E Dio disse a Caino...

Klaus Kinski a spaghetti westernový příběh   pomsty se vším všudy. Je to námět klasický,   tudíž předvídatelný, ale v rámci subžánru   správně westernově démonický. Jako obvykle   příběh začíná scénou trestanců na   nucených pracích, z nichž je jeden propuštěn.   Touha po pomstě a její vykonání tak může   začít. Jeho nenávist k dotyčným   jednotlivcům, kteří ho do vězení poslali, je   impozantní a předčí veškeré divácké   představy. Brutální scény jeho činů i činů   hlavního nepřítele tak dávají za své,   čímž se vyobrazuje hutnost a poutavost všeho   následujícího dění. Vše také adekvátně   atmosféricky podtrhuje výprava a soundtrack.   Mstitel sám o sobě toho dohromady moc   konverzačně nenamluví, což zvyšuje jeho   lakonickou tajemnost s prvky neobyčejné bolesti.   Vlastně je to takový příběh souboje kočky s   myší, kdy s napětím čekáme, kdo s koho.   Dějová linka je samozřejmě jednodušší, než   by se mohla zdát, ale má ambice plně zaujmout.   A zaujme. Klaus Kinski v roli mstitele a v plné   parádě.