Ameriko, Ameriko!

Na vlastní námět režisér Elia Kazan zpracoval i scénář a vedl režii svého vůbec prvého filmu. Autobiografické prvky, které se ve filmu objevují, ukazují v bohatě rozpracovaném epickém příběhu, s jakými obtížemi se setkával a jak složitě překonával překážky a etapy, kterými procházel.

Zachycuje jeho cestu mladého Řeka z turecké Anatolie do země snů a nadějí a zachycuje i tíhu rozčarování, zklamání a nalezených možností i obdivu k Americe. Jde o ryze osobnostní film, i když do děje zakomponoval již ve svém scénáři Kazan i obecnější prvky, které byly společné všem přistěhovalcům, kteří vystoupili s nadějemi po dlouhé cestě do některého z přístavů Spojených států amerických.

Erkul

Stavros Topouzoglou je chudý Řek, který se na sklonku 19. století rozhodne jít za svým snem – za lepším životem v Novém světě. Tento sen sice sdílely miliony lidí, jen málokomu se ho však povedlo realizovat. Také Stavros poznává, že potíže se sháněním prostředků na cestu z Istanbulu do New Yorku jsou jen začátkem jeho pouti. Na jejím konci čeká deziluze z „amerického snu“, který nebyl ušit na míru obyčejnému mladíkovi, ale také odhodlání postavit se na vlastní nohy a v nové vlasti se prosadit. Elia Kazan se při realizaci svého mistrovského dramatu inspiroval svou knihou, v níž popsal osudy vlastní rodiny, především svého strýce. Geneovi Callahanovi získal Oscara za černobílou výpravu a na další tři ceny Akademie byl snímek nominován. Režisér byl oceněn Zlatou mušlí na MFF v San Sebastiánu a Zlatým glóbem. Ten získal jako nejslibnější debutant i představitel hlavní role Stathis Giallelis.
Karlovy Vary 2011