Bunny Lake Is Missing

Mladé mamince se za bílého dne, po   nastěhování do nového bydliště, ztratí v   nové školce malá dcerka, po které po   nahlášení okamžitě začne pátrat policie.   Ale čím déle vyšetřování trvá, tím více   sílí pochybnosti nad existencí dítěte. Nejsou   důkazy, jako například hračky a oblečení,   není nikoho, kdo by děvčátko viděl. Jedná se   tedy pouze o výplod fantasie oné mladé ženy?   Až mrazivě fenomenální film naprosto nic   nepostrádající na své impozantnosti ani v   dnešní době. Takovou bezmoc a beznaděj by   nechtěl zažít nikdo. Celý příběh se   vyvíjí zvolna a v rámci dějového vývoje   zcela promyšleně. Carol Lynley zahrála onu   mladou maminku tak dobře, že již od prvních   minut k sobě získává divácké sympatie.   Následné zoufalství a beznaděj se, doslova a   do písmene, po divácké stránce prožívá s   ní. Z počátku se příběh jeví jako   kriminální drama, kde se v pomalém tempu, ale   razantně, projevují nečekané zvraty, čímž   dramatické napětí více sílí. Nejšokující   je však zvrat závěrečný, který se náhle   změní v tak silné psychologické finále, že i   Norman Bates ze snímku ´Psycho´ (1960) vedle   toho vypadá jako naprostý břídil. Příběh   má spoustu vedlejších postav a každý je   podezřelý, čímž se v podstatě do pátrání   zapojují i diváci ve snaze uhodnout, kdo je   daným pachatelem. I těch náznaků, včetně   těch falešných, je obsaženo více než dost.   Tvůrci si s vnímáním diváka tedy také dobře   pohráli. Vizuální hodnota černobílého filmu   je taktéž ukázková. Snad i sebelepší film   noir může jen tiše závidět. Tak mistrovské   využití světla a stínu aby jinak divák   pohledal. Snímek je jako celek tedy ohromně   fascinující a na diváky svým silným   potenciálem působí jako magnet. Prostě chytne   a nepustí, dokud nevyjde najevo, jak to s tím   děvčátkem tedy je. Vynikající tvůrčí   práce.