Andrew - člen naší rodiny

Jako většina lidí v budoucnosti, také Richard Martin koupil pro svou rodinu domácího robota. Nový model s označením NDR-114 dostal jméno Andrew a zpočátku nikdo netušil, jaký unikát představuje a jak moc ovlivní život celé rodiny. Na rozdíl od ostatních robotů mu to myslí, má smysl pro humor, je schopen cítit a vnímat krásu, rychle se učí a je překvapivě kreativní. Z výkonného služebníka se postupně stává miláčkem rodiny, zejména malé Amandy, která se ho zpočátku bála a neměla ho ráda. Současně s tím, jak se s pomocí Richarda zdokonaluje a polidšťuje, však stále více touží po tom, stát se opravdovým a svobodným člověkem. Začne nosit šaty, bydlet ve vlastním domě, založí si konto v bance a po letech dokonce získá od Richarda Martina svobodu. Ani to mu však po čase nestačí, a proto se vydá na dlouhou cestu po světě, aby našel podobně odlišné roboty jako je on sám. To se mu sice nepodaří, narazí však na podivínského vynálezce Burnse, který mu pomůže s přestavbou jeho kovového těla prostřednictvím organických materiálů. A nejenže je nakonec vzhledem nerozeznatelný od lidí, ale získá dokonce schopnost cítit jako člověk, ať už je to bolest nebo žárlivost či dokonce láska. Takto se vrací k rodině Martinových, kde už se mnohé změnilo a z malé Amandy je dospělá žena. Dospělá a velmi krásná. A protože Andrew má vytříbený smysl pro krásu, není divu, že vše značně zkomplikuje. Posledním krokem k tomu, aby se robot Andrew stal člověkem, je získat schopnost stárnout.

Zdroj: Nova

V nedaleké budoucnosti si mohou bohatší lidé pořídit domácího robota. Ten, který koupí do svého domu sir Richard Martin, je nový model s označením NDR-114. Protože je to android, dostane jméno Andrew. Zpočátku nikdo netuší, že je to unikát, který má vlastní osobnost. Na rozdíl od ostatních robotů má představivost, smysl pro humor a je schopen cítit a vnímat krásu. Jde vlastně o výrobní vadu, anomálii. Díky ní ale Andrew přestává být pouhým služebníkem a stává se postupně miláčkem rodiny. Současně s tím, jak se Andrew s Richardovou pomocí polidšťuje, však stále více touží stát se svobodnou bytostí. Ani to mu však po čase nestačí, a proto se vydá na dlouhou cestu po světě, aby našel podobně odlišné roboty, jako je on sám. Narazí přitom na podivínského vynálezce Burnse, který mu pomůže s přestavbou jeho kovového těla pomocí organických materiálů. Andrew je nakonec k nerozeznání od živých lidí a získá dokonce jejich schopnosti, ať už je to bolest, žárlivost nebo dokonce láska…

Americký film režiséra Chrise Columbuse (Mrs. Doubtfire - Táta v sukni (1993), Harry Potter a Kámen mudrců (2001)) je adaptací klasické sci-fi povídky Isaaca Asimova Dvěstěletý člověk (u nás vyšla ve svazku Robohistorie, část 2) a románu Pozitronový muž, jehož autorem je spolu s Asimovem Robert Silverberg.

Zdroj: ČT

Když Richard Martin (Sam Neill) koupil nejnovější model domácího robota s označením NDR-114, netušil, že jde o unikát. Andrew (Robin Williams) se od svých kolegů robotů odlišuje samostatným myšlením, kreativitou a neuvěřitelným smyslem pro humor.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora

Rodina Martinových si pořídila nového pomocníka do domácnosti. Jmenuje se Andrew a je robot. MěI být jen tupým sluhou, přístrojem ve tvaru navenek připomínajícím člověka. Ale Martinovi brzy zjistili, že Andrew je něčím víc. Díky záhadné výrobní chybě v něm postupně začínaly sílit lidské vlastnosti - Andrew se učil, měl sklony k umění milovnosti a ačkoli samozřejmě ani na vteřinku nemohl zapomenout na své implantované tři zákony robotiky, začínal pomalu ale jistě mít i vlastní názory.
Pan Martin byl moudrý člověk a Andrewovu proměnu podporoval. Když přišla správná chvíle, neváhal vhodně přitlačit u společnosti, která robota vyrobila a po letech kývl i na nejodvážnější otázku - Andrew chtěl získat svobodu a být vlastním pánem.
Tím jeho odysea ovšem nekončila. V průběhu mnoha let a díky stále sílícím projevům citů a pocitů zatoužil po tom, aby se stal ideálem senzitivní bytosti - člověkem. A byl odhodlán udělat pro to vše...
Andrew-člen naší rodiny je adaptací povídky Isaaca Asimova Dvěstěletý člověk, potažmo jejího románového rozvedení (Asimov + Robert Silverberg) Pozitronický člověk. I když si s těžkým srdcem odmyslím nářky zhrzeného fanouška literární předlohy, kterým jsem, a podívám se na film okem objektivního laika, stále mi nezbyde, než konstatovat, že tudy cesta nevede. Tenhle film je tak přeslazený, že z něj cukr odkapává v celých homolích. S vaším laskavým svolením si jednu vzpomínku na předlohu přeci jen dopřeji a ocituji Asimova, který tvrdil, že „má díla mají obvykle charakter intelektuální a nikoli emotivní". Andrew je stoprocentně emotivní a jen mizivě intelektuální. Z promyšleného příběhu o proměně stroje v lidskou bytost zůstalo jen torzo, na které filmaři pod vedením mistra slzopudných cajdáků Chrise Columbuse (Mrs. Doubtfire-táta vsukni, Druhá nebo První ) naroubovali všechna slzopudná klišé, která jim přišla pod ruku. Vznikl tak „jen"
skrznaskrz sentimentální příběh o tom, že je krásné býti člověkem a obětovat pro to cokoli. Milostná linie byla nevyhnutelná a fílm se tak s přibývajícími minutami (kterých bohužel v konečném součtu není právě málo) postupně mění v romantický slad'ák, potažmo v jakousi sci-fi variaci na příběh o Filemonovi a Baucidě.
Nicméně je férové zmínit, že pokud jsou sentimentální slad'áky vaším šálkem čaje, nelze než vám Andrewa doporučit. Rozhodně je zručně natočený a velmi dobře zahraný (co byste čekali od Robina Williamse) a není natolik stupidní, aby byly jeho přívaly vykonstruovaných morálních poselství přímo urážlivé. Jde tedy jen o to, jak moc to máte rádi sladké...
vos Cinema 2000/11/118

Autor/Zdroj: vos/Cinema