Alice ve městech

Nezávisle na tom, že tento   film poběží příští   týden v televizi, jsem dnes   po něm sáhl ve své   filmotéce. Je to film   považovaný jako nejlepší   film, nebo jeden z   nejlepších filmů, produkce   NSR sedmdesátých let. Sám   za sebe mohu potvrdit, že asi   na tom něco bude. Rozhodně   patří k tomu nejlepšímu,   co jsem z německé produkce   doposud měl možnost vidět.  
Je to drama, road   movie, částečně   depresivně působící, ale   na druhou stranu i úsměvně   působící příběh. Prvním   hlavním hrdinou je německý   novinář Phil Winter, který   působí v USA, ale nedaří   se mu tam. Není schopen   napsat žádný příběh.   Zabývá se focením a   osobním přítelem je mu   moderní Polaroid. Je nucen se   vrátit domů do Německa.   Jenže na celém území   stávkují letečtí   dispečeři, a tak návrat   domů není snadný. U   obslužného pultíku na   letišti se snaží najít   řešení. Vedle něj podobný   problém řeší mladá matka   s devítiletou dcerou Alicí.   Právě Alice je   druhým/druhou   hlavním/hlavní   hrdinou/hrdinkou příběhu.   řešením je to, že si   koupí letenku do Amsterodamu,   a tam odtud se dostanou do   Německa. Jenže nstane ta   situace, že matka Alici   přenechává neznámému   muži a opouští ji, aby   dořešila některé vé   osobní záležitosti. A tak   je Phil nucen se o Alici   postarat. Začíná road movie   po Holandsku a Německu. Phila   napadne, že by Alici mohl   zavést k její babičce.   Jenže devítiletá dívenka   si nemůže vzpomenout na to,   jak se její babička jmenuje   a ve kterém bydlí městě.   Phil má zlaté srdce. Přeci   jenom ALici nechce nechat   napospas vlastnímu osudu či   úřadům. Režisér Wim   Wenders nás seznamuje se   životem v NSR sedmdesátých   let.

Takové filmy mají schopnost   vypovědět něco   důležitého o své době a   jejích lidech a přitom si   uchovat nadčasovost. Wenders   tady popisuje vcelku   jednoduchý koljovský   příběh, ale pod ním je   spousta nevyřčeného o   atmosféře a pocitech v   Evropě na začátku 70. let.   Odcizení, únava z konzumní   prosperity, hledání   kořenů. Takhle řečeno je   to klišé, ale s tou   nevtíravou poetikou, sa jakou   Wenders vypráví, se to   dostává pod kůži. Skvělý   je výkon hlavní dětské   herečky.

Film nemá zrovna závratné   tempo, ani příběh není   bůhvíjaký, ale Wenders umí   vyprávět obrazem, zaujmout   atmosférou a nadchnout   černobílou kamerou. Co se   týká myšlenkového   obsahu/přesahu, pokud divák   zároveň s   promítačkou/přehrávačem   nezapne vlastní hlavu, dívá   se zbytečně.