na tomto světě smysl. Na první pohled jde o selankovitě lehkovážnou story ze soudobé vesnice. (...) Poměrně jednoduchý příběh je však obohacen řadou epizod, a tak místo ryze humorné hříčky jsme svědky hořkého podobenství o nás samých, nebot' i ve vedlejších postavách jsou typizovány známé lidské nectnosti. (...) Není snadné vyjádřit beze zbytku poetiku tohoto Schormova snímku, avšak i dnes je zřejmé, že jde o stylisticky čistý a působivý tvar, který pravděpodobně nemá v českém filmu analogii. (...) Základní stavební principy snímku - záměna a kontrast - byly využity se značnou rafinovaností, a tak můžeme hovořit o zajímavém druhém plánu, který povýšil prostinký filmový příběh na umělecké dílo s hlubšími významy a trvalejší platností. (J. Dočkal, Film a Boha 1/91)
Celý film osciluje mezi dvěma krajními polohami: jsou to protiklad a zároveň nečekaná jednota duchovního a profánního, komiky a tragiky, reality a fantazie. Nejednoznačná mnohovýznamovost filmu vyrůstá z motivické hry, kladoucí na diváckou vnímavost vysoké nároky. (J. Lakes",", Kino 24/90)
Výsledek je možná trochu nesourodý, vniká sem živelná klauniáda, rámování pouťovou odrhovačkou je poněkud vyumělkované, plejáda bizarních postaviček se někdy příliš domáhá pozornosti. Ale přesto, jde o díla hluboce přemýšlivé, provokující, kterému se ze současné produkce stěží něco vyrovná. (J. Jaroš, Rozhlas 13/01)
Autor/Zdroj: /Kino MAT

Půvabný příběh kostelníka, kterému se shodou okolností naskytne příležitost vydávat se v zapadlé horské vesničce za faráře a který se zaujetím a vzácným pochopením pro lidské slabosti plní svou roli ke všeobecné spokojenosti obce dychtící po duchovní útěše. Falešný kněz jakoby vdychoval nový život figurkám vesničanů a rozdmýchává groteskní obrázek vesnické idyly. V rušném závěru plném intrik a situačních zvratů podléhá obklíčení, které se kolem něj uzavře. Film hovoří o toleranci, jako o základní podmínce plné, nezkreslené lidské seberealizace a štěstí na tomto světě, o víře v poctivost, slušnost, spravedlivost a lásku jako hodnoty, které jsou na dně všeho, co má smysl, je závažnou úvahou o povaze a podstatě mýtu.
Autor/Zdroj: /Kino AERO

Tragikomickou frašku označil autor námětu J. Škvorecký jako vlastní „sen o vesnici s ožralým vandrákem, upovídaným učitelem, rozšafnými sedláky, s Annou, co se chce vdávat, a Toníkem, který se nechce ženit, s koketní vesnickou rajdou, se sprostou babičkou… Nejde o spor moci světské a duchovní, ale o kontrast lásky s vlažností." Poměrně jednoduchý příběh je obohacen spoustou epizod a přerůstá ze zdánlivě. Nezávazné hříčky v trpké podobenství o našich lidech. Tím i předjímá Schormův další snímek Den sedmý, osmá noc. V množství postav, zjevujících se v křečovitém jarmarečním či posvícenském veselí, jsou typizovány různé lidské nectnosti. Při četných zdánlivě humorných scénách, však divákovi mrzne smích na rtech. Farářův konec je často nepříjemný, gogolovský obraz doby, jemuž samo-zřejmě nechybí ani politický podtext. - Na pouti zpívají zpěvačky kramářskou píseň. - Nešikovný Kostelník, který touží stát se farářem, musí pokřtít dítě popletených vesničanů. Inspirován jejich řečmi, odejde na venkov. V malé vesnici musí dát v Hospodářově stavení poslední pomazání prostořeké babičce. Vesničané ho pak už nepustí. Kostelníkovi se splnilo jeho přání - je farářem a všichni si ho tu váží. To je trnem v oku místnímu demagogickému Kantorovi, který dosud ovládal zdejší lid. Jeho intriky proti knězi však skončí fiaskem. Kostelník oddává Annu a Toníka. Pak jde za vesnickou rajdou Majkou ke stohu. Přesně podle Kantorova záludného plánu. Jenže stoh vzplane a vesničané zde najdou uhořelou mrtvolu. Později se ukáže, že neuhořel Kostelník, ale Vandrák. Falešný farář získá tak ještě větší popularitu. Do vsi přijíždí biskup, provázený svým černošským kolegou. Během noci na faře vyjde najevo Kostelníkův podvod. - Žárlivý Kantor svého soka udal, ale teď ho varuje před možným zatčením. Během mše se Kostelník pokouší utéct před hejtmanem a jeho pomocníky. Spadne z trámu u stropu kostela a zabije se.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled