Boxer

Příběh belfastského boxera, propuštěného vězně a vojáka IRA Dannyho Boy Flynna (Daniel RAY-LEWIS), který se po čtrnácti letech ve vězení vrací domů, usiluje o návrat do normálního života a rekapituluje svůj vztah k bývalé lásce (Emily WATSON). Ta je ovšem nyní vdaná za jiného uvězněného člena IRA. Danny boxuje a v jeho rohovnickém centru se scházejí jak protestanti, tak katolíci. Sektářské násilí však této idylce nedopřeje dlouhého trvání...

Jiří Švéda:
6) BOXER (The Boxer)
VELKÁ BRITÁNIE/IRSKO/USA 1997
barevný/ŠÚ/Dolby stereo/psychologické drama
anglická verze/české titulky
113 min.
Monopol: Bontonfilm Alfa, 3 kopie, premiéra 3/98, do 18.3. 2001
Ocenění: nominace na Felixe

Scénář: J. Sheridan a Terry George
Režie: JIM SHERIDAN
Kamera: Chris Menges
Hudba: Gavin Friday a Maurice Seezer
Střih: Gerry Hambling
Hrají: Daniel Day-Lewis (Danny Flynn), Emily Watsonová (Maggie),
Brian Cox (Joe Hamill), Ken Scott (Ike Weir), Gerard McSorley
(Harry), Eleanor Methvenová (Patsy)

Příběh belfastského boxera, propuštěného vězně a vojáka IRA
Dannyho Boy Flynna (Daniel Day-Lewis), který se po čtrnácti
letech ve vězení vrací domů, usiluje o návrat do normálního
života a rekapituluje svůj vztah k bývalé lásce (Emily
Watsonová). Ta je ovšem nyní vdaná za jiného uvězněného člena
IRA. Danny boxuje a v jeho rohovnickém centru se scházejí jak
protestanti, tak katolíci. Sektářské násilí však této idylce
nedopřeje dlouhého trvání...
Žánrově jde o politické drama jednotlivce, zapleteného do soukolí
historických událostí a zároveň velmi střídmě vyprávěný milostný
příběh.

" Bibliografie: Filmový přehled 3/98; Cinema 12/97, s. 37 (zmínka
"+ foto); Cinema 3/98, s. 52-54 (recenze I. Hejlíčkové); Film Jam
"3/98, s. 22 (recenze); Film a doba 1-2/98, s. 67 (zmínka); Lidové
"noviny 8.1. 1998 (zmínka); Mladá fronta Dnes 21.3. 1998 (recenze
"M. Spáčilové); Rock & Pop 4/98, s. 119 (recenze L. Kofroně);
Rozhlas 18/98, s. 13 (recenze H. Herbrychové)

Zrada - to je hlavní motiv Sheridanova zvláštního, chytrého,
"a přece poněkud mdlého snímku; zrazuje se zde totiž na příliš
mnoha frontách. (M. Spáčilová, MFD 21.3. 1998)

Autor/Zdroj: /Sber


Daniel Day-Lewis a Emily Watsonová v irském dramatu

Autor/Zdroj: /Sber


Milostný příběh boxera, který se po třinácti letech vězení vrací znovu do života i do ringu.
Pro Danny Boy Flynna není cesta na svobodu jednoduchá. Ve městě, kde dřív žil, se setkává s nedůvěrou i s nenávistí a Maggie, kterou miloval, se provdala a má dospívajícího syna. Teprve, když se znovu odhodlá navléknout boxerské rukavice, vrací se mu ztracená jistota i víra v budoucnost. Jim Sheridan, tvůrce filmu Ve jménu otce, obsadil do hlavní role i tentokrát Daniela DayLewise.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Příběh belfastského boxera, propuštěného vězně a vojáka IRA Dannyho Boy Flynna (Daniel Day-Lewis), který se po čtrnácti letech ve vězení vrací domů, usiluje o návrat do normálního života a rekapituluje svůj vztah k bývalé lásce (Emily Watsonová) . Ta je ovšem nyní vdaná za jiného uvězněného člena IRA. Danny boxuje a v jeho rohovnickém centru se scházejí jak protestanti, tak katolíci. Sektářské násilí však této idylce nedopřeje dlouhého trvání... Udajně jde o politické drama a zároveň velmi střídmě vyprávěný milostný příběh.
Po filmech Moje levá noha a Ve jménu otce je milostné drama Boxer již třetí spoluprací režiséra Jima Sheridana s hercem Danielem Day-Lewisem. V pozadí příběhu o dvaatřicetiletém sportovci, který se po čtrnácti letech vrací z vězení (kam se dostal jako aktivista Irské republikánské armády), jsou politicko-náboženské vztahy mezi katolíky a (většinovými) protestanty v severoirském Belfastu. Sheridan tedy zároveň tématicky navazuje na politické drama.
Jménem IRA, na němž je podepsán jako spoluscenárista a spoluproducent. V kontextu filmů, jež se snaží násilné praktiky IRA omlouvat (např. Michael Collins z roku 1996 či Tichý nepřítel), jež jistě sympatická snaha tvůrců o jednoznačné odsouzení terorismu. Politická a morální korektnost, odsouvaná až se zbytečnou opatrností do druhého plánu, však svou tezovostí snímku spíše škodí.
Oproti předchozímu Sheridanově snímku Ve jménu otce je v Boxerovi patrný posun tvůrců jak v příběhu, tak v nazírání irské problematiky. Oproti zaujatosti a jednostranné emocionalitě Ve jménu otce se Sheridan s Terrym Georgem v Boxerovi snaží o větší komplexnost ve vyprávění a svůj příběh tvoří ' jako složitou mozaiku vztahů, postihujících celou řadu problémů současného Irska. A proti jednoznačné militantnosti Ve jménu otce pak staví v Boxerovi smířlivou naději a nesmělý optimismus: Ve filmu jsou v podstatě tři témata: milostný příběh Dannyho a Maggie, box a politika IRA, přičemž všechny tři se vzájemně podmiňují a ovlivňují. Nejživotnější a nejpřesvědčivější vychází právě politický motiv, byť měl původně sloužit jako pozadí melancholické love stony. Problémy Severního Irska, unaveného válkou, a klopotně a nejistě směřujícího ke smíru.
Program UH

Autor/Zdroj: /

Po filmech Moje levá noha (1989)o Ve jtnénu otce (1993) je milostné
drama Boxer již třetí spoluprací režiséra Jima Sheridana s hercem Danielem Day-Lewisem. Vpozadí příběhu o dvaatřicetiletém spor-
tovci, který se po čtrnácti letech vrací z vězení (kam se dostal jako aktivista Irské republikánské armády), jsou politicko-náboženské vztahy mezi katolíky a (většinovnými) protestanty v severoirském Belfastu. Sheridan tedy zároveň tématicky navazuje na politické drama Jménem IRA), na němž je podepsán jato spolucenárista a spoluproducent
- Boxerovi Dannymu Flynnovi a jeho životní lásce Maggii (Emily Watsonová) stojí v naplnění milostného citu nepřekonatelná překážka: žena se v době Dannyho dlouholetého odloučení provdala za jiného muže, jenž je rovněž odsouzeným členem IRA. Těm, kteří svedou ženy vězněných spolubojovníků, hrozí v "solidární" organizaci okamžitá a krutá msta. Situaci navíc komplikuje fakt, že Danny se rozhodl
skoncovat s teroristickou minulostí a že Maggiin otec Joe Hamill je šéfem zdejší odbočky IRA. Na tomto půdorysu vystavěl Sheridan klasicky pojaté drama jednotlivce, zapleteného do soukolí historických událostí. Důraz přitom klade na realistické ztvárnění prostředí jak v boxerských scénách, tak v inscenování atentátů a násilných střetů, jakoby snímaných "zúčastněnými" policejními kamerami. Další kvalitou snímku je takřka alžbětinská práce s dramatickou strukturou příběhu, zahrnující detailně promyšlené, "osudové" působení všech udáIostí a také postav, z nichž každá je nositelkou svého vlastního konfliktu, vedle přesvědčivé dvojice ústředních hrdinů je nejvýraznějším
protagonistou dramatu vnitřně rozpolcený Joe Hamill v podání shakespearovského herce Briana Coxe (jenž mimochodem v únoru 1991 navštívil Prahu s londýnským Royal National Theatre, v titulní roli Krále Leara).
- V kontextu filmů, jež se snaží násilné praktiky IRA omlouvat (např. Michael Collins z roku 1996 či Tichý nepřítel ), je jistě sympatická snaha tvůrců o jednoznačné odsouzení terorismu. Politická a morální korektnost, odsouvaná možná až se zbytečnou opatrností do druhého plánu, však svou tezovitostí snímku spíše škodí.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Danny Flynn má za sebou 14 let mlčení. Mlčení, v němž mu dělaly společnosti jen hlasy jeho blízkých. Ale ty se postupně ztrácely, až zbyl jen ten nejdražší, Maggiin. I ten však nakonec zmizel a v Dannym zbyla jen prázdnota, v níž si byl jediným společníkem on sám. Ticho se stalo jeho nejlepším přítelem.

Pak se ale brány vězení otevřely a před Dannym se znovu otevřel svět, určovaný krutými pravidly nenávisti a násilí. Belfast se za dobu jeho nepřítomnosti příliš nezměnil - stále v něm vybuchují bomby, umírají lidé a hoří domy. Všechno je tu stejné a přece k nepoznání jiné. Dannyho dávná láska Maggie vychovává syna Liama a odevzdaně čeká na návrat uvězněného manžela. Ulicím města stále ještě vládne její otec, místní předák IRA Joe Hamill, který ale nyní, po letech krvavé války, vede své muže k míru a snaží se o sjednání příměří s Brity. Na téhle křižovatce naděje však IRA ztrácí svou jednotu, takže Joe musí své plány někdy obtížně prosazovat i proti svým militantnějším druhům, a zvláště proti fanatickému Harrymu, který odmítá zapomenout.

Dannyho ale politika už nezajímá. Ačkoliv je ve 32 letech za zenitem, rozhodne se znovu trénovat a spolu se svými bývalým trenérem, alkoholikem Ikem, opět dávají do provozu tělocvičnu, kde Danny před léty jako boxer začínal. Ovšem v prostředí, kde každý čin nabývá politického významu, je jejich snaha o vytvoření nesektářského klubu, kde by mohli trénovat začínající boxeři bez rozdílu vyznání, stejně beznadějná a nebezpečná jako Dannyho opětné sbližování s Maggie. Co na tom, že její manželství nebylo šťastné, je ženou vězně a pravidla IRA jsou neúprosná: zrada se trestá smrtí. A tak se Danny, který chtěl jen znovu žít svůj život, bezděky stává jazýčkem na vahách křehké rovnováhy, která se kdykoliv může změnit v tragédii...

Oproti předchozímu Sheridanově snímku Ve jménu otce je v Boxerovi patrný posun tvůrců jak v přístupu k příběhu, tak v nazírání irské problematiky. Oproti zaujatosti a jednostranné emocionalitě Ve jménu otce se Sheridan s Terrym Georgem v Boxerovi snaží o větší komplexnost ve vyprávění a svůj příběh tvoří jako složitou mozaiku vztahů, postihujících celou řadu problémů současného Irska. A proti jednoznačné militantnosti Ve jménu otce pak staví v Boxerovi smířlivou naději a nesmělý optimismus.

Chvályhodná autorská ambice se ovšem v tomto případě poněkud míjí účinkem, protože právě ona je nakonec (paradoxně) hlavní slabinou filmu. Sheridan s Georgem totiž rozehráli příliš mnoho motivů na to, aby každý z nich měl patřičnou hloubku a přesvědčivost. Témata jsou v Boxerovi v podstatě tři: milostný příběh Dannyho a Maggie, box a politika IRA, přičemž všechny tři se vzájemně podmiňují a ovlivňují.

Nejživotněji a nejpřesvědčivěji vychází právě politický motiv, byť měl původně sloužit jako pozadí melancholické love story. Problémy Severního Irska, unaveného válkou, a klopotně a nejistě směřujícího ke smíru, demonstrují tvůrci na střetu zmoudřelého Joe Hamilla s militantním fanatikem Harrym - za prvním z nich stojí poznání nesmyslnosti dalšího boje, za druhým osobní, po generace živený pocit křivdy a nenávisti, zasahující už nejen dospělé muže, ale i děti. Vztah Dannyho a Maggie svým významem tedy logicky přerůstá rozměr pouhého milostného příběhu a stává se jen dalším prvkem složitě rozehrané politické partie. Téma lásky propuštěného vězně a nešťastně provdané ženy, která samu sebe právem označuje za zajatce poměrů, mohlo být (teoreticky vzato) neobyčejně silné, zvláště když měl Sheridan k dispozici herce takových možností jako jsou Daniel Day-Lewis a Emily Watsonová. Pravdou ovšem je, že jejich postavy nejsou už od scénáře propracované natolik, abychom uvěřili síle citu, pro nějž oba riskují život.

Málo přijatelná je pro mě totiž představa, že lidé, kteří k sobě po letech znovu hledají cestu a jimž jsou povoleny jen letmé pohledy a kradené dotyky, vyřeší svůj vztah pouze tím, že si prostě sednou, všechno si odvyprávějí a rázem se ocitnou tam, kde je tvůrci chtějí mít (nemluvě už o postavě Maggiina manžela, jehož stínová existence nepřekročí rozměr scenáristické berličky, dělící nešťastné milence).

A pak je tu ještě třetí, a podle mého názoru nejspornější motiv, a tím je box, jakési mírové pole uprostřed války, v němž nachází východisko jak sám Danny, tak i mladí chlapci, jimž sport nabízí náhradu skutečného boje. Pro autory mělo být téma boxu ovšem evidentně ještě něčím navíc - totiž modelem, na němž by mohli (poměrně přímočaře) demonstrovat prostou pravdu, že vítězstvím je odvaha ukončit boj.

Je toho na jeden film snad až příliš mnoho, ale na druhou stranu lze chápat touhu tvůrců dokázat, jak složité je žít a najít definitivní řešení v současném Irsku.

Pro diváka je ale v tuto chvíli patrně podstatnější, jaké řešení našli pro svůj film. Je zřejmé, že měl být adekvátní mírně optimistickému ladění celého snímku, ale do takové krajnosti ho autoři hnát snad opravdu nemuseli.

Boxer ale přesto není špatný film. Měl příliš talentovaného režiséra než aby nebyl inteligentně natočen, měl příliš dobré herecké představitele, než aby nebyl dobře zahrán, jenom... Cosi tu schází.

Film záměrně opoustil vyhrocený tón (jakkoli sporné) osobní obžaloby Ve jménu otce, ale nedokázal ji nahradit obecnější výpovědí (díky níž si tolik ceníme např. Hry na pláč). Zůstává proto jen přímočarým vyprávěním, zprávou o "stavu bojů", která nijak výrazně neoslovuje ani emoce, ani intelekt diváka.

P.S.: Daniel Day-Lewis se naučil opravdu dobře boxovat.

Autor/Zdroj: Hejlíčková Iva/Cinema