Cinkot ledu

Spisovatele nadmíru holdujícího alkoholu   navštíví inkarnace jeho rakoviny. Slovo   ‘inkarnace’ znamená představivost či   vtělení něčeho či někoho do lidské podoby,   se kterým pak rozmlouvá. Myšlenka o   nadcházející neodvratitelné smrti ve snaze se   vzchopit a přijmout tento fakt byla rozepsána   mistrovsky, hodící se jak do filmu, tak i na   divadelní prkna. Hra pro minimum herců, kde se   poukazuje na myšlenkové pochody smrtelně   nemocného člověka. Pro nic netušící okolí   takový člověk vypadá jako blázen, on se však   jen ve své duši snaží přijmout svůj osud.   Už ta úvodní scéna ve své podstatě je   děsivá, ač tak ani nevypadá. Jednoho dne   zazvoní zvonek. “Kdo zvoní?” “Dobrý den.   Jsem tvoje rakovina, otevři dveře.” Prostě si   drze přijde a už se ho ne a ne zbavit. Stane se   součástí života ať člověk chce nebo ne.   Uměleckým dojmem snímek neoplývá a možná je   to škoda. Ale i tak stojí za povšimnutí. Snad   přivede diváky k myšlence, jak se lidé   nemocní rakovinou cítí.

Francouzská komedie známého Bertranda Bliera,   při které mě mrazilo. Námět a dialogy ve   filmu jsou dost drsné a pokud někdo má podobné   zkušenosti s nevyléčitelnou chorobou, bude to   cítit stejně. Příběh mě hodně zaujal, ale   příliš nepobavil. Film je v TV uváděn pod   názvem "Zvonění ledu".