Jako malý vyrůstal Sarú se svou matkou, bratrem a mladší sestrou v indické Khandwě. V roce 1986 strašně chtěl pomoci bratrovi Guduovi s noční prací. Tak pozdě byl ale hodně unavený, a proto si zdřímnul na lavičce na nádraží. Bratr původně jen na chvilku odběhnul, ale když se Sarú vzbudil, nikde nikdo. I rozhodnul se, že přespí ve vlaku, jenže ten následně pelášil Indií až do 1 600 kilometrů vzdálené Kalkaty, kde ho měli vyřadit z provozu. To znamená, že hlavní hrdina absolvoval maličký celou cestu sám bez jídla a pití. Následně se setkával s neochotou, opovržením a lhostejností, dokud nepotkal jednu paní.

Tahle paní mu dá najíst a napít a ubytuje ho u sebe do doby, než přijde jeden pán. Má být hodný, ale je to Psycho Raman (Nawazuddin Siddiqui)! Malý chlapec rozpozná, že tady něco není v pořádku a uteče. Přes bandu férových bezprizorních dětí a díky polévce, jakou svět neviděl, se dostane do útulku a odtud k adopci do Austrálie k bezdětnému páru, protože paní měla vidění, že hoch tmavé pleti změní její život k lepšímu. Pro jistotu si po roce adoptuje druhého (Mantoš mu říkají), ale ten si musel projít tuplem traumatizujícími zážitky, takže to s ním není lehké. A co teprve, až se citlivý (ačkoliv citliví jsou v tomhle bijáku úplně všichni!) Sarú rozhodne stůj co stůj vyhledat svou biologickou rodinu? Tady mimochodem Lion trochu pozměňuje to známé pořekadlo „za vším hledej ženu“ na „za vším hledej džalebi“.

O 20 roků později k tomu použije známý program zvaný Google Earth a přátelé mu poradí, že pátrací okruh získá tím, že si zjistí tehdejší rychlosti osobních vlaků. Jenže při vzorečku s = v x t je dobré znát dvě z veličin. A on zná jednu a ještě k tomu velmi, velmi, velmi přibližně (vzhledem k velikosti jeho země). Navíc – kolik z těch tisíců indických nádraží mělo tehdy věž s vodní nádrží? Hrozně moc! Proto je extrémně klišoidní a nedobré, když ho v době, kdy už to pomalu vzdává, napadne bezdůvodně kurzorem myši zabrousit mimo pátrací okruh, shodou okolností přesně do potřebných hledaných míst. Zařídil to Ganéša? Nebo to byl osud? Ne. Spíše nevyzrálost, resp. možná vypočítavost tvůrců.

Jak jinak by to tenhle vesměs průměrný biják mohl dotáhnout až k šesti oscarovým nominacím (na druhou stranu, když si jich La La Land mohl připsat čtrnáct …)?!? Že by Nicole Kidman nebo Dev Patel předváděli nějaké jó fenomenální výkony, tak to se zrovna napsat nadá. Určitě jsme je viděli v nezapomenutelnějších úlohách. Vlastně se dá tvrdit, že malý Sarú připomíná Milionáře z chatrče, zatímco v dospělosti se promění v Sonnyho, který provozuje Báječný hotel Marigold. Titulní hrdina totiž studuje hotelový management. Nicméně i když dneska kdekdo skládá dohromady vlastní filmový vesmír (Marvel, DC Comics, Universal, M. Night Shyamalan, Quentin Tarantino), tady se fakt nedá předpokládat, že jde o jednu a tu samou postavu.

Hudební motiv se brzy oposlouchá a navíc připomíná skladbu ze scény, kdy Homer Simpson rekapituluje svůj život. Není překvapení, že nedošlo na nominaci za Nejlepší režii a Nejlepší střih. Prostřihy se často míjejí účinkem a působí dojmem, že ve finálním sestřihu zůstaly jaksi omylem. Jakoby si teprve po vyrenderováním někdo všimnul, že „tohle tam vlastně nemělo bejt“, ale už s tím nešlo nic dělat, takže dodal: „No, alespoň to bude takový artovější.“ Debutant Garth Davis se zkrátka soustředil na věci, na které se zase tolik soustředit neměl.

U některých scén potom není jasné, jestli hlavní hrdina vzpomíná nebo si je ve své samotě pouze představuje. Jedna scéna dokonce napovídá tomu, že Gudu nechal brášku na té lavičce schválně! V závěru nám sice titulek prozradí, co se s ním stalo, ale pořád není zřejmé, za jakých okolností to přesně bylo. Rovněž vznikají pochybnosti nad tím, jestli náhodou závěrečné setkání nebylo jen nahrané. V 55. minutě pak vstupuje do příběhu dívka Lucy a rozebíhá se nám romantická linka, kterou jsme fakticky nepotřebovali. A to píšu navzdory tomu, že ji hraje krásná Rooney Mara. Dramaturgicky se však zbytečně odbíhá od hlavního tématu. Jo, a taky by mě zajímalo, co dělají ti australští rodiče za práci.

Lion je ukázkou toho, jak by se to úplně nemělo dělat. Zároveň však v plné parádě představuje velikou moc a skoro neomezený vliv bratrů Weinsteinových, kteří navíc dobře znají publikum a i díky tomu dokáží protlačit až téměř na vrchol i filmy, které ve skutečnosti zase až tak kvalitní nejsou. Lion však není tak okatě podbízivý, jako nejnovější Iñárrituovy snímky.Americkým divákům a divačkám mnohdy stačí, že je daný počin dojme, což v závěru Lionu naštěstí funguje, takže jsou ochotní mu ledacos odpustit. V Indii se prý každoročně ztratí na 80 000 dětí. Není pochyb, že některé by jistě nabídly ještě silnější příběh.

FOTO: Forum Film