Any Day

A že to někoho pořád baví, točit melodramata   o propuštěncích... navíc je tvůrci rádi   stylizují do nepochopených chudáčků, na   které číhá pokušení na každém kroku a o   jejichž křehké štěstí se coby diváci máme   fakt obávat. Nic proti druhé šanci, každý by   ji měl dostat, ale když to bušení do pytle a   tři sta kliků denně nijak zvlášť nesvědčí   o poctivých životních záměrech... já tak   kupříkladu vůbec nečiním :-) Ten chlap byl   ublíženej jenom za ním zaklapla brána   vězení, nu ale kdo zabije holýma rukama, měl   by počítat s nějakou tou nepřízní osudu,   alespoň v podobě nedůvěry okolí, pověst, o   kterou jsme se sami připravili, nelze získat   zpět v plném rozsahu... i v tom je právě kus   (alespoň té světské) spravedlnosti. Krom   postmuklovské glorioly mně těžce nesedla ani   všechna další, veskrze předvídatelná   protivenství, včetně důsledků, nemluvě o   podivné mystické lince s uhozeným   shawshankovským zakončením... Inu, Rustam   Branaman vyslechl na dobrou noc hodně pohádek a   do jedné z nich se nedopatřením zapletl i Sean   Bean, kterému bych tímto poradila: "Zpátky   do zbroje!"