Drž si šátek, Tatjano

Mezi základní tvůrčí teze Akiho Kaurismäkiho patří požadavek, aby délka celovečerního filmu nepřesahovala devadesát minut. Za ideální pak považuje stopáž okolo sedmdesáti minut. Ve snímku Drž si šátek, Tatjano dovedl svůj výrazový minimalismu do krajnosti, protože jen tak tak naplňuje charakteristiky „celovečerního" díla (má něco kolem šedesáti minut).
Finský režisér totiž zpravidla nezakládá své filmy na komplikované vyprávěcí struktuře, obsahující několik různě se proplétajících dějových linií. Určující je především samotný pohyb postavy (postav) světem, aniž by ale na své cestě nějak výrazně klopýtla, nebo přímo rezignovala. Žánr road movie musí tedy zákonitě Kaurismäkimu vyhovovat. I když jej samozřejmě osobitě upravuje jak k vlastnímu autorskému naturelu, tak ke specifikům národní, či řekněme evropské filmové tradice.
Na začátku každé správné road movie je gesto vzpoury. V případě krejčího Valta je malé generační vymezování proti vlastní matce iniciováno momentem, když v domácnosti dojde jeho milované kafe. Vytrvale lamentující matku zamkne do špajzu a s opravářem aut Reinem se vydá na projížďku jím právě opraveným vozem. A bez pevně stanoveného cíle, jak je pro Kaurismäkiho postavy příznačné. Svezením dvou sovětských turistek, které je požádají, aby je dopravili do přístavu, sice na krátký čas jakýsi cíl získají, ale vlastně není zas až tak důležitý.
Vztahování Finů k jiným národům, především ke dvěma hegemonům rozdělujícím svým vlivem po čtyřicet let svět na dvě poloviny, je v Kaurismäkiho filmech poměrně frekventovaným motivem. Retro aranžmá (užití černobílého filmu, model automobilu, účesy a obleky) se promítá nejen do výrazu filmu Drž si šátek, Tatjano, ale také do ideového pojetí, kdy je děj snímku, uváděného do kin roku 1994, situován do doby před pádem železné opony. Politická a historicky daná komplikovanost sovětsko(rusko)-finských vztahů zde ovšem není přímo manifestována. „Neporozumění" mezi mužskými a ženskými postavami filmu vyplývá především z odlišného jazyka a života v jiném kulturním prostředí. Překonání získaných rozdílů a smířlivé společné setrvávání ve světě filmu je pak jejich velkým vítězstvím nad životní skepsí a deziluzí.

Petr Pláteník
Letní filmová škola 2011

Film je svéráznou variantou road movie, odehrávající se ve Finsku 60. let. Jeho hrdiny jsou typičtí režisérovi outsideři, kteří jsou „vězni" jak svých rázovitých „buranských" povah, tak řady kulturních vlivů, přicházejících jak z Východu, tak ze Západu.
Kaurismáki redukuje charakteristiku svých postav na několik základních rysů, jež pak záměrně hyperbolizuje do absurdní polohy (např. neustálé pití kávy a vodky u mužských hrdinů či jejich oděv, jenž je tak nedílnou součástí osobnosti, že se neodkládá ani před spaním). V podání stálých režisérových hrdinů není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby, v níž se nejen hudba a oblečení, ale i jídlo, věci denní potřeby a dokonce i lidská rozhodnutí stávají předmětem absurdního kultu.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Krejčí Valto a jeho přítel, automechanik Reino, se vydávají napříč Finskem Valtovou černou Volhou. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného SSSR. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost brání mužům navázat komunikaci se spolucestujícími... Kaurismäkiho smutně zábavná komedie je svéráznou variantou road movie. Režisér redukuje charakteristiku svých postav na několik základních rysů, jež pak záměrně hyperbolizuje do absurdní polohy (např. neustálé pití kávy a vodky u mužských hrdinů či jejich oděv, jež je natolik nedílnou součástí osobnosti, že se neodkládá ani před spaním). Výsledkem ovšem není karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby, v níž se nejen hudba a oblečení, ale i jídlo, věci denní potřeby a dokonce i lidská rozhodnutí stávají předmětem absurdního kultu. Automechanik Reino se stal jednou z posledních filmových rolí předčasně zesnulého excelentního herce Mattiho Pellonpääa. Kameraman Timo Salminen za svou práci na tomto filmu obdržel finskou filmovou cenu Jussi.
Dílko je uváděno spolu se třetí - kalifornskou - verzí Jarmuschovy krátké půvabné grotesky Kafe a cigarety s Tomem Waitsem a Iggym Popem.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Černobílý anímek Akiho Maurismäkiho Drž si šátek, Tatjano je svéráznou variantou road movie, odehrávající se ve Finsku šedesátých let. Jeho hrdiny jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, jež jsou "vězni" jak svých rázovitých "buranských" povah, tak řady kulturních vlivů, přicházejících z Východu i Západu. - Krejší Valto a jeho přítel, automechanik Reino, se vydají na cestu napříč Finskem Valtovou černou volhou. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do Sovětského svazu, Jazyková bariéra i vrozená nesmělost brání mužům navázat komunikaci se spolucestujícími. Chvíle porozumění, k nimž během dlouhé cesty přece jen dojde, se odehrají bez slov a jsou téměř nepostřehutelné.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled