Cell

Postapokalyptických snímků   není nikdy dost a tak tu   máme další. Stephen King,   podle kterého to bylo   natočeno, se tentokrát   zaměřil na současné   zvyklosti lidí. Když se sami   porozhlídneme, uvidíme, jak   spousta z nás telefonuje nebo   poslouchá MP3. A v tom je   jádro pudla. Ze sluchátek se   ozve nějaký tón, po kterém   okamžitě všichni začnou   šílet. Prostě se najednou   změní v něco jako zombie a   začne masakr. Takový   začátek příběhu má v   daném žánru docela drive,   ale to je na celém filmu asi   tak všechno. Klasicky   následuje cesta lidí   kterých se to nedotklo   odněkud někam a děj sleduje   jejich počínání. Jenomže   ono se po celou dobu nijak   zvlášť nic dramatického   neděje. Jen ponuré   tlachání o tom co, kde a jak   a to je v podstatě všechno.   Speciální efekty tu   vytvořené jsou při jejich   dnešní vysoké laťce   naprosto katastrofální.   Jakoby to dělali lidi od   Asylumu či co. Děj jako   takový už jednodušší snad   být ani nemohl. Tradice   nepovedených Kingových   zfilmovaných příběhů tedy   i nadále pokračuje.

Kdyby mělo filmové   zpracování odpovídat   knižní předloze, musel by   to být seriál. Proti své   zásadě - napřed vidět,   potom číst- jsem vyslechla   audioknihu a vzápětí   shlédla film.
Kniha   má velmi dobře vystavěný   příběh, je tam poměrně   dost barvitě popsaných   postav,   "porouchaní" lidé   prodělávají vývoj a je to   opravdu poutavé čtení (či   poslech).
Do filmu se   vešel jen zlomek a je to   škoda. Přestože je tam   spousta přesných detailů z   knihy, výsledek je prostě   hrozně chudý. A samotný   závěr ... divím se, že si   King neprosadil původní   otevřený konec, jak jej   napsal v knize. Clay ve snaze   restartovat synův mozek   vytočí 911 a přiloží mu   telefon k uchu...

Já nikdy slavnému panu   Kingovi na chuť nepřišel.   Na přejití hrdiny přes   cestu spotřebuje stran jak na   další román a jeho   scénáře nejsou o moc   lepší. Zde se to projevilo   také. Něco podobného   zombiím, ovšem bez masek a   gore, aby se nemuseli trikaři   namáhat, honí lidi. Nic   nového, nic světoborného,   jen další nuda a šeď do   sbírky. A ten konec? Nevím,   zda jsem blbý já, nebo   autor. Nebo je hlavní hrdina   Clay prostě nesmrtelný a   nějaká exploze kousek od   něj jej nemůže nějak   vzrušovat. Ovšem, třeba   jsem to celé nepochopil, což   je částečně pravda. A tím   nemíním jen to, že si   „červenáčka“ vymyslel   právě Clay. Snímek má   jeden či dva silné   okamžiky, ale to je dost   málo na skoro sto minut. Ale   budiž tyto sečteny a s   přimhouřeným okem brány   jako plus. K závěru   příběhu bych potřeboval   vysvětlivky. Tak jak to   vlastně skončilo? Ech,   dávám tedy patnáct procent,   abych to mohl zaokrouhlit   nahoru, ale to opravdu jen tak   tak.