Smrt za oponou

Když jsem na začátku viděl   Waldu a pak ho slyšel zpívat   v rádiu, čekal jsem, že   řekne "Kdo to je?".   Jeho reakce byla ještě   lepší. A to bylo na celém   filmu skoro to jediné   zajímavé, jinak detektivka   jako každá druhá. Snad jen   pro mě překvapivé   obsazení: Horníček ve zcela   vážném filmu jako detektiv.  
Bez urážky, ale   muži baleťáci na mě   působí mírně řečeno   směšně...

Film jsem viděl už před   mnoha lety, zase tak špatný   to nebylo. Vzpomínám potom,   jak Miroslav Horníček často   mluvil o tom, jak mluvil   německy, ačkoliv neuměl.   Měl naučený doslovně text.

Detektivka není detektivka,   dyž nudí,uřvanej Walda v   rádiu a Vršťala se baví s   Matuškou francouzsky a   titulků,kterých jsme si   odvykli,je hodně až   spousta...
A z   Horníčka jde strach, je to   postrach lumpů a darebáků a   vrahů, taky...

No, tak u téhle detektivky se   slůvko "akční"   opravdu použít nedá. To ani   náhodou. Film spíš je   takovou vzpomínkou na dobu,   kdy u nás drogy nepatřily k   běžnému koloritu všedního   dne a my, tehdejší dítka   školou povinná, jsme mohla   někde v zákoutí   experimentovat leda tak s   krabičkou tatínkových   Startek...ó běda, oč   všechno nás ten tehdejší   režim připravil! Dobrácky   vyhlížející pan Horníček   kolem sebe i v roli detektiva   šíří klid a pohodu, má   roztomilého policejního   psíka a hovoří jako kniha   (česky i německy). A bodík   přidám i za větrnou Rujánu   a studené vlny Baltského   moře, z něhož nás maminka   lovila celé promodralé zimou   i za pozdější kradmé   výlety na pláže FKK. (no   vida, přece jen nějaká   neřest) :-)

Detektivka zajímavá ne   příběhem, ale tím, jak se   vymyká se z běžné vážné   produkce tehdejších   českých detektivek - téma   pašování drog přes   divadelní prostředí,   "odvážné" scény   z Rujány, honička lodí na   moři, Waldemar Matuška jako   drsný pašerák, ...a   komisař Horníček, který v   sobě nezapře komika.

Waldemar Matuška vládl   natolik nezaměnitelným   barytonem, že když byla jeho   postava francouzského   pašeráka drog nadabována   jiným hercem s jiným hlasem,   působí to najednou divně   až nevěrohodně. Celá   detektivka působí ostatně   jaksi divně a nevěrohodně.   Patřičně nebylo například   ozřejměno, proč a jak a kdo   podal umělkyni smrtelnou   dávku. Možná je jen nutno   při sledování děje dávat   větší pozor, ale na mou   omluvu je rovněž nutno   říct, že film se málo   stará svými výrazovými   prostředky o divákovu   pozornost. Najednou jsme   prostě viděli na konci v   rychlém sledu zatýkání   pachatelů, ale ten závěr   byl na můj vkus až příliš   uspěchaný. Na první   zhlédnutí musí mít divák   silný dojem jisté   nedořečenosti a   nepochopitelnosti. Alespoň   tedy Já jsem mnohému   neporozuměl na prvé   zhlédnutí. Napodruhé bych   se možná polepšil a dostal   se snad lépe do děje, ale   obávám se, že už k tomu   nebudu mít chuť.

Nepříliš povedená   detektivka o překupnících   heroinu, díky němuž se v   divadle předávkuje jedna   balerína a hlavního   vyšetřovatele,   zjišťujícího, že se   jedná o vraždu hraje   Miroslav Horníček, který mi   do role moc nesedl. Ani   celková atmosféra   Východoněmeckého   pašeráckého prostředí   není vykreslena moc   přesvědčivě a na film si   brzy ani nevzpomenu. Možná   mě nejvíc utkví v paměti   Walda Matuška, který hraje   jednoho z překupníků a v   rádiu hraje zrovna jeho   píseň, kterou hodnotí slovy   : "To se nedá   poslouchat, ten zpěvák řve   jako pavián!"

Málo známá detektivka
Tento snímek se příliš   nehraje a upřímně,   zajímavý je na něm   maximálně tak poměrně   umírněný výkon Miroslava   Horníčka s prvky jeho   humorného nadhledu. Pro   tehdejší filmy tendenčně   zlidšťtující policisty -   příslušníky veřejné   bezpečnosti, se to hodilo.   Horníčkův výkon je ovšem   rarita a z tohoto pohledu se   neosvědčil. Jeho německého   kolegu pak hraje u nás   známý Hannjo Hasse - známý   u nás z rolí německých   důstojníků, nejprve   Vyšší princip, pak seriál   Osvobození a ve filmu   Sokolovo si dokonce zahrál   Heydricha. Výtky ohledně   filmu Smrt za oponou a jeho   nedotaženosti,   nedovysvětlenosti a naopak   ukvapenosti v závěru jsou   oprávněné. Z   dramaturgického hlediska je   ve filmu použitý tehdejší   "novátorský"   prvek: kdy hrdinové si v   závěru povídají jaksi   "lidsky" mimo   příběh filmu a odcházejí   do dáli (podobně třeba   Martin a devět bláznů).   Nicméně Smrt za oponou má   na tu dobu poněkud neobvyklou   stopáž 86 minut. To   znamená, že se do filmu   muselo střihat a některé   scény vypouštět. V   tehdejším distribuční   schématu filmového večera s   unifikovanou 2 hodinovou   stopáží: týdeník+krátký   film+hlavní film to muselo   působit trochu problémy.   Celkově lze říci, že film   nikterak nevybočuje ze série   tehdejších průměrných   deketivek, jakkoli třeba   ozvláštňovaných   Hrušínským nebo Högerem v   rolích kriminalistů.

Opravdu banální   detektivka,zajímavý námět   ale bohužel málo akce a   hodně mluvení.Točilo se v   bývalém NDR a aby měl film   ten správný účinek tak se   v něm se střídavě mluví i   německy.Kachlíkova první   krimi u mě bez většího   ohlasu.Viděno poprvé dnes   25.01.09 na TV Barrandov.

Rozvláčný úvod mluvený   francouzsky se špatně   viditelnými titulky, jeho   děj se má odehrávat snad   někde ve Švédsku, ale   typické čs. soudkové   vypínače světla na stěně   odhalují původ zcela   neomylně:-) Pak se děj   trošku rozběhne ale závěr   s útěkem baletky, která   hledá pomoc, do sklepů   divadla je hodně přitažený   - proč by měla běžet do   liduprázdného sklepení,   když hledá pomoc u jiných   lidí, proboha?