Ajlawju

Za módy žlutých pláštěnek byl svět ještě   v pořádku... aneb slovanská romantika plná   scén a výstupů, milostného poblouznění a   celkem i srandy, zejména, není-li Adaś právě   pozitivně nastavený na slabůstky své milé...   Láska na ostří nože - pro nadávku se nechodí   daleko a jedna facka nepadne vedle...

Adaš Miauczynski (to je ten beznadějný zoufalec   z Dzien Swira, volného pokračování Ajlawju),   tentokrát ještě toužící po velké lásce.   Adam už toho zažil v životě hodně (oženil   se, rozvedl se, pil, nepil, psal, nepsal), ale ta   pravá láska, ta se mu zatím vyhýbá. Na   jakési svatbě potká atraktivní blondýnku, v   které rozpozná Gosiu, na studiích s ní   strávil jednu noc ( ve vší počestnosti), ale   čas je rozdělil. Tentokrát se i milují (   poprvé) a vyznají si lásku .Od této noci,   tráví Adam většinu času telefonováním a   taky ve vlaku na trati Lodž – Wroclaw a zpět,   na cestě za láskou ženy svých snů, kterou   miluje i nenávidí. Miluje ji, když o ní sní a   nenávidí, když je s ní. Nesnáší její   nedochvilnost ( to plně chápu, je to i moje   nejlepší a zároveň nejhorší vlastnost),   vytáčí ho, když se mu nevěnuje ( i tentokrát   jsem na straně Adama), on musí abstinovat a ona   pije a žije, k tomu se přidávají konflikty   při sexu, kdo co chce a komu se co líbí či   nelíbí (tentokrát jsem jednoznačně na straně   Gosi :-))) ). Nedokážou být spolu ani bez sebe   a život chystá další zkoušky. „Ajlawju“   je vtipná komedie ze života, pokračování „   Dzien Swira“ je cynická rekapitulace a   „Wszyscy jestesmy Chrystusami“ ..., ale to už   bych prozrazovala moc. V každém případě   všechny tři filmy mohu jen doporučit