Císařovna a bojovníci

Jedná se o další filmový   zářez do filmové řady   historicko-válečného opusů   s pevným příběhem,   úžasnými kostýmy a hlavně   s množstevními epickými   bitvami nevynechávající   patřičnou brutalitu.   Středem všeho dění je   tentokrát mladá žena,   která po smrti svého otce   převezme vládu nad   královstvím a že to nebude   mít lehké je samozřejmě   víc než jasné. Bylo by i   naivní si myslet, že   tentokrát budou chybět   vzbouřenci usilující o   její smrt. Je to tak.   Použitá dějová šablona je   už tak provařená, že není   možné, aby celý dějový   koncept nebyl pro nějakého   diváka naprosto   předvídatelný. Mínusem je   i unáhlenost v tempu vývoje   děje. Je to zbytečně moc   rychlé, což v některých   sekvencích způsobuje dojem   přílišné zkratkovitosti.   Scénář byl určitě daleko   plynulejší, čemuž se u   podobných snímků dostává   daleko většího prostoru,   tudíž i delší stopáže,   takže devadesát devět minut   tohoto snímku budiž velice   málo. Potíž je i s   herečkou Kelly Chen.   Uvěřitelnost jejího   podání vládkyně a   bojovnice ve válečných   vřavách, kterou drsní muži   respektují a jdou po jejím   boku do boje, je docela na   bodu mrazu. To už třeba   Milla Jovovich, coby Johanka   ve snímku ´Johanka z Arku   (1999), podala daleko   věrohodnější výkon.   Snímek tedy moc neuchvátí,   obzvlášť v tak ohromném   množství podobných počinů   z hongkongské produkce,   avšak v rámci žánru za   shlédnutí určitě stojí.   Jen je potřeba nic   převratného neočekávat.

Od začátku přehnaná hudba,   která filmu dává patos,   patos, a pro změnu opět   patos. Od nastínění děj.   linek je jasné, že někdo z   hlavní kladné trojice   zemře; jen se čeká, kdo. Od   krásné přírody a K. Chen   bohužel není daleko k   celkové unylosti příběhu.

Průměrný pohádkový film,   s pěknou hlavní hrdinkou a   exteriéry. Tím však klady   končí. Vím, že podle   určitých filmových teorií,   nelze oddělit obsah a formu,   přesto tady bych si to   dovolit, neboť právě ten   obsah je dost fádní.   Každého napadne, jaký cíl   si scénáristé vymezili.   Velké morální dilema, na   jedné straně čistá láska   k muži a na druhé povinnost   k vlasti. Něco co už z náme   třeba z Královny Kristýny.   Jenže tohle je zpracováno   podle druhé kapitoly pro   začínající scénáristy. A   přesně výše výjmenované   emoce snímku chybí. Osud   jakékoliv postavy mi byl   lhostejný a vývoj děje jsem   přesně odhadl. Tolik ke   scénáři. Už ani nevím,   zda se to pokládá za   nedostatek, ale spíš už je   to pravidlo. V každém   podobném snímku je kupa   počítačových efektů,   osobně nejsem jejich velkých   příznivcem (myslím tento   žánr), takže pohled na   digitální armády ve mne   slastné nálady nevyvolává,   hlavně když jsou za   skrápěny digitálním   deštěm. Zvláště   ambivalentní vztah mám k   akci. Skoro mám dojem, jako   by ji režírovali dva lidé,   neboť čím více lidí je   plátně, tím méně se mi   líbí a hlavně se začíná   dementně zpomalovat. Všechno   je to ohudebněno otřesnou   hudbou (Gladiátora má   skladatel velmi rád) . MOc   jsem neočekával a moc jsem   nedostal, ale dívat se na to   dalo.