Libuše Švormová v jednom z rozhovorů pronesla, že s úpravou dialogů pro její roli Adély jí pomáhal její přítel, spisovatel (scénárista a dramaturg) Jan Otčenášek.

Film se natáčel v Indii, Laosu a Thajsku. V Thajsku ovšem došlo ke komplikacím ze strany francouzské produkce, která zde současně natáčela snímek Emmanuelle. Ta natočila erotickou scénu uvnitř posvátné fontány a z toho důvodu Francouze pronásledovala thajská policie. Protože však snímek "Orientální kód lásky" jak zní název filmu v překladu, obsahuje rovněž erotické scény, začala thajská policie hledat i je. Režisér Piero Vivarelii vzpomíná, že se raději zamkl na ambasádě.

Podle slov režiséra se jedná o snímek volně inspirovaný Kámasútrou.

Všimli jste si, že v titulcích není uvedeno, kdo hrál prof. Eddingtonovou?
Podle všeho je to Kateřina Frýbová.

Východoněmecká zelevize NDR pořad vysílala od roku 1972 na programu DDR1. Byl natolik populární, že po znovusjednocení Německa jej převzala televize ARD. Ovšem po odvysílání 10 dílů byla jeho produkci v roce 1992 ukončena.

Na dvou fotografiích z šesti se pod otazníky, v roli mladičkého příslušníka VB, skrývá Jan Kotva.
Celkově se jeho role, herectví, částečně i vzhled, podobají roli mladého příslušníka Vladimíra Pucholta - z filmu Svatba jako řemen. Tento ovšem vznikl až o rok později.

Film se v řadě lokací, ale především v ateliéru, natáčel tzv. mnohakamerovm systémem. V podstatě danou scénu snímaly tři kamery najednou na film - jako v televizi inscenace. To sice urychlilo natáčení a pro herce přinášelo možnost se rozehrát ve větších celcích, na druhu stranu to mělo svá obrazová i kameramanská omezení.
Tento svůj systém "mnohakamerového natáčení" režisér Rjazanov dovedl do maxima ve svém dalším filmu Garáž. Pak však tento styl z důvodu omezené kinematografičnosti opustil.

V tomto filmu měla svoji "roli" také tzv. cyklistická motorka. Speciálně upravená dvousedadlová JAWA. Vpředu pochopitelně řidič, zadní sedladlo bylo otočné o 180 stupňů. Na něm seděl kameraman s kamerou. Mezi nohami měl kus půlkulaté opory, které se mohl přidržovat jednou rukou. Za zády měl pak půlkulatou vysokou tyč na uchycení mikrofonu.
Byl to doslova unkát sportovní redakce ČST. A byl to československý "vynález" a doklad šikovných rukou.