Cabriolet

Tobiáš a Pavla. Postavy   tohoto, tak nějak,   obyčejného příběhu se   všemi klady a zápory.   Přežívají, řeší až   téměř depresivní starosti,   užívají si života. Nic   víc, nic míň. Marcel   Bystroň, stojící za   scénářem i za režijní   sedačkou, se podíval pod   pokličku života těch, co od   života nečekají nijaké   zázraky. Nejsou nároční,   ani nijak přecitlivělí.   Prostě obyčejný. Snímek   jakoby sledoval život někoho   až téměř přímým   přenosem. Alespoň jsem měl   takový pocit. Film není   určen pro každého. Mnozí v   tom budou marně hledat   nějaké poselství a nebo   něco, co by alespoň   naznačilo, o čem to vlastně   celé bylo. Přínos však   přeci jen nějaký má a ten   nechť si každý divák najde   sám.

Film bez tématu obrovská   nuda bez nápadu co k tomu   napsat víc velká škoda   práce herců a škoda filmu

Obyčejné postavy, obyčejný   život? To, že je to   natočené ultralacinou   digitální kamerou a priori   neznamená realismus, viz   scénu, kde Pavlu zmlátí   policisté, nebo tu kde její   přítel najde v popelnici   výkupné v hodnotě milionu   Kč, kterým chce zaplatit   léčbu její smrtelné   choroby (!). Amatéřina   nejhrubšího zrna, jeden z   těch filmů, který začal   české diváky ponoukat k   otázce "proč já ty   koncesionářské poplatky   platím?" (tento shit   produkovala ČT)

Zcela otřesná a nudná   záležitost. Film o NIČEM s   nijakými hereckými výkony a   plytkým scénářem.   Zbytečná ztráta času.