Astronaut Mark Watney byl členem posádky, jejímž cílem byla Rudá planeta. Jenže i tam vznikají bouře a během jedné takové jej zasáhly letící trosky, díky čemuž zmizel v nedohlednu a nereagoval na volání svých kolegů a kolegyň, kteří tedy vcelku logicky usoudili, že jejich kamarád zahynul. Kvůli nepříznivým podmínkám museli ihned nabrat kurz Země, přestože se původně měli zdržet déle. Jenže se ukázalo, že Mark přežil! Jeho vyhlídky ovšem nejsou zrovna ideální – je sám, je zraněný, má minimální zásoby kyslíku, které možná ani nestačí k nejbližšímu modulu … A kdyby stačily, jídla rozhodně nemá k dispozici tolik, aby mu stačilo do doby, než přiletí potencionální záchrana. Tedy za předpokladu, že se mu nějakým zázrakem podaří kontaktovat lidi na přes 220 milionů kilometrů vzdálené Zemi.

Co v takové situaci dělat? Většina pozemšťanů by asi okamžitě propadla panice a ve vozítku Curiosity by to napálila do nejbližších skalisek, případně by zešílela a vyšla by ven „na vzduch“ bez skafandru, třebaže Total Recall nic takového nedoporučuje. Nikoliv ale Mark Watney – takřka nezdolný optimista, který se rozhodně nepodělá ani z takto nepříznivé situace. Místo toho využije svých znalostí a dovedností, aby zůstal naživu. Klidně i přes 900 solů (1 sol = 1 „marsovský“ den), bude-li to nutné. Právě skutečnost, že charakter téhle postavy je přesně opačný, než by kdekdo mohl předpokládat, je vůbec největším kladem/darem celého filmu.

A režisér Ridley Scott pro Marka rozhodně nemohl najít vhodnějšího představitele než Matta Damona. Nedá se však napsat, že by Marťan byl jeho one-man show, protože sledovat ve filmu přes dvě hodiny jen a pouze jednu jedinou postavu by asi bylo náročné pro všechny s výjimkou Andyho Warhola. Nicméně Damon ještě během expozice ukazuje, že díky svému charismatu a mimořádným hereckým schopnostem, a také díky prostředí, kde se jeho postava náchází, by dost možná opravdu utáhnul celý film zcela sám.

Scény, kdy začne – jak říká – kolonizovat Mars, ať už prostřednictvím zasazených (a později klíčících) brambor nebo vyřešením všech potíží se zmíněným vozítkem, aby mohl podnikat další účelové výlety, patří určitě k těm nejzapamatováníhodnějším. Našli bychom tu i další velice působivé, avšak ty kvůli spoilerům nehodlám uvádět. Snad s výjimkou toho, že si čas krátí posloucháním zastaralých disco vypalovaček, které naprosto zbožňuje velitelka Lewisová s tváří Jessiky Chastain, jež se po Interstellaru konečně objevuje v pořádné sci-fi. Ačkoliv sci-fi … podle vědců už má lidstvo v současnosti k dispozici technologie, s jejichž pomocí by se dala uskutečnit cesta tam a zase zpátky. Tedy jde především o záležitost financí.

Pak by se tedy mohlo klidně stát, že při Misi na Mars na této Rudé planetě nějaký Mark Watney doopravdy uvízne a že se mu shodou šťastných okolností podaří navázat kontakt. Nikoliv s emzáky či jinými organismy, jako ve zmíněných filmech Briana De Palmy a Anthonyho Hoffmana, ale s pozemšťany, mezi nimiž rovněž nachází se pozoruhodné postavy. Kupříkladu Mitch Henderson, Vincent Kapoor nebo Rich Purnell, jenž představí revoluční projekt Elrond (vzhledem k tomu, že se tak stane za přítomnosti Seana Beana je škoda, že jej nepojmenoval Boromir).

Takhle skvadra patří určitě k největším myslitelům modré planety. A ti jsou potřeba, protože Murphyho zákony znovu jako naschvál zafungují (a bohatě postačí, že ne v žádné jó velké míře). Nicméně tohle není jen obyčejná záchranná akce – tohle je v podstatě souboj Země versus Mars! Vždyť obyvatelé velkých měst po celém světě mohou díky s technologickým pokrokem spojené globalizaci sledovat počínání NASA skoro v přímém přenosu na velkoplošných obrazovkách – jako při důležitých sportovních kláních, což je fenomén, na který Marťan též vtipně a trefně odkazuje. A do hry se zapojí i Číňani – věc před třiceti lety v hollywooském filmu prakticky nemyslitelná. Těch vtipných momentů ale zvláště ve druhé polovině najdeme ve filmu snad až přespříliš, protože kvůli nim opadá napětí, takže není složité si spočítat, jak to asi dopadne. Na rozdíl od Gravitace, která je v tomto směru seriózní jako peklo.

Stejně by neškodilo, kdybychom nebyli zalhcováni tolika odbornými – astrodynamickými i jinými – výrazy. A když už, neškodilo by bývalo po tomto vysvětlování ubrat na tempu, které si Marťan udržuje po celou dobu poměrně rychlé, na čemž má svůj jistý podíl i vynikající soundtrack plný známých a/i chytlavých skladeb, včetně naprosto bravurně a maximálně emotivně využíté písně Starman od Davida Bowieho, jehož Space Oddity shodou okolností v precizním Walteru Mittym a jeho tajném životě zpívala Kristen Wiig, která jakožto převážně komediální herečka získala roli i v Marťanovi. Mnohem víc tu ovšem zaujmou Chiwetel Ejiofor, Kate Mara a Michael Peña, jenž si v uplynulých měsících (Ant-Man, Železná srdce) a letech (Gangster Squad, Patrola) vybudoval pozici vskutku silného hráče.

Marťan tedy i díky kvalitním hereckým výkonům podtrhuje vypravěčské mistrovství Ridleyho Scotta, který v 77 letech vysílá po Exodu do světa další vzkaz, že když má k dispozici alespoň obstojný scénář (ten váš ke Konzultantovi takový rozhodně nebyl, pane Cormaku Mccarthy), pořád zvládá natočit dílo, na které se bude ještě dlouho v dobrém vzpomínat. Pořádně jsem se tedy rozmýšlel, jestli neudělit o něco lepší hodnocení. Nakonec dostává, kolik dostává i proto, že nevzniknul podle původního námětu scenáristy Drewa Goddarda (nebo kteréhokoliv jiného), nýbrž podle knižní předlohy. Dovedu si ale představit, resp. jsem si tím jistý, že tohle jinak pro naprostou většinu z vás nebude žádnou překážkou k tomu, abyste si film vychutnali třeba až do sytosti.

FOTO: CinemArt