Důvod k rozvodu

Já už ti nemohu věřit. Celé moje věno si prohrál a doma nemáme už ani grejcar a zítra nám odvezou nábytek. No to je předse to poslední. Co mě teď zbývá ? Těch několik šperků od maminky.
- Helenko, já už ...
Ne, ne. Tentokrát už mě nepřesvědčíš. Zítra půjdu advokátovi a zažádám o rozvod.

Helenka je přesvědčená, že je povolána k tomu, aby ze mně udělala pořádneho člověka.
- Hi, hi, hi.
Prosím? Ono je to beznadějné, až to je docela marná práce.
-No, to bych prosil no.
Chudinka malá.
- Poslouchej, poslouchej. Což takhle najít něco, čím bys ses ji sprotivil ?
No copak o to, to ja jsem někdy protivný, jedna radost.

A v programu stojí, že se máme tvářit jako Romeo a Julie.
- Prosím vás, vy jste vtipná.

Bože, to je nádhera, taková zimní krajina.
- Škoda, že láska sa probouzí až na jaře, jak se říká.
Leden, únor, březen ... Což o to, já bych se mohla zamilovat i v zimě.
- Jistě.
Avšak jen v romantickém okolí.
- A zdá se vám tohle okolí dost romantické ?
No, romantiky by tu bylo habadej. Sníh, ticho ...
- Nikdo nás neruší.
I měsíček se schovává za mraky.
- Takže teď jsme tu úplně sami. Necítíte při tom taky takový nějaký hřejivý pocit - tady ?
Tady ano, ale tadydle to studí.
- Psst ! Počkejte, počkejte. Slyšíte ? Rolničky. Saně. To je idyla, co ?
Pěkná idyla, to je můj muž !

Ráno pojedete na hory. Vezměte si sebou kompletní výzbroj turistickou, přirozeně večerní šaty společenské, protože budete bydlet v přepychovém hotelu.
- To jedu na dovolenou ?
Ale, ne. Váš úkol je vyfotografovat pána Bertla s jakousi slečnou in-flagranti.

Tady je program vašeho advokáta. Tady stojí: "Ve spacím voze být k sobě roztomilí před průvodcem a cestujícimi."
- To by ste se ale musela změnit. Na mně musí být ženská moc hodná, když u mně chce něco docílit.
Kdo vám nakukal, že chci u vás nečeho docílit ?
No, nebyla by ste první, ani poslední.

Prosím vás, jak jste mohla tomu člověku svěřit peníze ?
- Nebojte se, ten už se ani pití nedotkne.
Marhu, teď už nepije.
- No vidíte ?
Protože je na mol !
- Cože ? Kde je ?
V herně.

Helenko, ty na mě čekáš ? No, to si hodná. A proč nespinkáš ? To je ale. Co to děláš ? Ty víš, že nejzdravější spánek je před půl nocí, a teď už je tak pozdě, tak brzo ...

Slečno, když to tak nutně potřebujete, já bych vám těch deset korun dala.
- Jééj. A co tu děláte v zastavárně, když máte deset korun ?
U některých lidí začínají penežní nesnáze vyššími obnosy. No ale, těch deset korun ještě mám. Prosím.
- Jééj. Vy to myslíte vážne ? Děkuji vám. Já totiž vysím za činži šedesát korun, ale když dám kvartírskej deset, tak ona počká.

Kde je tá skříň Pavle ?
- Tá skríňka ? Ta je pryč. Ale dala im práce. Ty se nadřeli, ti lidé, vážne.
No tak, nech těch vtipů.
- Ale, podívej se Helenko. Zapomeň na starou skříň, když před sebou vidíš nového člověka, který s klidem umí říct do telefonu - konec, dost, žádný alkohol. A s kartami je také konec.

To nic nebylo. Vždyť se na nej máte zamilovaně dívat.
- Jak pak se na nej mohu zamilovaně dívat, když ho nemůžu ani vidět.

Prosím tě, nedívej se tak na mě, nedívej se tak na mě, ja to neznesu, mě se potom špatne lže.

Že jste flamendr, to jsem už slyšela, ale že jste k tomu ťu -lu -lum, to je pro mně novinka.
- Okamžik. A teď koukejte, ať jste venku.
Ani mi nenapadne. Bez peněz se ani nehnu !

Jéé....pan exekutor. To jsem se Vás nemohl dočkat.

Vy máte voči jako knoflíky u mých bačkor.