Dravci

POZOR SPOILER

Na silnici dochází k autonehodě. Raněný chodec je odnesen do krámu pana Krofta. Pan Carda je členem výboru, který má rozhodnout o stavbě mostu, který má podobným nehodám, a že jich zde nebylo málo, zabránit. Návrh je již zpracován. No, a jak to již bývá, někdo je pro, jiný proti. Pan Žůrek má družstvo Svoboda, do něhož mu paní Máňa nabízí peníze. On nechce, protože by si ji pak musel vzít. Soutěž na nový most vyhrává místní člověk, inženýr František Rýdl. K výhře pak dostává čtvrt milionu korun. A nyní jen zbývá určit, komu bude stavba zadána. Franta jako takový je člen družstva Svoboda, tedy by měl most stavět Žůrek. Jenže. Ono se to bude teprve rozhodovat. Frantovi doma vypadnou peníze z odměny a táta jej hned žádá o tisícovku. Franta mu peníze nedá. U obchodníka Krofta má být provedena hospodářská kontrola a on žádá po svém zaměstnanci Hrubém, aby si s tím „poradil“. Je velká městská oslava a na ní Frantův otec rozváží pivo. Kamarádi jej zatáhnou mezi sebe, a vyčítají mu, že je jako syn boháče řádně nepohostil. On pak někam mizí a jeho koně se plaší. Rýdl z toho bude mít potíže. Má je i doma. Chce po synovi půlku odměny, a dochází k šarvátce. Syn peníze otci nedá, ale matce dá vkladní knížku s velkou částkou. I v družstvu jej oškubou. Žůrek trvá na půlce peněz, prý to tak bylo smluveno. Franta dává, plus něco navíc. Krofta ukazuje Hrubému, jak vydírá a kolik lidí drží u zdi. Tak získal i byt pro něj, ale už mu neřekne, že jej Hrubý bude muset opustit právě kvůli stavbě mostu. Když se Carda dozví, že se stavbou mostu zanikne zahrada, kde pracuje, staví se okamžitě proti. Inženýr Novotný přes Rýdla otce lanaří k sobě jeho syna. Nepovede se to. Zato jiný člověk družstvo opouští. Totéž družstvo shání peníze za každou cenu. Franta je slíbí a jde pro knížku, kterou dal matce. Jenže knížka již není na svém místě. Ukradl ji otec a ukazuje ji mladé slečně Růženě, o kterou, ač ženatý, usiluje. A tak nezbývá panu Žůrkovi, než zajít za Máňou, ta potřebný obnos dá. Hra a boj kolem mostu pokračují, Hrubý ukradne z trezoru usvědčující materiály a odnese Cardovi. Vkladní knížku otec ztrácí, metaři nalézají - a jak to dopadne s mostem? Dozajista dobře.

Městská komise má rozhodnout o přidělení stavby nového mostu mezi dvěma konkurenčními návrhy. Podnikatel Novotný a jeho společníci jsou odhaleni jako intrikáni a korupčníci... Režisér Jiří Weiss se pokusil prosadit své zahraniční filmařské zkušenosti i v tomto konvenčně schematickém dramatu. Titulu byl aprobační komisí přidělen predikát ,,film státotvorného poslání".

Zdroj: Československá filmová společnost

Dřevěná lávka, která provizorně nahradila kamenný most zničený za války, nevyhovuje potřebám města. Situace se proto bude řešit novou výstavbou. Ze soutěžních návrhů vyhlášeného konkurzu udělí městský národní výbor první cenu mladému vedoucímu nově utvořeného stavebního družstva Františku Rýdlovi. Jeho konkurent stavitel Novotný se však nechce smířit se ztrátou tak výhodné zakázky. Spojí se proto s tajemníkem MNV dr. Dvořákem a bohatým obchodníkem Kroftou. Tito intrikáni využijí toho, že Rýdlův plán předpokládá zboření několika domů a zničení krásné Kroftovy zahrady, a poštvou proti Rýdlovi obyvatele postižených domů i některé členy MNV. K dosažení svých záměrů využívají úplatky, vyhrožování i podlé zákroky proti Rýdlovu družstvu. Kroftovu zaměstnanci Hrubému se však podaří zmocnit se dokumentů, které Kroftu usvědčují z nezákonné činnosti. Plány Rýdlových odpůrců, jimž šlo jen o osobní prospěch, jsou prozrazeny. Lidé se dozví pravdu a Rýdl se svými poctivými spolupracovníky může začít se stavbou nového mostu, který bude k užitku všech.

Zdroj: NFA

O stavbě nového mostu se ucházejí dvě firmy. Komise majitele jedné z nich odhalí jako korupčníky a intrikány.

Autor/Zdroj: /Popis


Naší nové sociální i národní skutečnosti se dostalo v právě uplynulých týdnech pevných, nevyvratitelných základů. Nebylo tomu tak vždy, vzpomeňme si, jak ještě před nedávnem, před vyřešením vládní krize vládl v našem veřejném i společenském životě chaos. O tom období budovatelského úsilí na jedné straně a o zradách a intrikách na straně protivné vypráví nový film režiséra J. Weisse.
Dravci, to je cesta dvou poválečných let, cesta za socialismem a lepším zítřkem, mapovaná prací a láskou jedněch, nenávistí, paličstvím a zločiny druhých. Kolik obdobných, malých či větších zločinů se mezi námi odehrálo, kolik podobných dravců se volně pohybovalo mezi námi - -!
Mil. Fábera ve spojení s režisérem J. Weissem se snažil ve svém scénáři vystopovat všecky kladné a tvořivé elementy, proti nim pak postavit do ostrého kontrastu záblesky špíny, korupce, společenské i státní zrady. Jde tedy o filmový námět, který psychologicky řeší postoj našich lidí v počátečním období budování nového, osvobozeného života a státu. Kolem mostu, který zničili na konci války Němci a jenž má být znovu postaven, se rozehrává řada subjektivních i kolektivních dramatických konfliktů, jež probíhají paralelně se změnou starého života v nový. Ovšem: původní filmový námět, to byla literární psychologická studie. Udělat z ní přesvědčivý, řadu situací v sevřené dramatické i myšlenkové formě udržující příběh, to už by1 tvrdý oříšek. Autorům posléze vyšla napůl psychologie, napůl dokument, umělecky nedosti přesvědčivě ztvárněný, narušený v syrovosti a novotě látky starým situačním klišé, nejvíce pak problematický svou černo bílou kresbou. Osoby tohoto příběhu jsou schemata, nikoliv lidé. Jsou zde jen ti křiklavě hodní a ti neméně křiklavé zlí. Nepřesvědčuje nás to tak docela, cítíme v tom chtěnou kalkulaci, vrtíme hlavou nad hloupou primitivnosti chudáků i nad stejně hloupou rafinovaností panských dravců. Cítíme, že konflikt, o který zde š1o (poslední křeč starého řádu a nekompromisní mravní i faktické vítězství pokrokové třídy), to není přesvědčivá skutečnost, to je jen hra. Ovšem, již předem jsme napsali: syrová, nová látka je velmi nesnadno ztvárnitelná, dynamičnost současnosti, dosud v nás nevyzrálé a umělecky nevykrystalizované, může být zachycena jen v hrubých obrysech, na jemnější umělecké zpracování není časového odstupu ani zkušeností. Proto vítáme tento film, který je nesporně kladným přínosem svou thematikou, zaznamenávající cestu našich budovatelských strastí i slastí i dokumentující mravní obrodu celého národa.
Jiří Weiss, který se tak silně uvedl Uloupenou hranici, zde dostal poprvé zcela odlišnou látku, jejíž dramatické napětí není vnějškové, ale vnitřní. Nevíme, zda tento genre Weissovu lidskému cítění i uměleckému stylu tak docela odpovídá. Zpracoval Dravce jistě spolehlivě, bez uměleckých i filmově odvážných objevů, omezil se na nejvhodněji aranžování (z něhož poznovu čiší civilismus!) bezpečně se opřel o místa dramaticky silná, zakolísal však v psychologických partiích a v momentech lidských přerodů, zvratů, mravních vítězství či katastrof. Dějová orientace - stejně jako v Uloupené hranici - není příliš jasná, rovněž chybí vnitřní gradace, čímž se příběh častěji ocitá na dějové mělčině. O černobílé kresbě jsme již mluvili při hodnocení námětu. Režie toto zeschematisování ještě zvětšuje. Tam, kde se starý dokumentarista Weiss opírá o kolektiv neherců, vychází příběh mnohem pravdivěji, horší je to již s profesionály.
Hlavní postavu vytvořil Vít. Vejražka. Jeho chlapskému zjevu hodně ubírá neodmyslitelný a nepřekonatelný "vejražkovský" styl který neodpovídá postavě mladého inženýra Rýdla. Vejražkově jistě poctivé hře vadí chtěná, nucená násilnost projevu, což se ostatně projevuje u převážné většiny všech ostatních herců. Jasně to vnímáme u Plachty, Plachého, Rašilova i Struny. Upozorňujeme jen na scénu Strunovy opilé meditace na mostě a na jeho pád do vody, kde herecky i režijně situace balancuje na rozhraní křiklavosti. . .
Stavby K. Škvora zapadají do civilního rámce režijního pojetí a o hudbě E. F. Buriana si povíme v některém z příštích čísel KINA (Neměli jsme dosud příležitost ji slyšet.)
Závěrem: Film Dravci nás zcela neuspokojuje umělecky, vítáme však jeho thematiku, odvahu jeho tvůrců i jistě zcela správný záměr našeho znárodněného filmu, ukázat nám Československo 1948, vypořádávat se a dobovou problematikou a v rámci maximálních kulturně politických možností vychovávat naše filmové publikum k novému estetickému i sociálnímu nazíráni na dění tohoto světa.

Autor/Zdroj: Drtílek Miloslav/dobová recenze