Bez okolků

Po úspěšném pokusu okrást kurýry pašerácké organizace v jejich přestupní stanici v bývalé věznici Alcatraz je stárnoucí gangster Walker (Lee Marvin) postřelen svým komplicem, který vzápětí zmizí s ukradenými penězi i s Walkerovou ženou. Walker, který tu měl zemřít, se z Alcatrazu dostane a veden pomstou najde svoji ženu, která spáchá sebevraždu, a nakonec i společníka. Přitom však zjistí, že ten je členem rozvětvené zločinecké organizace, která rozhodně nemíní vydat Walkerův podíl z loupeže. Finále, jež se odehraje opět v Alcatrazu, se blíží.

Píseň (text, hudba):

Mighty Good Times - (Stu Gardner)

Britský režisér John Boorman (nar. 1933) se uvedl v začátcích své kariéry v Hollywoodu kriminálním thrillerem Bez okolků (1967), natočeným podle románu Lovec od Richarda Starka (jeden z pseudonymů známého amerického autora Donalda E. Westlakea). Snímek získal v průběhu let kultovní proslulost a je právem považován za průkopnický v neonoirovém žánru. Jeho hrdinou je gangster Walker (Lee Marvin), kterého jeho parťák a přítel při akci podvede (za asistence jeho manželky) a nechá postřeleného na místě činu. Walker má ale tuhý kořínek, a když se dá dohromady, začne po svém partnerovi pátrat v Los Angeles. Chce dostat zpátky jen svých 93 000 dolarů, ani o cent víc nebo míň. A v okamžiku, kdy zachytí stopu, už ho nic nedokáže zastavit. Funguje jako dokonale namazaný stroj, bez emocí a s buldočí neústupností likviduje členy zločinecké organizace, aby dostal zpátky svůj podíl. Boorman doslova vytáhl film noir na denní světlo, ale jeho postavy zůstaly stejně temné jako v jeho klasickém období čtyřicátých let. Lee Marvin, který s režisérem spolupracoval ještě na válečném filmu Peklo v Pacifiku, je přesvědčivým ztělesněním málomluvného hrdiny, který sice stojí na nesprávné straně zákona (na té jsou v podstatě i všechny další postavy příběhu), ale dodržuje svůj vlastní kód cti. V dalších rolích zaujmou ještě známí hollywoodští herci Angie Dickinsonová (bývalá švagrová Chris) a Keenan Wynn (falešný policista Yost). Zarámování příběhu Walkerovou zradou a zraněním dodává filmu další rozměr, neboť celý příběh lze také (s jistou dávkou benevolence) vykládat jako předsmrtné blouznění muže, upnutého na pomstu.

Při přepadení banky je stárnoucí gangster Walker (Lee Marvin) postřelen svým komplicem, který vzápětí zmizí s ukradenými penězi i s ženou svého přítele. Walker se dostane do pověstné věznice v Alcatrazu, kde si musí odpykat dlouholetý trest. Po celou dobu svého trestu je posedlý jedinou myšlenkou-jak krutě se pomstí zrádnému společníkovi a nevěrné ženě. Když však je konečně najde, zjistí náhle, že má co dělat s celou zločineckou organizací....

Stejně napovídající jako titul filmu je i název jeho knižní předlohy. Děj románu Richarda Starka Lovec (The Hunter) vypráví o gangsterovi, podvedeném svými partnery, který pátrá po ukradených penězích. Nezbývá mu nic jiného, než se v metropolitní džungli stát lovcem s maximálně vyostřenými instinkty sebezáchovy, neboť stojí proti zákeřně anonymnímu, smrtelně nebezpečnému protivníkovi - zločinné organizaci s nejasnou hierarchií.
Kriminální thriller Bez okolků je považován za první skutečně neonoirový film 60. let. Černému stylu přidal barvu a kompozici širokého plátna a také, obrazně řečeno, jak přidal na jasu denního světla, tak potemněl. Relikvie klasického noiru posunul k novým významům. Walker se sice podobá svým předchůdcům, individualistickým detektivům, protože také na vlastní pěst pátrá po řešení kriminální hádanky, ale ne z principu vyšší spravedlnosti, nýbrž z potřeby vlastního práva a vlastní msty. Byl totiž opakovaně zrazen: vůdcem, partnerem i manželkou. Takto mnohonásobně zbaven své maskulinní podstaty je zoufale zběsilým individuem bez lidského etosu, jedincem bez schopnosti citové sounáležitosti. Stejně tak ve srovnání s klasickými noirovými melodramaty je v Boormanově filmu posunut charakter zločinu. Neodehrává se někde v obskurním ústraní a tmě jako dříve, nýbrž na jasném světle, vysoko nad zemí v chladně elegantních mrakodrapech, sídlech velkých korporací. Zločin se stává byznysem realizovaným v pracovní době.
Nejdůležitější posun noirového pojetí však u Boormana nastává ve významovém zakotvení narace. Vedle akčního děje, posazeného do rámce reality, který tvoří podstatu příběhu, nabízí první a poslední sekvence filmu možnost posunu do imaginárního světa představ. Z odehraného není patrné, zda Walker je, či není mrtev. Viděli jsme skutečnou realitu, nebo jde o zkratový záblesk vědomí umírajícího, v němž se prolíná zoufalé přání být vítězem? Je vše na plátně jen představou mrtvého člověka? Tak otevřený konec nese známky vlivu francouzské nové vlny, taková mnohoznačnost je zjevně resnaisovského druhu.

Věroslav Hába, 36.LFŠ 2010