FDb.cz - filmová databáze

Ohromná vizuální podívaná s   dokonalými efekty nádherně   doplněná klasickou hudbou. Po   stránce obsahové film   originálně provokuje divákovu   fantazii, záměrně dává víc   otázek než odpovědí, nechává   na každém, ať si domyslí   možnosti vývoje a smysl toho   všeho. Tím se stal kultem a   základnou a inspirací pro   mnoho dalších sci-fi. Myslím,   že klíčem k filmu je scéna,   kdy se letící kost jako   nástroj objevený opicí změní   na vesmírnou raketu, a stejně   jako si opice těžko dovedla   představit něco takového, tak   si my těžko představíme, co se   stane po podobném vývojovém   skoku. Ale přemýšlet, snít a   točit o tom filmy můžeme.

Jeden z nejvíc hořkých filmů,   které jsem viděl. Každá další   scéna, ač sladší, nechává čím   dál víc hořkou pachuť, protože   divák ví, jak to dopadne.   Kdyby se to promítalo od   konce, byl by to tuctový   příběh, takhle je to úžasný   zážitek.

Film nemá zrovna závratné   tempo, ani příběh není   bůhvíjaký, ale Wenders umí   vyprávět obrazem, zaujmout   atmosférou a nadchnout   černobílou kamerou. Co se týká   myšlenkového obsahu/přesahu,   pokud divák zároveň s   promítačkou/přehrávačem   nezapne vlastní hlavu, dívá se   zbytečně.

Skvěle drsný film. Stavím   Amores Perros výše než 21   gramů, který mi připadal   překombinovaný a místy   hollywoodský. Amores Perros   nemá chybu.

Jeden z mých nejoblíbenějších   filmů vůbec. Nejednoduchým   způsobem vypráví o   nejednoduché a přitom tak   životně důležité věci jako je   touha. Myslím, že se to   Kusturicovi podařilo skvěle, a   není se co divit, je to filmař   s velkým F. Jeho styl   vyprávění je úžasný a mám rád   většinu jeho filmů (kromě   Černá kočka, bílý kocour).   Navíc Johny Depp si mě výkonem   v tomto filmu zcela získal.

Výborný příběh, kterému   neublížilo ani svérázné   přenesení divadelního   představení na plátno. Pro   naši generaci v 80. letech 20.   stol. byl tento trampský   muzikál legendou, kterou jsme   toužili aspoň jednou vidět,   ale bylo to těžké, protože se   hrál jen vzácně. Těžko se mi   film hodnotí, protože   zpracování mě sice nijak   zvlášť nenadchlo, ale na   druhou stranu velmi oceňuji   odvahu zkusit to takovým   netradičním způsobem.
Jinak nemůžu zapomenout na   Ivu Bittovou, která je ve   filmu strašně krásná, a   blonďatá paruka na tom nic   nemění.

Fascinující vyprávění o   životním vzestupu a pádu všeho   schopného kariéristy. Nádherná   kamera stylizovaná do obrazů   krajinářských mistrů 18.   století nabízí úžasný vizuální   zážitek. Dalším bonbónkem jsou   neuvěřitelné typy herců. Podle   mně jeden z nejlepších filmů   všech dob, svým rozmachem   podobný filmům jako Amadeus   nebo Fanny a Alexander.

Film pro příznivce duchaplných   konverzačních dramat. Vyniká   především skvělými hereckými   výkony Petera O'Toolea a   Richarda Burtona, ale také   předloženými nadčasovými   konflikty mezi mocnými.

Tento druh humoru jde naprosto   mimo mě. Velká pitomost,   zábava pro zábavu, film pro   film. Škoda 99 Kč za DVD.

Geniální Čapkova předloha a   monumentální Haasova adaptace.   Škoda didaktického závěru,   který se snažil příliš   doslovně ukázat cestu, i když   to bylo určitě vyžádáno dobou   vzrůstajícího ohrožení.

Zajímavý film. Způsobem svého   vyprávění jde proti běžným   filmovým postupům. Divák čeká   na konci nějaké rozuzlení a   vysvětlení, kterého se ale   plně nedočká. Místo toho   zůstane pocit jako občas v   životě - o něčem jsme slyšeli,   ale o části toho se můžeme jen   něco domnívat, a časem se   vůbec důležitost toho všeho   vytrácí, žijeme si dál svým   životem.
Vynikající   byly černobílá kamera,   neokoukané typy herců a jejich   výkony.
Kvůli   podobnosti dětských   představitelů Klary a Martina   s herci v Bergmanově filmu   Fanny a Alexander si myslím,   že Haneke se ve filmu snaží   rozvinout motiv bigotní   výchovy do pozdějšího dětského   věku vedoucí k opakování   nelidskosti takto vychovaných   dětí. Na rozdíl od Bergmana ve   filmu téměř chybí pozitivní   stránka života, která by   vyrovnala tu hrůzu pod   zdánlivě klidným povrchem.
Konec víceméně směřuje k   tomu, že původní možná   idylické stavy a vztahy jsou   neudržitelné a něco se bude   muset hodně změnit. Ne náhodou   se děj odehrává těsně před   první světovou válkou.

Fascinují mě italské filmy 60.   let, jako např. Boccaccio '70.   Všechny jsou oslavou velkého   vypravěčství a suverénní   filmařiny bez samoúčelných   filmových triků. Jsou vrcholně   umělecké a přitom velmi   zábavné a znalé života, o   kterém vyprávějí. Srovnám-li   soudobou českou filmovou   tvorbu s těmito díly (jsem si   vědom své krutosti), nezbývá   než si povzdechnout, proč je   dnes všechno tak křečovité a   často postrádající základní   řemeslné dovednosti.

Zpátky k filmu.   Skládá se ze čtyř povídek (v   USA se prý uváděly z časových   důvodů jen tři - bez první   povídky) čtyř režisérů: Maria   Monicelliho, Federica   Felliniho, Luchina Viscontiho   a Vittoria de Sicy.

Nejzábavnější se mi zdála   poslední povídka se Sophií   Loren v hlavní roli. Ta hraje   holku od střelnice, která si   po nocích přivydělává jako   společnice vesnických tatíků   vyhraná v pochybné loterii.   Loren je opravdu kouzelná a   mít tu možnost, koupím si los   také.

Povídka   Pokušení doktora Antonioniho   je rovněž zábavná a navíc   vysoce kousavá do strážců   mravopočestnosti, tak jak to   umí a v dalších filmech   ukazuje Federico Fellini.   Anita Ekberg narostlá do   obřích rozměrů je neskutečný   nápad a to, co provádí na   billboardu, je jedna z   nejlegračnějších věcí, které   jsem kdy ve filmech viděl. Své   ručičky bych také velmi rád   dal tam, kam doktor   Antonioni.

Povídka Práce s nevšedně   krásnou Romy Schneider je v   podstatě komorním dramatem se   dvěma herci odehrávajícím se   mezi čtyřmi stěnami, ale   natočeným s takovou nenápadnou   suverenitou, že se tají dech   při oscilacích nálady hlavní   hrdinky mezi smíchem a pláčem,   odhodláním a neschopností,   láskou a odporem.

První povídka v pořadí   vypráví o mladém páru, který   se musí vzít tajně, aby hlavní   hrdinka nepřišla o práci. Líčí   se v ní nesnáze, s jakými se   mladý pár musí potýkat na   začátku svého manželství, a   které ústí do absurního   situace, kdy sice oba bydlí   spolu, ale on je noční hlídač,   ona pracuje přes den a jediná   chvilka, kdy se vidí je pět   minut ráno. Povídka je   příjemně civilní, ale svým   koncem trochu bezvýchodná.

Na závěr ještě   malou poznámku. V jedné věci   mají italští filmaři velkou   výhodu - příznačnou   gestikulaci Italů. Určitě je   divácky velmi atraktivní   sledovat herce neustále v   pohybu a s výraznými gesty a   mimikou. Přesto by to k   dobrému filmu nestačilo.   Boccaccio '70 nabízí daleko   víc, a tím je zábavný a   zároveň moudrý pohled na   život.

Velmi příjemný film, ve které   sice neplyne vše hladce, jak   by si hlavní hrdinové přáli,   ale takový je život...

Souhlasím, že Paul   Giamatti je zde vynikající,   jeho postava, reakce, myšlení   jsou neuvěřitelně životné.

Nesouhlasím, že by   film neměl nezapomenutelné   scény. Naopak jich obsahuje   velmi mnoho: poučování při   ochutnávce vín, výbuch   hořkosti Milese po oznámení,   že jeho kniha nevyjde, noční   rozhovor Milese s Mayou o víně   a především krásně natočená,   sestříhaná a skvělou hudbou   doplněná scéna večeře ve   čtyřech v restauraci, kdy je   Miles už trochu pod párou a   vnímá jenom útržky hovoru.

Doporučuji se na   film podívat vícekrát a třeba   při hovorech o vínu si   představovat, že se mluví o   lidech. Objevíte jednoduchou,   ale krásnou moudrost.

Záměrně líbívý film - od   kamery přes hlavní herečku a   námět až po vlezlou hudbu.   Vizuální krásno místy silně   nudí.

Velmi romantický film. Když se   mu oddáte, odmění vás hlubokým   zážitkem.

Vpravdě existencionální film,   nutící diváka neustále hledat,   co je za tím, co vidí na   plátně.

Milý film, který mi vždycky   zvedne náladu.

Herecký výkon DiCapria je   fantastický, ale zbytek filmu   mě příliš nenadchnul. Myšlenka   dobrá, ale připadá mi, že   scénař vaří z vody - na jednu   stranu se snaží popsat   "obyčejný" život, na   druhou hledá umělé zápletky,   aby se ve filmu aspoň něco   událo. Pošmourná kamera   odpovídá ději, ale   nepřitahuje.

Dokonalý film s přesahy   několikanásobnými. Kima   Ki-duka považuji v současnosti   za nejlepšího režiséra a   filmového autora na světě a   tímto filmem to jenom   potvrdil. Mnozí autoři, kdyby   je napadl podobný námět, by   zůstali asi někde v půlce, ale   to, co se rozehrálo v druhé   polovině filmu a co zůstalo k   následným úvahám, bere dech a   vrývá se hluboko pod kůži.   Dále mě fascinovalo naprosto   přesné ztvárnění osamělosti   hlavního hrdiny, ale také   ukázka technické a kulturní   vyspělosti Jižní Koreje.

V současné době tak populární   hrané dokumenty mají jednoho z   předchůdců ve filmu Andrzeje   Wajdy Člověk ze železa. Film   vyniká až nepříjemně syrovou   atmosférou a mravním dilematem   hlavní postavy - novináře   Winkela - na kterou stranu se   přidat. Toto dilema jedné   postavy je možno chápat jako   alegorii na dilema velké části   intelektuálů tehdejšího   socialistického Polska. Film   vznikl v euforii po vítězné   stávce v gdaňských loděnicích   v r. 1980 ještě před   vyhlášením výjimečného stavu v   roce 1981. Z těchto důvodů se   stal velmi cennou autentickou   ukázkou myšlení a života   Poláků v dané době.

Film bez kladného hrdiny, a v   tomto smyslu docela nepříjemná   podívaná. Iritující panoptikum   postaviček, která každá   představuje něco odporného z   lidských vlastností. Snad ti   Francouzi nejsou všichni   takoví... Některé symboly ve   filmu s postupem doby ztratily   na srozumitelnosti.

Lehká a opravdu vtipná komedie   o vysněné dívce, kterou je   samozřejmě Lída Baarová.

Film těží především z   vynikající stejnojmenné slavné   ruské knihy Borise Pasternaka.   Příběh ruského doktora,   příslušníka střední třídy, v   kruté době proletářské   revoluce je okořeněn osudovou   láskou ke krásné Laře. Ve   filmu je spousta   nezapomenutelných scén -   svádění mladičké Lary   postarším všehoschopným   Komarovským, krvavé potlačení   pokojného pochodu dělníků,   zabrání domu Živagových   chátrou, jízda přeplněným   vlakem na Ural, zimní pochod   Živaga Sibiří, Strelnikov na   lokomotivě, ad. Ke konci film   trochu ztrácí dech, přesto   stojí za vidění především   kvůli skvělému a naprosto   přesnému hereckému obsazení v   čele s Omarem Sharifem.

Typicky Truffautovský film o   vztahu mezi ženami a muži,   jdoucí pořádně do hloubky a do   konce. Angličanky byly krásné   obě, kontinent mě nebyl moc   sympatický (neškodil by remake   s Billem Murrayem v hlavní   roli). Ve filmu zazní pěkná   věta: Jak se mám rozhodnout   mezi ctností a hříchem, když   znám jenom ctnost?

Skvělé dialogy a scény, herci   hrající s radostí. Komedie,   která dokáže rozesmát lehkým a   ztřeštěným humorem.

Film pro milovníky   přemýšlecích a pocitových   filmů. A protože k nim patřím,   film se mi líbil. Ještě teď   nad ním přemýšlím a snažím se   přijít na to, o čem ty   myšlenky byly a které pocity   souzní s mými.

Tož nebylo to špatné.   Francouzi umějí jít ve filmech   o vztazích a lásce k zásadním   věcem. Ostatní balast kolem   toho se může tisíckrát   obměňovat a pak už záleží na   každém, jestli to stráví nebo   ne. Oba hlavní představitelé   zahráli své role na jedničku,   Sophie Marceau je okouzlujícím   způsobem přímá.

Vynikající! Propracované do   posledního detailu. Velmi   zábavné i napínavé, scény s   vlakem berou dech, gejzíry   gagů začínají od prvního   záběru a končí až s titulkem   The End. Opravdu skvělá   komedie! Doporučuji všem.

Velice solidní, řemeslně   bezchybný film s překvapivým   závěrem. Film podle mě sráží   hlavní šikmooký hrdina, který   vypadá spíš na třináctiletého   puberťáka než na mladého muže   "schopného řídit Gran   Torino", dále berlička   typu kněze, kterému je třeba   se svěřit, a nakonec poněkud   naivní krkolomná konstrukce se   závěrečným zatýkáním. Naopak   na filmu oceňuji, že i tak   zatvrzelá povaha jako Walt   Kowalski pozná, že násilí   plodí další násilí a je možné   je zastavit jen jiným   způsobem, a také, že hlavní   hrdina je skutečný hrdina,   který neskončí v "opravdu   skvělém penzionu pro   důchodce".

Jednoduchý příběh krátkého   vztahu muže středního věku a   mladé dívky vyprávěné   strhujícím filmovým způsobem.   Situace ve filmu působí velmi   autenticky a umějí se vrýt pod   kůži. Hrdinové dělají podobné   chyby jako každý druhý z nás   ve svém životě a divák, který   tuší, jak takový vztah   dopadne, má chuť vstoupit na   plátno a poradit jim nebo   udělat věci jinak.