Armand

Debut Halfdana Ullmanna Tøndela na mne působil   zcela jinak, než jak uvádí většina diváků v   recenzích. Nepříjemná situace pro matku   údajného viníka i pro rodiče oběti ano, ale   atmosféra vůbec ne dusná. Tahle zpočátku   konverzačka byť v pomalém tempu měla úžasný   šmrnc, napětí, odhalování nových pravd,   polopravd i nepravd. Údajné nepřístojné   tělesné obtěžování šestiletého kluka svým   stejně starým spolužákem, navíc nejlepším   kamarádem, bylo jen jakýmsi startem odhalování   zla ve světě dospělých, ať už se jednalo o   nenávist mezi sokyněmi, těžké manželské   problémy, o neschopnost ředitele školy řešit   situaci, o které jsou známy spíš doměnky než   fakta. Tenhle film předkládal spoustu   nedořečených věcí, dost symboliky - je   nádherné, když tvůrce nedávkuje vše   polopaticky, ale nechá divákovi prostor, aby se   dovtípil, pochopil, příp. si myslel své.   Působivé herecké výkony s fantastickou Renate   Reinsve v roli Elizabeth na prvním místě (asi   jsem se zamiloval), úžasná muzika a hodně   dobrá kamera jen umocňují nádherný filmový   zážitek. Neskutečně propracované působivé   scény, často minimalistické (asi pětiminutový   smích obviněné matky přecházející na konci   v pláč, ochlazování se na stole u stropního   ventilátoru s minimalistickým dialogem mezi   Elizabeth a otcem "žalující strany",   nádherná taneční kreace na školní chodbě s   Elizabeth a uklízečem, rozhovor rodičů   "poškozeného" syna Jona v promítací   místnosti, abstraktní dramatická scéna s   rodiči spolužáků versus Elizabeth u   schodiště i předzávěrečná scéna venku v   dešti, která vše symbolicky odhaluje. Tolik jen   základní popis či dojmy, tenhle film se až tak   moc popsat nedá, chce to ho vidět, prožít,   vychutnat (a skutečně je co).