Dokaž to!

Další z řad tanečních   filmů, kde se hlavní hrdinka   chce stát tanečnicí. Nebylo   to vůbec špatný. Jelikož   to je nový film, tak tam   uslyšíte muziku, která se   zrovna hraje. To se mi moc   líbilo. Je to odpočinkový   film plný hudby a tance - a s   malou romantickou zápletkou   pochopitelně.

Film je pěkný, ale nic   nového pod sluncem. Rozhodně   podle mě filmy jako Step Up   nebo, když jdeme ještě dál   do minulosti, Flashdance   nemají konkurenci. To jsou   bombový taneční filmy. Ale   tady opět: holka jede ze   zapadákova do velkoměsta   něco dokázat, jde si za   svým snem, potká lásku   atd...prostě stará ohraná   písnička. Taneční část   filmu se taky nedá hodnotit   úplně suprově. Ale na   oddechové odpoledne, proč ne   ;)

100-krát omílané téma,   které jak se zdá, je   nesmrtelné. Bohužel, musím   říci. Přestože mě v   rámci děje příjemně   překvapilo, že scénáristé   nechtěli vytěžit úplně   všechno - takže se nekonaly   "trable s láskou",   přesto bohužel nepřišli   ani s ničím novým,   neotřelým. Taneční scény   s Ruby´s mi přijdou - no,   nechci říct nevkusné -   spíš bych řekla o ničem.   Celkově si myslím, že na   to, že se jedná o film s   tancem v hlavní roli, tncuje   se zde DOST málo (a ještě   nijak dobře)...a to nejsem   jako divák ochotná   tolerovat.

Zcela typický sportovní   (tedy taneční, ale to je   taky sport ne?) snímek. A ty   já povětšinou opravdu   můžu. Zcela nečekaně se   však ani tady nekoná jediný   překvapení. Všechno klasika   – outsider, v tomhle   případě hezká holka Mary   Elizabeth Winstead (zrovna   nedávno jsem chválil její   vzhled v Autu zabiják) má   sen. Chce tančit. A tak   odchází do Chicaga na   zkoušky do prestižní   školy. Samozřejmě jí   nepřijmou, ona si ale během   5 minut najde bydlení a hned   druhý den práci, kde potká   úžasnýho kluka a se všemi   je kamarádka až na jednu   holku, který naše vzorná a   hodná hrdinka nepadne do   voka. Během několika   následujících měsíců   (či dnů/týdnů) se jí   začíná dařit a i přes   nepřízeň osudu v podobě   rodinných problémů všem   ukáže, že na to má. Nic   proti, ale kapka invence by   přeci jenom nezaškodila.   Nebudu tvrdit, že to   nefunguje, ale když vynechám   spoustu toho stokrát   viděnýho a   předvídatelnýho stereotypu   tak tu není nic, co by stálo   za zapamatování. Ba naopak   – je tu několik nepříliš   domyšlených situací a   samozřejmě i pár blablabla   (ani nevim co to řikám)   dialogů. Jak už jsem ale   předesílal – já mám pro   tenhle typ filmů prostě   slabost. Tenhle sice patří k   tomu horšímu, co jsem v   tomhle žánru viděl, přesto   nepochybuju, že si ho jednou   docela s chutí zopakuju.   Ačkoliv tance není tolik   kolik by mohlo být. A zdaleka   ne všechny čísla mě   dokázali zaujmout. Ale   například hned druhé   Lauryno vystoupení stejně   jako to závěrečné, stojí   zato. Celkově to působí   jako trochu nedotažená   variace na Divoké kočky.   Což není špatné, ale ani   žádný zázrak se nekoná.

Make It Happen
Další hudební film, který   nám divákům nepřináší   nic nového, stokrát ohrané   téma navíc tady je   smícháno několik   tanečních filmů a to   Nežádej svůj poslední   tanec, Divoké kočky. Další   venkovská nána která se   vydává do velkoměsta splnit   si sny a přitom začíná   pracovat v klubu jako   tanečnice , najde lásku a   nakonec se jí splní sen o   tom jít na taneční školu.   Neoriginální navíc hlavní   hrdinka je silně   nesympatická, hudba taky   nestojí za moc a celé to   prostě nefunguje tak jak má.   Tanečních filmů je mnoho,   ale tenhle patří mezi ty   nejslabší. Plus je za   sympatického Riley Smith.

Kterak vesnická pipka v   Chicagu ke štěstí   přišla... Musela jsem držet   v pohotovosti všechen svůj   nadhled, který mně pomáhal   překonat ohleděná   popelkovská klišé, abych   stejně skončila u   "prdelnakopávajících&q   uot; hlášek, ale dovedu si   představit, že určitá   věková skupina děvčat z   toho všeho, rozuměj -   velkoměsto, tanec, kluby,   hadry, svoboda a romantika -   musí chrochtat blahem, na mě   ale nefungoval ani   odfláknutý casting, to   unylé děvče bez jiskry v   oku a sexappealem v mínusu se   krom nesporné taneční   dovednosti ocitlo ve své roli   omylem (a bohužel ne sama) a   z Popelčiných tří   oříšků otevřela   maximálně jeden -   šperhákem... takže si lze   cenit pouze několika   tanečních výstupů, jenže   k tomu mně nebylo potřeba   prokousávat se hromadou   cukrové vaty, u které mě   nepřekvapí, že bude jen   sladká a lepivá...