Dobrodružství Poseidonu

Tak tohle byla klasika. V sedmdesátých letech   naprostá pecka, hleděli jsme na to v kině s   otevřenou pusu.

Jasná klasika, ale pozor - nic pro   klaustrofobiky! Ve své době originální lodní   drama, dodnes patřící mezi žánrovou špičku.   Ze skvěle vykreslené atmosféry permanentního   napětí a boje o přežití běhá mráz po   zádech a napínavý děj se silně emotivním   nábojem dává divákovi zapomenout na jeho   nerálnost. Film je natolik dobře napsaný,   zrežírovaný i zahraný, že mi nevadí vidět   ho i opakovaně.

Poctivá katastrofická klasika s dobrým   hereckým obsadením, ktorá aj bez veľkých   efektov ukazuje, ako sa niekedy dokázali točiť   kvalitné trilery. Tá poctivosť je uveriteľná   aj po rokoch, a to aj bez zbytočných romancí   či nabubrelých dialógov. Možno z dnešného   pohľadu napätia nie je na takýto druh žánru   až toľko, ale to je daň, ktorú ochotne   zaplatím.

Největší klasika z éry katastrofických filmů   70. let. O pořádné drama a napětí tam   rozhodně není nouze. Triky jsou na dobu vzniku   poměrně na úrovni.

Od malička se mi tento katastrofický kousek   líbil.
Mám pocit, že tady jsem zřejmě   poprvé zaregistroval nějakého Gene Hackmana a   oblíbil si ho.Dodnes vzpomínám, jak mi ho bylo   na konci líto.Také si myslím, že je to jeden z   jeho nej filmů.
A stejné to asi bude i u Ernsta   Borgnine - tady se mi zprotivil a od tohoto filmu   je mi krajně nesympatický.Přesto ho uznávám   jako talentovaného a velkého herce, což je sice   trochu paradox, ale dokážu s tím žít :-).

Jeden z nejsilnějších filmových zážitků   mého mládí. A viděl jsem ho tenkrát na   plátně ! I když jsme se v našem vesnickém   kině (středisková obec :-) ještě tenkrát   museli střídat v přikládání do kamen...   Například i o tohle jsou dnešní mladí při   návštěvě multiplexu ochuzeni. O tu kumulaci   požitků. Na plátně vybuchuje lodní parní   kotel, když do ohniště pronikla voda a já   otvírám horní dvířka do kamen, abych   přiložil pár lopatek uhlí, dýchne na mě   skutečný žár a čmoud mi vhání slzy do   očí, já tvář staženou děsem z prožívání   na tehdejší dobu špičkového katastrofického   filmu a modlím se, aby mi erární kamínka taky   nebouchla do ksichtu ... Kam se hrabou dnešní 3D   filmy :-). Pro promítání kina sloužil sál   sokolovny – nebo orlovny (už si nejsem jistý,   v obci byly oba sály) s tvrdými dřevěnými   sklápěcími sedadly . Pamatuju se, jak jsem při   boji o svůj život v útrobách Poseidonu tak   křečovitě svíral opěradlo, až jsem si   zadřel třísku jako kráva a zjistil to až   potom doma po návratu z kina. A byl jsem zpocenej   jako myš - že bych ty kamna přetopil ? Ještě   že nebouchly... :-)

Film je na svou dobu docela dobrý, i triky   slušné, uvěřitelné (divák   "věří", že jim hrozí nebezpečí; s   PC triky VÍ, že ne), jen už to je "svým   způsobem" dávno překonané.

Výborný film má i pokračování v dalším   filmu, který mu nekouká ani po kotníky. Zde   již nejde o záchranu, ale o atomové zbraně a   opravdu je to slátanina...

The Poseidon Adventure
Viděla jsem remake Poseidonu a tak nakonec jsem   se rozhodla podívat se na původní film. A   rozhodně jsem nebyla zklamaná, souhlasím, že   film drží diváka v napětí, i přesto, že   víme jak to dopadne. Gene Hackman byl v roli   reverenda Franka Scotta báječný a člověk se   do jeho postavy musí hned zamilovat. Že triky   nejsou to pravé, to co dnes...nemůžu říct,   že by mi to ve filmu vadilo, prostě to k němu   patří a nebylo to vůbec špatné na tu dobu.

Dobrodružství Poseidonu
Patří mezi 501 filmů, které musíte   vidět.
Příběhem naprostá slátanina, už   jenom ta představa, že se na otevřeném moři   objeví tak velká vlna, další trhlinou v   realitě je pak převrácený gigantický parník.   Ale tohle přeci není skutečnost, tady jsem v   Hollywoodu, kde je všechno možné, a podle toho   také musím Dobrodružství Poseidonu   hodnotit.
První co mě příjemně překvapilo   byl Gene Hackman. Znám ho jen z novějších   snímků, kde hraje povětšinou záporné   postavy, hlavně pak právníky nebo ředitele   nejrůznějších velkých korporací. Vidět ho   zamlada, už chápu proč je ženami tolik   milován.
Ale nejdůležitější na The Poseidon   Adventure je to napětí. Celou dobu jsem byl v   pozoru, úplně jako kdybych byl na lodi mezi   přeživšími. Všem jsem fandil, a když   některý z mých oblíbenců skonal, byl jsem   opravdu smutný (i když v duchu jsem občas   tipoval, kdo přijde na řadu další). Zde, v   roce 1972, můžeme vidět, že počítačové   efekty nejsou alfou omegou, a že hlavní je   nápad. A nápad obrátit všechno vzhůru nohama   je opravdu výborný a já mohu všem, kteří   ještě neviděli, doporučit...