A to nejen všemožné pokrmy, pod názvy některých si cosi konkrétního představí asi opravdu jen ti nejzasvěcenější, ale také hlavní hrdina Adam Jones s tváří Bradleyho Coopera, a to - prosím pěkně - ve vlastní šťávě, chtělo by se napsat. Perfekcionista, který je nesmírně přísný k sobě samotnému, tudíž není divu, že velkou profesionalitu vyžaduje i od svého týmu, jenž se podílí na chodu restaurace, do jejíhož čela se dosadit v podstatě lstí. Jednak aby mohl alespoň trochu napravit chyby z minulosti, ale především kvůli svému cíli, kterým je třetí michelinská hvězda. Naneštěstí sabotéři a naštěstí láska jsou ovšem všudypřítomné!

Natočit biják z prostředí luxusní restaurace skutečně nebývá nic obvyklého. Možná i proto, že přijít v takovém případě s dobrou zápletkou, která by vystačila minimálně na tu hodinu a půl, je věc vskutku obtížná. Dokonalý šéf přesně tohle dokazuje. Takže jsou některým postavám přisouzeny naprosto zcestné vlastnosti, jiné („mafiáni“) jsou zcela nepotřebné, další de facto ze vteřiny na vteřinu mění svůj charakter a ostatní (Sienna Miller a Alicia Vikander – proč ta je na plakátu, když se tu mihne tak na tři minuty?) jako by byly dosazeny především díky svému vzhledu, protože hrát nemusí prakticky vůbec nic.

Na rozdíl od Bradleyho Coopera, jehož Adam Jones se občas uchyluje i k nefér praktikám, díky čemuž si zřejmě ani nemůže zajistit sympatie všech diváků. Na druhou stranu je ale až fascinující jeho odhodlání a disciplína, s nimiž se touží ve svém oboru vyšvihnout mezi nezapomenutelné. Právě takový výstup Cooper předvádí ve scéně u největšího soka poté, co ve zdánlivě nejméně vhodný moment doplatí na své hříchy z minulosti. Nemůže být pochyb o tom, že přesně takhle vypadá člověk, který si zrovna sáhne na dno. Letos čtyřicetiletý herec Dokonalému šéfovi svým výkonem nepochybně pomohl, byť to zřejmě ve finále na čtvrtou nominaci na Oscara v řadě stačit nebude.

Pokud něco ohledně tohoto počinu stojí za zamyšlení, pak se to určitě netýká ani řemeslné stránky (protože žádná z jejích složek není ničím výjimečná – tedy až na zhruba dvě tři vkusné a rytmicky skvěle fungující využití rapidmontáže), ani snad nějakého, řekněme, hlubšího poselství (snad kromě toho, že si každý – včetně toho největšího pitomce – zaslouží druhou, ba i třetí šanci). Spíše se nedá nepopřemýšlet nad tím, jakým směrem se v posledních několika letech ubírá kariéra Umy Thurman, která se povětšinou objevuje v projektech pomíjivých kvalit, nebo v takových, ve kterých má pouze cameo. Anebo v kombinaci těchto dvou variant.

Dokonalý šéf je film, o kterém by se dalo napsat, že jeho jednotlivé části jsou vlastně docela dobré, ale jako celek funguje pramálo. Pokud by zůstal přímočařejší (tj. vystřihnuty by byly scény s Emmou Thompson a některé další) a nebyl by tak strašlivě čitelný (vzhledem k tomu, co bylo řečeno o povaze hlavního hrdiny, se ta snaha líbit se pravděpodobně obecně vzato stejně mine účinkem), prokázal by si tím velikou službu. Takhle mu lze přičíst k dobru tak maximálně už jen fakt, že se prozatím jistojistě nechystá pokračování, jelikož vše podstatné se stihlo vyřešit a napravit právě včas.

FOTO: Forum Film