Nový Seagal
"Síla úderu"   pokračuje v linii   dosavadních Saegalových   filmů. Je to vzácná směs   napětí, akce, odvahy a   razantnosti a etického   přístupu. Saegal v tomto   smyslu nemá slabé filmy.   Jistěže se kvalita   jednotlivých filmů mění,   ale vždy si udržuje   základní úroveň, podobně   jako Chandlerovy knihy s Phil   Marlowem. Jak Saegal stárne,   proměňuje se podoba jeho   rolí, jistě už nebude pět   minut běžet za lumpem, aby   ho dohonil. Je méně akční,   jednání a síla jsou spíše   vnitřní, vycházejí ze   slova, z pohledu, gesta nebo z   mlčení. Napětí to však   spíš zvyšuje. Příkladem   budiž např. film   "Profesionál",   "Na pokraji smrti",   či "Stíny   minulosti". Doba z   "Nica" se   samozřejmě nevrátí.
Síla úderu má dějový   spád jako snad žádný z   dosavadních Saegalových   filmů. Skvělá kamera,   tradičně přiléhavá hudba,   v závěru filmu přestřelka   v šeru, kde nelze rozeznat   kdo je kdo a při které   mrazí. Saegal je veterán,   mnoho toho ve filmu   nenamluví, ale o to více z   něj vyzařuje charisma   duchovní jistoty.