Ať žije republika

POZOR SPOILER

Malý Piňďa rozpoznává letadla už podle zvuku. Pořád se měří, protože se bojí, aby nezůstal malý. On se vlastně jmenuje Olin Vařeka, ale všichni mu říkají Piňďa. Když jede pro vápno na kole, narazí na své nepřátele, kluky, kteří s ním nechtějí nic mít. Jsou to Kaderka, Šumák, Rez a Vlašák. Kluci si spolu nerozumí, oni mu nadávají, ale on jim také nezůstane nic dlužen. Nyní je však opět bit otcem, že se zatoulal, když měl přivézt vápno. On nato ukrade klukům žebřík, když po něm vylezli do kostelní věže. Pak se jde podívat na štěňata, která má Cyrilova fenka. Po sokolském cvičení je pobožná pouť a Olin s Cyrilem sledují, jak jim jiní sedláci kradou ze dvorku stroj. Pan Ruda Vitlich žádá Olinova otce o půjčku, ale on tvrdí, že peníze nemá. Ale při dražbě přihazuje na jeho koně. Rudova žena spáchá sebevraždu a jeho pak najde Olin ležet na sněhu opilého. Pak jede Olin s koňmi, ale zase narazí na kluky a dojde k honičce. Pinďa klukům ujede do hodně strmého srázu, kam si oni netroufnou. Jenže je pak přepaden prchajícími nacisty a koně mu ukradnou i s vozem. Pak jej potká Rus a spolu se ukrývají před střelami. Byl to asi partyzán. Olin pak vypustí koně z ohrady ruských partyzánů. Končí u Cyrila a pak zase u partyzánů. Dostane od jejich velitele čokoládu. Olin mu ukáže motorku se sajdkou, kterou tu nechali Němci, a ta je ihned zabavena. Jenže na ní velitel dělá psí kusy a najednou padne k zemi. Z dáli se sem blíží německá armáda. Ale i Rusové jsou zde, a to je vlastně konec války. Ještě se ukáže, kdo byl udavač a vše spěje k míru.

Moravský venkov na jaře roku 1945. Dvanáctiletý vesnický kluk má vlastní starosti a sny, i když se kolem překotně odehrávají velké i malé tragédie posledních válečných dnů. Uvedení filmu na moskevském festivalu vyvolalo nevoli a pobouření nad zobrazením osvoboditelů. Během let zákazu se film vytratil z diváckého povědomí a už si na něj málokterý z pamětníků vzpomíná. Možná je to škoda.
Březina Václav/Lexikon českého filmu

Moravská vesnice, 1945. Dvanáctiletý chlapec Olin je kvůli své malé postavě terčem posměchu a různých útoků ze strany ostatních kluků. Kromě nich jej za každou drobnost bije i jeho chamtivý a surový otec. Jedinou milující lidskou bytost pro Olina představuje jeho maminka. Na konci války se německá vojska stahují z Moravy do Čech před postupující Rudou armádou. Pro venkovské sedláky však nepřináší radostný pocit ani tak osvobození, jako spíš jedinečná příležitost rabovat v opuštěném statku, který Němci užívali. Kromě toho mezi nimi ovšem panují obavy z rekvírování hospodářských zvířat. Místní kluci proto dostanou za úkol odvést koně a dobytek do lesů a tam se s nimi ukrýt, dokud fronta nepřejde. Olin se tak musí postarat o kobylu Julinu. Jakž-takž se mu přitom daří obstát před ostatními vrstevníky. Ale před trojicí prchajících Němců, kteří mu seberou Julinu i s vozem, nemá žádnou šanci. Vrátit se bez koně k zuřícímu otci nepřipadá v úvahu. A tak se Olin toulá po blízkém okolí, hledá Julinu a nechápavýma dětskýma očima sleduje, co vše dokáže s lidmi udělat válka… ale i chamtivost a nenávist.
ČT

Dvoudílný cinemaskopický snímek byl natočen k příležitosti dvacátého výročí osvobození Československa. Místo schematické oslavy hrdinství Rudé armády však válečné drama Karla Kachyni nabídlo nelichotivý obraz malé moravské vesnice plné chamtivosti a sobectví, který je nahlížený očima dvanáctiletého chlapce.
Režisér Karel Kachyňa natočil podle scénářů či námětů Jana Procházky patnáct filmů. V pořadí šestým z nich je snímek Ať žije republika, který se stal jedním z nejdražších československých filmových projektů 60. let. Ambiciózní válečný velkofilm natočený na širokoúhlý formát je příběhem mapujícím osvobození malé moravské vesnice, do kterého Jan Procházka zakomponoval vlastní autobiografické vzpomínky z dětství.
Prostřednictvím dvanáctiletého vesnického outsidera Oldřicha přezdívaného Pinďa diváci sledují, jak se z bývalých přisluhovačů okupantů a politicky netečných sedláků stávají uvědomělí vlastenci. S blížícím se koncem války však vesničany straší obava z rekvírování hospodářských zvířat Rudou armádou. Proto také Pinďa, stejně jako ostatní chlapci z vesnice, vyrazí ukrýt do lesa kobylu Julču, dokud se fronta nepřežene.
O koně ho ale připraví trojice prchajících německých vojáků a chlapec se bojí vrátit domů, protože očekává brutální výprask od despotického otce. Jeho jedinou oporou v tvrdém světě plném bití a šikany je kromě milující matky pacholek Cyril Vitlich, jemuž lhostejnost a vypočítavost vesničanů zničila život a dovedla jeho ženu k sebevraždě. Kvůli špatnému svědomí vesnice je Cyril na konci války označen za kolaboranta a je za to také „po zásluze" potrestán.
Jednoduchý příběh vyprávěný z pohledu dětského hrdiny Kachyňa obohatil Pinďovými retrospektivními vzpomínkami i vizuálně nespoutanými snovými sekvencemi, které narušují lineární tok vyprávění. Především proto Kachyňův snímek vzbudil po svém uvedení do kin menší ohlas, než se očekávalo. Daleko většího uznání se mu dostalo v zahraničí, nicméně v roce 1970 byl stažen z distribuce a skončil na dvacet let v trezoru. Po sametové revoluci stále tento film zůstává neprávem v ústraní, neboť se z Kachyňovy produkce 60. let neporovnatelně většímu zájmu těší slavnější snímky Kočár do Vídně (1966) nebo Ucho (1970).

Jan Šulc
LFŠ 2015

Je jaro 1945 a k moravské vesnici Nesovice se blíží fronta. Dvanáctiletý Oldřich Vařeka, nazývaný pro svou drobnou postavu Pinďa, pozoruje okolní dění, přivolává si vzpomínky a také nachází útěchu ve své fantazii. Je jediným synem, a přesto se k němu otec chová tvrdě a surově ho za každou drobnost trestá. Možná se na něm mstí za svoji nepodařenou snahu vyrovnat se nejbohatším sedlákům ve vsi. Kluci z bohatých statků se Pinďovi vysmívají a on se jim mstí drobnými zlomyslnostmi. Chlapec z úkrytu pozoruje prchající německé vojáky. Blíží se sovětské jednotky a sedláci včetně Vařeky posílají své syny s dobytkem a koňmi do lesů v obavách před rekvírováním. Sami se ale bez skrupulí vrhnou do opuštěného německého statku a vše rozkradou. Pinďovi v lese seberou jediného koně i s vozem tři němečtí uprchlíci. Chlapec se bojí otcova trestu a pokusí se ukrást jednoho z koní, které mají v ohradě sovětští vojáci, ale málem je chycen. Ráno potká přátelského sovětského důstojníka a ukáže mu motocykl po Němcích, který našel. Spolu si užijí divokou jízdu na motorce, ale důstojníka zabije německá kulka. Oldřich s údivem pozoruje pokrytecké chování vesničanů, kteří donutí svého spoluobčana Cyrila Vitlicha k sebevraždě za údajnou kolaboraci.
Český hraný film 1898 - 1970

Psychologické drama Jana Procházky a Karla Kachyni je širokým obrazem posledních dnů Druhé světové války a prvních okamžiků osvobození malé moravské vsi Rudou armádou, jak se jevilo dvanáctiletému chlapci Olinovi. Je výtečným vykreslením vesnického života, mistrovským zachycením psychologie dětí i dospělých. Reálný děj se neustále střídá a prolíná s chlapcovými vzpomínkami, s jeho sny a touhami a dosahuje tak velmi sugestivního účinku. Obraz pohnutých dnů není vykreslen objektivně, naopak oba tvůrci zdůrazňovali subjektivní dětský pohled, který podle slov režiséra dává snad vůbec největší svobodu pro vyjádření myšlenek. Nelichotivé zobrazení osvoboditelů vyvolalo na festivalu v Moskvě velké pobouření. Film byl z mnoha důvodů na dlouhá léta zakázán.