Bez svatozáře

Ten začátek je nemožný,   už už jsem to chtěl   vypnout, ale když jsem   natáhl ruku tak pan   Horníček konečně zavřel   zobák. Byla to chyba, tedy ne   že pan Horníček ztichl. Ale   že jsem to nevypnul. Měl   jsem to udělat. Protože krom   dialogů tu nic jiného není,   nic se neodehraje, jen se   blbě kafrá, a nejvíce pan   Horníček. Jeho stupidní   monology zabily celý film,   který beztak nestál za nic.   Příště ani klackem.

Snímek sice ještě striktně   připomíná ponurost doby,   ale v jádru věci jako by   bylo dějství nestárnoucí.   Ono je to jako dnes. Mladí   lidé se z vesnic a malých   obcí stahují do víru   velkoměsta a jen ti starší,   kteří na onom místě   prožili kus života, mají,   jak se říká, zapuštěné   kořeny a neradi vidí, když   někde něco končí nebo   dokonce bourá. A o tom je v   podstatě tento příběh,   který až překvapuje.   Scénář a mnohé výjevy v   něm jsou samozřejmě   poplatné době, ale i tak se   jedná o zásadovost a vůli   člověka. V Březové má   být uzavřena továrna na   výrobu šamotových cihel,   kde pracují převážně   takřka senioři a nechtějí   si tento fakt nijak   připustit. Mladým je to   samozřejmě jedno, ti jezdí   pracovat do města na lepší   pracoviště. A tak tu máme   samé remcání a nadávání,   ale i snahu vše zachovat tak   jak je i přes fakt, že   továrna už neslouží jako   kdysi a že se jim takřka   rozpadá před očima.   Zajímavý příběh, jehož   reálnou podobu si dnes   málokdo dokáže představit.   Ve městech obzvlášť.   Účinkuje herecká elita své   doby, jejichž výkon je   diváckou pastvou pro filmově   založené diváky.

Film z výrobního   prostředí. Tenhle patří k   těm herecky nabitým. Co   postava, to herecká hvězda.   Každá z postav postarších   pánů dělníků ma svůj   charakter a je samostatně   vykreslena. Jeden z hrdinů   tam položí takovou   myšlenku, rád by usnul a   probudil se za padesát let a   podíval se na to, jak to tady   vedeme. Nepřál bych mu to.   Po padesáti letech od   natočení filmu je náš   průmysl téměř zničen. A   už jde o hutnictví,   textilní, obuvnický či   nábytkářský průmysl.
Zde se zaobírají   výrobou šamotových cihel.   Hrdinům filmu jde o to, aby   chod nemoderní továrny   zůstal zachován a snaží se   pro to udělat maximum. Boj je   to marný. Mladí lidé   raději hledají práci jinde   a starší   "strejcové" se   snaží zachovat výrobu.   Inkousti "nahoře"   se rozhodnou výrobu dále   nepodporovat a tím osud   továrny i místní   zaměstnanosti je zpečetěn.