Blob - úlek beze jména

Je růžový, slizký a z jiného světa.   Přiblíží se, pohltí svou oběť a nezanechá   jedinou stopu. Sliz. Hodně vděčný námět   hororového žánru, neb byl později použit   ještě mnohokrát. Padesátá léta byla na   takovéto snímky poměrně plodná, především   v horších kvalitách. Tento snímek patří mezi   ně. Při dnešním pohledu je až s podivem, že   si v něm jednu z hlavních rolí zahrál Steve   McQueen, a to dva roky před uvedením slaveného   westernu „Sedm statečných“ (1960), ve   kterém, jak známo, dostal jednu zásadní roli   také. Inu, filmová historie má spoustu   kariérních skvostů. Film je špatný, jak jen   může být. Sci-fi horor? Vlivem občasných   scén s oním slizem snad. Paradoxně však   převyšuje romance, která je neustále   narušována snahou navodit pocity úzkosti,   zoufalství, klaustrofobie a hlavně xenofobie   ohledně vzniklého nebezpečí. Vlastně se to   dá považovat za něco jako snahu danou sugescí   nahradit násilné scény. Inu, když je na daný   projekt nízký rozpočet, co jiného s tím   dělat. Snímek tedy bez napětí, děsu a vůbec   nějakého náznaku strašením. Jen podivná   vyprávěnka s podivnými dialogy v atmosféře   podivné zábavy. A že byl na natáčení použit   barevný materiál tomu nijak nepomohlo.

Celkem fajn blbinka. Z padesátkových hororů   nemám nasledováno prakticky nic, takže pro mne   příjemné zpestření. Na to, že se skoro celý   film jen kecá, to je docela zábavné a   komediální prvky se sem rozhodně hodí. Taky   docela povedený závěr. Remake je ale lepší.   6,5/10.

Zábava, na kterou se jen tak nezapomíná a   která se snadno neokouká. Spíše než děs   nabízí veselost ve tváří a smích na rtech.   Radost a nadhled, s nimiž k tématu přistoupili   herci i tvůrci, totiž z filmu přímo čiší.