Učitelka: "Čím bys chtěl být, co tě zajímá, co deláš ve volném čase?"
Radim Dochleba: "Já? Tak teď ze všeho nejraději tkám. Tkám na stavu. Tohle jsem si dělal a teď oblékám matku."
Učitelka: "Tak co tedy na módního návrháře? Ale to bysme se museli zaměřit na...."
Radim: "...na tkadlenu! Mně by se líbilo dělat tkadlenu."
Učitelka: "Příští hodina je za měsíc. Do té doby tě snad napadne něco reálnějšího."
Radim: "Co může bejt reálnějšího než tkadlena??"

(Radim nemá přezůvky)
Učitelka: "To ti nemůže někdo půjčit?"
Bakula: "To asi těžko, on má poslední číslo bot!"
Učitelka: "Jak - poslední?"
Radim: "No dál už začínaj dětský lyže!"
Učitelka: "Tak do ponožek, je teplo, to přežiješ".
Radim: "Já jo, jen abyste to přežili vy!"

Fyzikářka: "Vy se doma nepřezouváte, Dochlebo?"
Radim Dochleba: "My to doma vedeme ještě po staru."
Fyzikářka: "Jak - po staru?"
Radim: "No z pokoje do kuchyně chodíme přes předsíň a ne přes náměstí, takže si nenašlapeme a neprší na nás."
Fyzikářka: "Jáá počkám, JÁ mám času dost".
Fyzikářka: "NEJSEM hluchá!...Dále?"

Dr: "Máte nádor ve spánkové oblasti."
Alexis: "A to teď...dostanu...dostanu medikamenty?"
Dr.: "Jistě. Hned, jak budou k dispozici léky, které vám rozříznou lebku, odstraní tumor, histologicky ho vyšetří a lebku zase uzavřou".

Joey: "Co jsi tak spokojená?"
Gina: "To Michael-je marod!"
Joey: "Z toho máš radost?"
Gina: "Jo, marod potřebuje mamku. Jsem zas zapotřebí."
po pár dnech Gininy intenzivní péče o Michaela:
Joey: "Jak se cítíš?"
Michael: "Nic moc...ale zítra už bude všechno v pohodě..."
Joey: "Proč myslíš?"
Michael: " Protože jestli do zítra neodejde, tak se zabiju!... říkala, že si pročistíme systém, Joey! Já nevím, co to znamená"!
Gina: "Joey, zvedej se, Michael se potřebuje natáhnout."
Michael: "Každej den v jednu se musim hezky natáhnout... ale zejtra .. (zasní se) ... zejtra už ne!"

Gina řekla Michaelovi, že s někým chodí:
Michael k Joeymu: "Jooo, hurá! Konečně někoho má, tím pádem už nejsem jedinej objekt jejího zájmu! Třeba se zamiluje a pak se vezmou, třeba je to ten chlápek co s ní chce bejt v jednom kuse a ..a žárlí na jejího syna a poštve jí proti mně.. (nadšeně): UVAŽUJ O TOOOM!"
Joey: "Jo, budeme volný, můžeme si dělat co chceme, třeba běhat tady nahatý!"
Michael: "To můůůžeme, aleeee ...NEMUSÍME!"

Chandler (telefonuje): "Zase přístroj..."
Joey: "Záznamník?"
Chandler: "Ne, představ si, že u ní to bere pračka!"

Ross: "Vzpomínáš, jak jsem ti strčil smeták do kola a ty jsi přepadla a narazila sis hlavu o obrubník?"
Monica: "To nee.. ale hodně lidí mi o tom vyprávělo..."

Joey: "Rossi, vědeckej dotaz.. když ti homo sapiens byli de facto homouši nebo co...tak proto vyhynuli?"
Ross: "Joey, z homo sapiens jsme i my..."
Joey: " Hee, to mi neřikej, jáá ne!"

Ross: "Vzpomínáš, jak jsem amputoval nohy Kenovi tvojí Barbie?"
Monica: "To jsi byl ty??!!"
Ross: "No jistě. Měl v nich infekci. Jinak by nepřežil."

Joey si hraje na kutila, vrtačka projede zdí těsně u Chandlerovy hlavy:
Joey: "Jé, nenavrtal jsem tě...?"
Chandler: "Ne, nenavrtal! To je vrtačka a tou bys mě hned zabil!!!"

Phoebe luští křížovku:
Phoebe: "Jaký je hlavní město Peru?"
Mike: "Lima".
Phoebe: "Ne, začíná to na V a končí na X. A uprostřed je T a O ... jak doufám."
Mike: "Když o tom tak uvažuju, tak je to opravdu VTOX!"

Dealer: " Ty už jsi úplně vyřízenej, je ti 30..."
Macháček: "No počkej, 29 mi je..."
Dealer: " No tak 29, to je úplně jedno!!! A seš úplně na dně. Nedostudoval jsi, děláš někde stěhováka, hraješ v ňáký pitomý kapele, zasíráš si mozek tim hnusnym hulením co ti prodávám a už ani nevíš, jak se jmenuješ..."
Macháček: " Počkej... máš pravdu... 30 mi je..."

Macháček = Jakub (o jointovi): "Nenutím, chápu. Někdy to lehounce zhoršuje krátkodobou paměť. Ale zase to pomáhá tý dlouhodobý..."

Hanka: "To je zase ten psychopat. On mě pořád sleduje."
Jakub: "Tak ho zhulíme, ne?"
Hanka: "On nekouří."
Jakub: "A jí?"
Hanka: "Jí. Proč by nejed..?!"
Jakub: "No, tak já mu to dát do nějakýho jídla, do nějakýho pečiva...."
po chvíli:
Ondřej: "Teď bych si dal něco k pití."
Jakub: "No! Máme tady výborný koláčky..."

Jakub: „Hele, Hanko, já ti musim něco říct. Já sem myslel, že teď spolu budem chodit, ale kluci z kapely mi řekli, že už jako…, že už jako jednu holku mám.“
Hanka: „Jaký kluci?“
Jakub: „ No, z kapely, ale to je jedno, ale já sem si vzpomněl, že vlastně jo. Sem na ní úplně zapomněl, ale mám ji.. Fakt sem na ní úplně zapomněl.“
Hanka (nevěřícně): „To si děláš srandu, ne?“
Jakub (uchichtne se): „Cha, nedělám, to je strašná situace, já vim. Promiň, prosim tě, ale vžij se do mý situace. To je strašnej svět. Všecko se proti nám spiklo... Mně se chce úplně brečet nad sebou samym, protože tebe mam rád, ale jí sem slíbil, že s ní budu". (uchichtne se znova) "Ale vzpomínám si, že sem se fakt rozhodnul. Já sem se fakt rozhodnul. Hele, já fakt nechci nikomu ublížit …“
Hanka: „Nech toho! Ty nechceš nikomu ublížit?!“
Jakub: „Promiň.“
Hanka: „To máš z toho věčnýho hulení. To máš z toho života, jakej ty vedeš!!!“

Vesna: „…a všichni tady lžou.“
Jakub: „Já spíš myslim, že tady lidi málo hulej.“
Vesna: „Myslíš, že to je tím?“
Jakub: „Kdyby víc hulili, tak by si nemohli tolik lhát. A možná by se i přestali vopouštět. Hulení tady prostě nemá zatím vybudovanou tradici.“
Vesna: „Možná máš pravdu. Ale určitě je tachle země pekně zkurvená.“
Jakub: „No tak to každopádně! Ostatně jako jakákoli jiná země.“

Jack Willovi: "U všech tvejch vztahů se objeví jeden obrovskej problém - TY!"

(Jack v restauraci.)
Jack: "Pardon, ty bonbóny jsou vynikající. Jak se jmenujou?"
Číšník: "Kostkový cukr..."

Jack: "TOHLE je můj střešní výhled??"
Rosario (přijde): "Volal jsi mě?"
Jack: "Ne, řekl jsem „Tohle je můj střešní výhled“, ale chápu, zní to úplně jako Rosario!"