Seriál se snaží očernit   život lidí v 70-tých a   80-tých letech – nebylo to   tak, jak se tam   ukazuje.Napíši vám, jak   jsme tehdy žili. Když si   vše promítnu zpět, dobu   svého dětství a mládí   bych s dnešními dětmi a   mládeží neměnila. Celé   dny jsme běhaly venku bez   toho, aniž by naši rodiče   měly strach, že nám někdo   ublíží. Sídliště byla   vybavena hřištěma pro   děti, průlezkama,   kolotočema, houpačkama. V   pubertě jsem trávila čas   aerobicem, zájmovými   kroužky, které byly   dostupné všem dětem, ceny   byly symbolické. Vzpomínám   si na Stanici mladých   techniků, na Dívčí klub.   Toto zajišťovaly takzvané   pionýráky(domy pionýrů a   mládeže), dále jsem chodila   do lidušky, jak se lidově   říkalo Lidovým školám   umění. Tam se děti mohly   realizovat opět za   symbolické ceny v různých   oblastech, tanečních,   divadelních, výtvarných,   hudebních. Každý všední   den jsem měla vyplněný   nějakou činností. V   pubertě jsem pochopitelně   navštěvovala zábavy a   diskotéky. Na zábavy jsme   jezdili do okolních vesnic a   městeček opět beze strachu,   že se nám něco stane, domů   jsme se vraceli kolektivně   vlakem. Bylo to období   legrace a zábavy. Mezi   oblíbené pochoutky dětí   patřil Smetánek, Lipánek a   Miláček...pokud si ještě   někdo vzpomene :-). Sezonní   ovoce bylo téměř za babku,   rybíz, angrešt, švestky,   blumy(tím po sobě děti i   házely:-). Dnes je z tohoto   ovoce luxus. Televize   nevysílala celý den a   sledovala se poměrně málo.   Děti sledovaly v neděli   Studio kamarád, kterým jej   provázely postavičky Jů a   Hele, byl to pořad s   pohádkami a seriály. Přes   týden se vysílaly další   oblíbené pořady pro děti a   mládež, byl to Magion a pak   Vega, tyto pořady byly velmi   oblíbené, byly určené pro   starší děti a mládež. V   rádiu jsem ráda poslouchala   pořad pro mládež s názvem   Domino. ostatně rádio se v   té době poslouchalo často,   rádio nás vyprovázelo i do   školy, hlásilo čas a v půl   osmé ohlásilo, že je   nejvyšší čas vyjít do   školy :-). Jsem generace,   kterou zasáhly tzv. céčka,   která se sbírala. Šlo   vlastně původně o malé   umělohmotné kousíčky ve   tvaru písmene C, které byly   určené pro sestavování   závěsů :-). O Céčka se   hrála čára a hrálo se s   nimi i jako s kuličkama, což   mi připomnělo, že hraní   kuliček, hloubení důlků,   byla naše další zábava.   Další vzpomínku mám na   rubikovu kostku a další   hlavolamy(had a věž). Jsem   ročník 1972.