12

Příběh se odehrává ve válkou zničené Čečně. 12 porotců bojuje s rozhodnutím o osudu čečenského teenagera, který údajně zabil svého ruského otčíma. Porotci: rasistický taxikář, nedůvěřivý lékař, nerozhodný televizní producent, člověk, který přežil holocaust, vášnivý muzikant, ředitel hřbitova a další reprezentují rozpolcenou společnost současného Ruska.
Film byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film, na Zlatého lva na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a byl součástí Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.
Režisér Nikita Michalkov patří mezi špičky ve svém oboru a jeho dalšími filmy jsou např. Lazebník sibiřský nebo Unaveni sluncem.

Předlohou pro psychologické drama Nikity Michalkova 12 byl legendární, původně televizní film Sidneyho Lumeta Dvanáct rozhněvaných mužů (1957, FP 37/61), jehož remake 12 rozhněvaných mužů (1997, FP 7/98 - V) byl u nás uveden na videu. Michalkov zachoval základní schéma i některé charaktery, zasadil však děj do současnosti a do širších souvislostí a zároveň porušil původní jednotu času a místa. Přidal symbolický prolog (zachycující v hutné zkratce moderní „dějiny“ Ruska) a neméně symbolický epilog, prodloužil průběh jednání dvanáctičlenné poroty na delší dobu (zhruba půlden a noc) a zařadil několik zásadních retrospektiv. - Dvanáct porotců (pouze mužů) má jednomyslně rozhodnout o vině čečenského mladíka, obžalovaného z vraždy ruského důstojníka, který se ho před lety ujal jako sirotka. Zpočátku se zdá, že se porotci dohodnou velmi rychle. Nejdříve je proti verdiktu „vinen“ pouze jeden z nich. Postupně však vycházejí najevo různé skutečnosti a názory porotců se proměňují. Přesně charakterizovaní muži různých profesí a sociálního postavení přitom vyprávějí i o svých zážitcích, vzpomínkách, zkušenostech či emocích. Často se střetávají, avšak nakonec mladíka jednomyslně osvobodí. - Do děje vstupují Čečencovy útržkovité vzpomínky na smrt rodičů a na boje ve vypleněné rodné zemi. Předěly tvoří leitmotiv scény po bitvě s mrtvými vojáky a s přibližujícím se psem; až v epilogu je vidět, že zvíře nese v hubě utrženou ruku se třpytícím se prstenem. - Tvůrci pojali své dílo jako zobecňující výpověď o současném Rusku, zmítaném v předsudcích, v postkomunistickém šlendriánu i v „divokém“ kapitalismu (ne náhodou je vražda dílem developerské mafie s nastrčeným obětním beránkem) a ve věčném sváru národní povahy. Michalkov jako přesvědčený nacionalista vykládá čečenský konflikt spíše z ruské pozice: sirotkovy rodiče zabili vlastní lidé, chlapce se ujal jejich přítel ruský důstojník apod. - Po formální stránce dílo zaujme svou kompaktností a vynikajícími, byť poněkud jednostrunně expresivními hereckými výkony. K sugestivnímu výsledku přispívá syrové prostředí neútulné tělocvičny, proměněné v porotní místnost, i střídmá hudba Eduarda Artěmjeva. Nikita Michalkov hraje jednoho z porotců.

OBSAH: Nehledejte pravdu v pozemských detailech, ale v samé podstatě bytí. B. Tosja. – Moskva. Soudkyně po přelíčení vydává pokyny porotě, jež má rozhodnout o vině či nevině čečenského mladíka Umara, obviněného z vraždy nevlastního otce, ruského důstojníka. – Vize: Mladý Umar projíždí letní krajinou na kole, kolem něj ve zkratce probíhají sovětské dějiny, včetně Gorbačova za řečnickým pultem. Mladík vidí svou matku na louce, volá na ni, aby mluvila rusky. Pak je matka mrtvá. Umar spadne z kola... – Soudní vykonavatel zavede dvanáct porotců do vedlejší školní tělocvičny; v budově soudu totiž probíhá rekonstrukce. Odebere jim mobily a zamkne je. – Obžalovaný je odveden do cely, kde se později brání chladu pohybem či tancem. – Porotci se domnívají, že se rychle dohodnou a budou moci jít po svých. Žertují a baví se spolu. – Porotce č. 6, ředitel soukromé televizní stanice, vedené jeho matkou, se marně chce dívat na televizi, kde s ní má být rozhovor. – Kdosi najde injekční stříkačku. Porotce č. 7, chirurg, ji hodí do terče se šipkami. Přizná, že jeho bratr zemřel na předávkování. – Porotce č. 2, amatérský umělec, se ujme slova a je zvolen předsedou. Dá hlasovat. Zdá se, že je rozhodnuto pro „vinen“. Porotce č. 1 však hlasoval pro „nevinu“. Rasistický a rusofilský taxikář (porotce č. 3) se na něj zlobí. Nesmělý muž tvrdí, že je potřeba věc rozvážit: jedná se přece o lidský život. Nakonec souhlasí, že se podrobí většině po tajném hlasování. V nové volbě hlasuje pro nevinu i porotce č. 4, který vzteklému taxikáři klidně přizná, že je žid. Konstatuje, že mu vadil mladíkův advokát, jenž klienta vůbec nehájil. – Minulost. Malý Umar si doma hraje s hračkou tanku, dárkem rodinného přítele, ruského důstojníka Volodi. – Taxikář se rozčiluje kvůli zbytečnému zdržování. Porotce č. 1 vypráví o sobě. Pracoval jako asistent ve fyzikálním ústavu a vynalezl tunelovou diodu. Odmítl prodat technologii do ciziny, i když doma o ni nebyl zájem. Ze zoufalství začal pít. Přišel o manželku a klesl až na dno. Jednou se ho zcela opilého zastala žena s dítětem. Vrátila mu tak lidskou důstojnost. Prodal vynález západní firmě, v níž je nyní zaměstnán, a onu ženu si vzal. Proto cítí povinnost zastat se obžalovaného, který tvrdí, že otčíma nezabil. – Taxikář nadává na Kavkazany, kteří se roztahují v „jeho“ Moskvě. Přidá se k němu starý dělník z metra (porotce č. 5) a vypráví, jak se jednou vypořádal se čtyřmi gaunery, kteří ho přepadli. – Minulost. Malý Umar tančí s nožem, půjčeným od velitele čečenských bojovníků, kteří ho povzbuzují. Otec ho pošle domů, což se veliteli nezamlouvá. – Porotce č. 1 („vynálezce“) dá vykonavatelem přinést vražednou zbraň, speciální vojenský nůž s monogramem, o jehož kvalitách mluví „stavitel“ (porotce č. 11). Obžaloba tvrdila, že takový nůž nelze v Moskvě získat, avšak „vynálezce“ snadno sehnal úplně stejný. – Minulost. Chlapec Umar najde vypálený rodný dům a mrtvé rodiče. Tatínek byl zabit nožem s monogramem. – Porotci se dále dohadují. Žid vypráví o svém otci, který se za války v ghettu zamiloval do krásné ženy esesáka, Litevky; ta jeho lásku překvapivě opětovala. Po válce oba skončili na několik let v gulagu, ale pak se vzali a měli jedenáct dětí. Podle žida je tedy v životě možné cokoliv. – Se svou historkou se přidá i dělník z metra. Vypráví o strýci, který prohrál na automatech a potom vzal jako rukojmí účetní ve firmě, v níž pracoval. „Teroristický čin“ vyřešil místní policejní náčelník, který z toho však neudělal žádnou aféru. A i dělník teď hlasuje pro nevinu. Nad jeho historkou se rozčiluje porotce č. 10, „demokrat“, a stěžuje si na ruský šlendrián. – Estrádní komik (porotce č. 8), jemuž mezitím ujel zájezdní soubor, chce také hlasovat pro nevinu. Přidá se k němu i nenápadný porotce č. 12. – Chirurg se pohádá s taxikářem, mluvícím o „divoších“: i on je Kavkazan. – Při novém hlasování je poměr pět („nevinen“) ku sedmi. – Do tělocvičny vletí vrabec. - Minulost. Chlapec Umar se se svým psíkem ocitne ve zničeném městě uprostřed zběsilé palby. Pak najde mezi mrtvými bojovníky otcova vraha (velitele), podle totožných iniciál na noži (jejž vzal z otcova těla) a na jeho tetování. - „Vynálezce“ navrhne rekonstrukci zločinu a všichni se ochotně zapojí. V tělocvičně pomocí sportovního nářadí vytvoří „místo činu“. Vyjde najevo, že korunní svědek, starý chromý komunista, nemohl mladíka-vraha poznat. Chirurg a televizní ředitel poté také změní názor. - Taxikář provokuje komika, který si pak stěžuje na diváky, vyžadující jen zábavu, a který vzpomíná na babičku. - Taxikář tak sugestivně předvede řediteli televize možný zločin čečenského mladíka na jeho rodině, až se byznysmanovi udělá špatně. Otřesený muž pak opět hlasuje pro vinu. - Minulost. Do ruin s mrtvými bojovníky vniknou divoce střílející Rusové. Důstojník Voloďa tu objeví vystrašeného Umara. Slíbí mu, že ho s sebou vezme do Moskvy. - Soudní vykonavatel dá porotě baterku. Je už noc a v tělocvičně občas vypadává proud. - „Stavitel“ přijde s konstatováním, že při vraždě mohlo jít o komplot developerů. Ti totiž potřebovali kvůli okolní stavbě zbourat starý dům, v němž zůstali jen penzionovaný důstojník Voloďa a starý komunista. Dali vojáka zabít, svedli to na Čečence a zastrašený invalida jednak falešně svědčil a jednak se odstěhoval k dceři. - Porotci teď diskutují o výpovědi důležité svědkyně ze sousedního domu. Taxikář předvádí na chirurgovi, jak mohl podle jejích slov mladík otčíma zabít. Ten však náhle předvede s nožem podobný tanec jako Umar před bojovníky, a dokáže, že by Čečenec nikdy tak nezabíjel. Taxikář je z něj vystrašený. - Při dalším hlasování televizní ředitel opět změní názor a stav je teď devět („nevinen“) ku třem. - Slovo si vezme porotce č. 9. Je ředitelem hřbitova a vypráví o podvodech s pohřby. Přizná svůj podíl na nich; peníze však věnuje i na dobročinnost v rodné obci, kde postavil kvalitní školu. - „Vynálezce“ přijde s dalším tvrzením; podle něj svědkyně lhala ze žárlivosti. Doloží, že milovala důstojníka, že zapříčinila jeho rozvod a pak nenáviděla čečenského chlapce, který jí ho podle ní „vzal“. Kupodivu jeho slova přimějí ke změně názoru zatvrzelého taxikáře. Ten mluví o tom, jak ho jeho družka rafinovaně postavila proti vlastnímu synovi, jehož na poslední chvíli zachránil před sebevraždou. - V novém hlasování je jedenáct porotců pro zproštění viny. Jen předseda, bývalý důstojník, trvá na svém. Ani on nepochybuje o Čečencově nevině, ale ví, že mladík může přežít jen ve vězení. Na svobodě ho dříve či později zlikviduje „developerská mafie“. Muž pak navrhne, aby se porotci o mladíka postarali a pomohli mu proti ní. Jenže ostatní se začnou vymlouvat. Ředitel hřbitova vykládá, jak se na stará kolena zamiloval, a proto nemá čas na nic jiného než na milenku. Předseda souhlasí s tím, že pokud při dalším hlasování budou všichni jednotní, přidá se k nim. Tak se také stane. Je ráno. - Na základě verdiktu poroty je Čečenec propuštěn. Muž z mafie zavolá bossům. - Předseda poroty zastaví Umara na ulici a nabídne mu pomoc: může mu říkat „strýčku Nikolaji“. - Porotce č. 1 se vrátí do tělocvičny. Vezme si svatý obrázek, který tu nechal, a otevře okno, aby se vrabec mohl „rozhodnout“, zda zůstane v budově nebo zvolí svobodu... - Zákon stojí nejvýš, ale co když milosrdenství stojí výš než zákon. B. Tosja.