Zjevení z 90. let
Tak jsem včera večer   náhodou zapnul televizi a   ejhle. Běžel film, který   mně jako náctiletého   rozbrečel. Hlavně ten konec,   jak Janek odchází z dědova   rodného domu a s ním i zní   dědova řeč z jeho deníku.   Jakoby příslib nové doby a   lepšího života a konec té   Tiché bolesti. Jakoby ho z   nebe provázel. Tehdy ten film   byl zjevení a byl jsem   přilepený u televize. Nebo   jsme na něm byli možná v   kině se školou. Už si   nevzpomenu. Ono je to i jedno.   Ale to poselství a pocit ze   sledování a zjevení ve mně   zůstává i po těch   dlouhých létech.   Neskutečný výkon Rudolfa   Hrušínského, Vítězslava   Jandáka a Ivana Jiříka. A   také krásná vzpomínka na   moje mládí a mládí Martina   Dejdara, Miroslava   Táborského, Dana Landy a   dalších. A neposlední   řadě i vzpomínka na   nedávno zesnulého Jirku   Pomeje. Roky odstupu dávají   tomuhle filmu krásu a pro   mně i další rovinu. Evokuje   ve mně vzpomínky na   porevoluční dobu.