Smysl pro humor a parodii
To musíte mít   především.
Překvapivě, toto není   na provni tzv.   "německého   humoru", ale humoru   nadnárodního - včetně   přesahu do parodie na   americké filmy.
Výhodou je, že nemuste   znát původní parodovaný   "materiál" a   přesto se bavíte.
Skvěle načasovan gagy,   skvělá animace... I ten   "teplý" humor je   zábavný - pokud opravdu   máte smysl pro humor.   Protože I v tomtopřípadě   je to parodie.
Což ale   ti,co se berou příliš   vážně, nechápou a nemohou   pochopit. Proto neberte ani   vážně jejch komentáře.

Když film dělají herci
Koukatelnost tohoto filmu   stojí a padá s Lubuší   Švormovou a Janem Valou,   kterým sekunduje na tu dobu   nonšalantní Josef Langmiler.   Samotné příběhy i jejich   spojení jsou prostě   roztomilá "blbina",   řečeno slovy filmového   scénáristy z první   povídky. Lehce ironická   poloha je asi to, co je na   filmu scénáristicky   nejlepší. Zbytek jsou   naivní pokusy o gagy   (výstřel z pistole,   hrdinčino
"parkování"   auta); rodinné špílce a   narážky na budoucí   těhotenství, vyvolávání   fotografií pak tvoří   průhledné spojováky mezi   povídkami.
Švormová   svým elegantním   "neherectvím"   tvoří příjemný kontrast k   lehce přehrávajícímu   Valovi, jehož ironickou   polohu lze přirovnat k jeho   kapitánu Exnerovi z Pokladu   byzantského kupce. Bohužel   už nikdy takhle výrazně   Vala ve filmu nezahrál a   ostatní jeho filmové postavy   se propadly ve filmové šedi   dějin.
Film má také   své kouzlo díky roličkám   řady tehdejších výzamných   herců. Národně-divadelní   duo Kohout-Amortová,   Menšík, v kupodivu slušivé   vážnější roli   Filipovský; dramaticky   výrazný Bejvl,   nepřekonatelně prkenný Lír   a romantická Hlaváčová;   kouzelně drsňácký   Hlinomaz.
A v   neposlední řadě atmosféru   filmu dotváří skladatel   Štěpán Lucký, který si s   hudbou dokázal opravdu   pohrát.
Pro doby   neznalé filmové diváky:   jeden z prvních   normalizačních filmů (1972)   pod taktovkou dosazeného tzv.   ústředního dramaturga,   jinak řezníka českého   filmu, Ludvíka Tomana, v   režii tehdejšího českého   "fízl kabaretu,"   který se na Barrandově   usadil v podobě   dramaturgické skupiny Karla   Copa.

Trochu slabší než první   díl, zejména proto, že vše   na sebe strhává Nico... ale   nekritickým fanouškům to   vadit nebude.

Jste puritán a slabší povaha?
Tak se tomuhle filmu raději   vyhněte.
Jinak se   jedná o skvělou komedii, s   prvky parodie na filmy, které   snad u nás ani neznáme...   Zkladem je protiváha k sérii   filmů Prci, prci prcičky.
Hlavně: jde o bláznivinu   a tak je k tomu třeba   přistupovat.
Že je to   "béčkový"   film?
Možná, ale   skvělá zábava pro ty,   kteří vědí.

Oddychovka každýmn coulem
Budete se divit, ale   nejpovedenější díl celé   série.
Ať si kdo chce   mluví o odpadu, Babovřesky 3   se vydařily jako typická   oddychová komedie... a kdo   chcete, podívejte se na   všechny ty italské komedie   typu Cola, láska, čokoláda,   jimž natruc začaly vznikat   ty Troškovy české - ať   vůbec víte, co haníte.

Jedna z lepších francouzských komedií
Patří k těm filmům, které   se prosadily v době, kdy   komedii kraloval Funes.
Film má celkově skvělé   obsazení, nemělo by se   zapomínat ani na Bernarda   Blie, který tady vystřihl   postavu záporáka.
Český dabing - ten   původní - film jenom   pozdvihl. Vladimir Hrubý,   který prvně a naposled   "hrál" ve filmu   hlavní roli. Dále Libuše   Švormová, Josef Větrovec...

Typicky nepovedená dobová koprodukce
Je mi líto, ale ani takový   režisér jako Lipský   nedokázal dát dohromady   slušný film, jakmile se do   toho namontovala koprodukce. A   to přesto, že tady byl   tentokrát i Lipským   milovaný cirkus. Ať už se   Se sovětským svazem, s   Polskem, s NDR... zkrátka   tyhle kočkopsi neměly šanci   na úspěch.
A to   Lipský udělal vše pro zdar   díla: Jevgenij Leonov na   straně jedné (a lepšího   komika v té době Rusko   nemělo), u nás komediální   hvězdy Sovák, Janžurová...   podporované celou plejádou   komediálních přihrávačů.  
Rusové uměli buď   excentrické komedie nebo   lyrické. V polovině 70. let   začínaly převažovat   právě ty druhé.
V   Rusku oblíbený dvoudílný   film. Pro Čechy nuda těžko   ke koukání, natahovaná   skvělými cirkusovými   čísly. A to bylo   všechno.
Z výkonů   bych rád vyzdvihnul dabing   Josefa Vinkláře za herce   Leonova. Dokázal se takřka   dokonale přiblížit jeho   projevu.
Smůla je,   že nikdo z aktérů neměl   moc co hrát. Pár vtipných   scének jak z Televarieté -   kdy Sovák učí slona zpívat   nebo Janžurová si hudruje s   krocany - ale to je opravdu   všechno. Od začátku   schématicky víme, kdo je   hodný a kdo je zlý... a kdo   bude potrestaný. Ale ani se   na to příliš netěšíme. I   ten fórek s kloboukem jak   dortem pro Janžurovou je nám   prozrazen předem...
Ani se příliš nedivím,   že snímek nikdo nevydal na   DVD.

Komedie z 50. let
Dnes už se smějeme jinému   humoru.
Marlon Brando   snaživě předstírá Japonce   i když z dnešního pohledu   trochu nevěrohodně. I   ostatní herecké výkony   odpovídají dobovým   standardům.
Z filmu   čiší divadelní   předloha.
V podstatě   nemá smysl tuto komedii   vytahovat z archivu.

Nestárnoucí klasika
Můžeme děkovat politicky   uvolněnému konci 60. let,   že vznikla řada   vynikajících komedií, zcela   nesocialistického ducha.   Proč se o tom zmiňuji?   Napsat námět, scénář -   to trvá v průměru jeden-dva   roky. Už to samo o sobě jsou   náklady. A jakmile se   rozeběhnou přípravy výroby   nebo jen průzkum realizace,   pak náklady stoupají.
Skvělá Lipského komedie   by asi sotva spatřila světlo   světa, kdyby se byl vůbec   někdo po r. 1970 odvážil   přijít s takovým námětem,   najmě dle jugoslávského   spisovatele - neboť tato   země byla považována za   odpadlickou od   socialistického tábora.
Takže teprve se   zpožděním od let 1971-72   začíná řádit ta pravá   komunistická cenzura.
Můžeme být vděčni,   že takto aspoň   "prošly"   ideologicky bezproblémové   látky, připravované ještě   za Pražského jara. Jiné   filmy jako Ucho nebo   Světáci, to stěstí už   neměly, náklady ne náklady,   a mizely v archivech, stejně   jako filmy, jejichž tvůrci   emigrovali apod.
Oldřich Lipský nám   naštěstí zůstal zachován.   Díky tomu stihl natočit   ještě řadu filmových   komedií.
Čtyři   vraždy pak objevily Káju   Saudka; prezentovaly žánr,   který už nikdy u nás   prakticky nebyl úspěšně   natočen. A úplné obsazení   tohoto skvěle obsazeného   filmu snad ani nelze dát   dohromady.
Pro   zajímavost: Jiřina   Bohdalová jezdila natáčet   scény rvačky s Ivou   Janžurovou přímo z   filmového festivalu v   Karlových Varech a ta   modřina na tváři ja pravá!   Inu, festivalová :)

České znění /dabingforum/
V českém znění: Václav   Kopta - Jamie Foxx (Joe   Gardner), Hana Vagnerová -   Tina Fey (22), Pavel Nečas -   Graham Norton (Ludomil   Hvězdoplavec), Zuzana   Hykyšová - Rachel House   (Fogo), Tereza Bebarová -   Alice Braga (Hogo), Jan   Hrušínský - Richard Ayoade   (Hogo), Sylva Talpová -   Phylicia Rashad (Libba),   Ernesto Čekan - Donnell   Rawlings (Dez), Jiří   Krejčí - Questlove   (Kudrnáč), Zuzana   Slavíková - Angela Bassett   (Dorothea), Nela Primasová -   Cora Champommier (Connie),   Zuzana Mixová - Margo Hall   (Melba), Ondřej Brousek -   Daveed Diggs (Paul), Radka   Stupková - Rhodessa Jones   (Lulu), Ivan Trojan - Wes   Studi (Hogo), Marcela   Kyselová - Sakina Jaffrey   (Doktorka), Adéla   Pristášová - Fortune   Feimster (Hogo), Jana   Altmannová - Laura Mooney   (majitelka kocoura),   Stanislava Jachnická - Peggy   Flood (Marge), Martina   Šťastná - Zenobia Shroff   (Hogo), Radka Fidlerová -   June Squibb (Gerel), Kamila   Špráchalová - Ochuwa Oghie   (Lunoplavka Hvězdomilná),   Erika Stárková - Jeannie   Tirado (Arroyová), Lucie   Štěpánková - Cathy   Cavadini (Snilka Hvězdná),   Nikola Votočková - Doris   Burke (komentátorka   basketbalu), Pavel Tesař -   Ronnie Del Carmen (Hvězdoň   Zasněný), Roman Štabrňák   - Marcus Shelby (Ray Gardner),   Stanislav Lehký - John   Ratzenberger (muž v metru),   Dalimil Klapka, Daniel   Margolius, Filip Vlastník,   Filip Antonio, Karolína   Křišťálová, Klára   Gibišová, Linda   Křišťálová, Martin   Janouš, Michal Gulyáš,   Milan Enčev, Miloslav   Mejzlík, Monika Hladová,   Rozálie Říčařová

Překlad: Vojtěch   Kostiha
Produkce: Marek   Hrazdil, Jan Jabůrek
Zvuk: Guillermo Teillier,   Martin Večeřa
Výsledný mix: Shepperton   International
Supervizor: Magdalena   Dziemidowicz
Dialogy a   režie: Vladimír   Žďánský
Producent   české verze: Disney   Character Voices   International, Inc.
Pro   Walt Disney Pictures vyrobilo   Studio Virtual® - 2020

Role pro. Eddingtonové
Tuto roli si zahrála   Kateřina Frýnová.

http://www.ceskatelevize.c   z/ivysilani/1095889602-barvy-z   ivota/206562221200017/obsah/14   6201-herecka-katerina-frybova

Kolik dnešních komedií se vyrovná?
Upřímně - film je první   česká crazy komedie a tím   je daný žánr, scénář,   herecké projevy. A hlavně:   je naprosto znát, že autoři   naprosto dokonale pochopili,   co je to gag.
Neznáte?   :-) To je humorný moment,   který těží z konkrétní   situace. Právě gag dodává   scéně humor. Ať už je to   verbální nebo akční   případně situační   moment.
Ve své době   musel film působit naprosto   převratně. A na rovinu: s   Adinou Mandlovou by ten film   byl mnohem horší - crazy   humor nebyla její parketa.   Natašou Gollovou ten film   vyhrál, protože ona je tím   hnacím motorem filmu. Stačí   si porovnat herecké výkony   obou hereček v Kristiánovi.   Vy byste si dokázali   představit v roli Evy Adinu?   Já tedy ne.

Jsem jeden z "potrefených"
Tedy režisér první   povídky.
"Chlapci, natočíte   si film! Koupili jsme pro vás   báječný námět," nás   přizval na poradu šéf   Tvůrčí skupiny Mládí   větou jak z Karla Čapka Jak   se dělá film.
V té   době to byla běžná praxe,   že začínající tvůrci   museli natočit   hrůzostrašné povídkové   filmy - Jak rodí chlap,   Záhada Bermudského   trojúhelníku - aby vůbec   dostali šanci samostatně   točit. Nebylo výběru,   možnosti ani úniku. Byla   jediná možnost: točit a   nebo ne, což v praxi   znamenalo, že pak už nikdy.   Co byste si vybrali vy?   Celých 48 diváků v   premiérovém týdnu na   večerním představení v   kinu Paříž na Václavském   náměstí hovoří samo za   sebe.
Pro nějakého   Pitryxe - název Úraz je   samozřejmě skryt v ději.   Tehdy jsme nemuseli vše   primitivně prvoplánově   pojmenovávat. Lidi uměli   číst mezi řádky. *
K mé cti budiž řečeno,   že pouze moje povídka Úraz   byla vybrána na festival   filmů mladých tvůrců do   Bulharska a že tamějši   kritici ji dokonce lichotivě   srovnávali s humorem Jiřího   Menzela.

Hledal svoji hereckou polohu
Málo kdo ví, že Funes v   tomto filmu bohatě   zužitkoval své vlastní   zkušenosti z dob, kdy sám   hrál po kavárnách a to i na   klavír. Proto je tento film   zejména ve své   restauratérské části tak   trochu hořkou komedií.   Postavena je mimo jiné na   Funésově preciznosti - v   tomto směru i tady hraje sám   sebe.
A co víc, řada   scén byla improvizovaných -   včetně proslulé scény s   Hilterovskou stínovou   maskou.
Film by a svým   způsobem i je pro nás   poněkud odtažitý proto, že   jsme svět opravdových grand   restaurantů v dobách u nás   uváděného filmu nezažili a   stěží je najdeme u nás i   dnes.

Další ze zbytečných ambiciozních
filmů, dokládající   celkový úpadek filmu v   Čechách.
Unylost,   monotónnost děje - absence   dramaturgie.
Herecké   výkony na úrovni   prvorepublikových filmů -   typu Psohlavci, Jánošík...  
Stejně tak   filmařské zpracování. Jen   je to všechno barevně a   širokoúhle.
Nic na   tom nezmění Havelkova snaha   o popisnou poetiku, upocený   symbolismus a   "záhadno", které   dojde i malému děcku po 10   minutách.
Zbytek je   nuda a divák netuší, o co   se tam vlastně hraje.

Jeden ze slabších fílmů
Všimnete-li si Burianovy   filmografie, následuje po   tomto filmu roční pauza.   Přičemž předchozí tvorba   byla relativně nevyrovnaná a   svým způsobem nahodilá.   Nejsem historika nemám   informace. Ale jakoby si   Burian nebo lidé s ním   spojení řekli, že je třeba   vice pracovat na scénáři i   filmovém provedení (ne   nadarmo se po Lamačovi stal   dvorním Burianovým   režisérem Mac Frič). A tak   od r. 1937 nastává zlom, a   Burian točí ař d r. 1942   jeden lepší film za druhým,   kdy opět následuje dokoce   několikaletá pauza.   Částečně je zřejmě   způsobená politickou sitací   v protektorátu (r. 1942 -   atentát na Heydricha) a pak   následými sankcemi v   poválečném   Československu.
Ať   tak nebo tak, Hrdina jedné   noci je snímkem opravdu   nepříliš vydařeným a   zjevně nese stopy   divadelnosti, jak psáno   níže.

Lituji, ale tohle se nepovedlo
Postavičky prošly 3D   vývojem k horšímu; do   jisté míry si ani nejsou   podobné. Hlasový projev je   příšerný...
Všechno už jsme někde   viděli. Sory, ale tohle   "s poezií   dětství" a s   původními postavičkami   nemá nic společného.

Asi i kultovní
ale jinak z dnešního pohledu   spíše béčkový snímek.   Více než typická dobová   sci-fi. Překombinovaný a   svým způsobem předem   průhledný scénář, plný   rádo by nečekaných   schválných zvratů -   schématické dialogy i   postavy; spousta blýskavých   efektů, počínaje výbuchy   do provázenými rojem jisker   až po meč Luke Skywalkera.   Vizuální trikaři se tady   museli notně vyřádit   ztvárněním letů raket,   vesmíru i různých   zákeřných červených   mlhovinek. Nechybí přehršle   sci-fi rekvizitek roboty   počínaje, kvantum cetek i   dekorací na jedno   použití... Ekologové museli   už tehdy šílet, když se   při závěrečném zániku   padouchova města pálil   všechen ten plast a balat.   Pyrotechnici (tzv. zvláštní   efekty) si tady také dobře   mákli. Herecké výkony   nulové. Prostě bezduší   panáci, kteří odříkají   neuvěřitelně komiksově   pitomý text s emocionálními   záchvaty - hvězdy typu   Plummer a Hasselhoff ve své   herecké nahotě. * Výsledkem   je sci-fi soap opera, kterou   nezkousnou ani dnešní   hospodyňky při mydlinkovém   praní jemného prádla.

Neurazí, přidá na náladě, lehce pobaví
- nic jiného tenhle film asi   ani divákům sdělit   nechtěl. A stačilo to. V   dobách normalizace i tohle   dokázalo potěšit, ne   nepodobno lehkým zábavným   filmům, které se natáčely   na Barrandově za   protektorátu, s podobným   cílem.
Pro ty, co si   nepustili bonusy na DVD -   ještě aby to tam   Vondráčkové a nakonec i   Sobotovi neslušelo! V   rozhovoru se Sobota svěřuje,   že s "Helenkou"   právě tam navázali a   prožili milostný vztah. * I   tím je ten film příjemný a   milý.

I humor je umění
A až se někomu z těch   současných rádoby   režisérů českého humoru   (počínaje Hřebejkem a   Vejdělkem či Věrčákem   konče)podaří jenom z   anekdot sestavi děj, natož   ještě natočit,   zrežírovat, zábavnou   komedii, tak před ním smeknu   a půjdu pěšky z Počernic   do Chuchle. * Ano, je to   lidový humor. Ale není ani   laciný ani poplatný době.   Je to čistý humor v   nejlepším slova smyslu. A i   když série Kameňáků má   sestupnou tendenci, pořád se   při nich člověk pobaví   víc než při všech těch   "geniálních"   novodobých českých   komediích, které se pak   přibalují k práškům na   praní, alkoholu a jiným   úžasným bonusům.

Snaha byla
Ani na po čtvrté   nevstoupíš do stejné řeky,   ale kdo má rád oddychový   humor, tak se to ještě dalo.   Ona to není legrace napsat   komedii. O tom by mohl   vyprávět zejména Marcel   Bystroň, který jinak píše   skeče pro Zdeňka Izera. Jeho   scény se dají dotáhnout   improvizací, zatímco film si   žádá pevný sevřený tvar.   A dnes vládne zběsilé tempo   natáčení, kdy není čas   improvizovat, zachraňovat a   dotahovat "na   place". Tohle autoři   trochu podcenili. A tak jim   nezbylo než se držet   řiďounkých, někdy i   značně otřepaných   vtípků, přičemž u   některých asi vtipnost   pointy nebyla jasná ani jim.   Dávám 50% a 1 hvězdičku   jsem přidal navíc za to, že   nenechali Pepíka sklouznout   do prasáren, ale nechali mu   šanci na čistou lásku.

Filmový unikát 60. let - to je vše
Jen máloco ztrácí ze svého   dobového půvabu.
Nápad Kinoautomatu je   naprosto originální, ale je   to slepá ulička   kinematografie. Snad jen to,   že je opravdu roztomilým   dobovým artefaktem, asi jako   třeba byl ve své době   orchestrion nebo parní   lokomotiva.
Dnešní   digitální doba je prostě   jinde.
Film je   klasickou ukázkou dobového   kultivovaného humoru,   promyšleného propracovaného   stylu, jaký Horníček   později prezentoval v   Hovorech H. Byl to však   vrchol tohoto žánru, který   svým intelektuálním   zázemím mohl být jen   vrcholem a neměl už kam se   dál rozvíjet. Mohl se jen   ideově a vizionářsky   posouvat (což ani sami   autoři netušili kam), což   ale bylo jeho aktérům   znemožněno nástupem   normalizace 70. let - a   nemyslím tím jen partu kolem   Horníčka, Roháče,   Hrubeše, Svitáčka... Byla   to celá kulturní epocha,   jejímž dobovým dokladem je   i Kinoautomat.
Nicméně to byla jen   technická hračka. Sice   dokonale provedená,   promyšlená, ale nic víc z   toho dál vzniknout nemohlo.   Důkazem o tom jsou i   dostupné exportní ukázky   Činčerových zahraničních   "kinoautomatů"   např. pro Japonsko. Stejně   jako Činčerův ranější   experiment: Laterna Magika,   která je roztomilým   turistickým artefaktem -   pouze v Praze. A to jen proto,   že někdo stále udržuje ono   nákladné technické   zařízení nutné pro   realizaci tohoto   "projektu".
Pozdější brečení o   zašlapaném projektu   Kinoautomatu, ze strany jeho   tvůrců či dědiců v osobě   dcery režiséra,   Činčerové, proto nemohlo   nic změnit na jeho osudu.   Nejde o ideologii nebo   nějaký umělecký zázrak.  
Totiž, to co kdysi   tak štědře zaplatil a   sponzoroval komunistický   Československý stát, to už   dnes nikdo dál sponzorovat   nebude.
Taková je   pravda, ať se to někomu   líbí nebo ne.
Důkazem je i to, že ani   po revoluci se víc než 3   představení v divadle   Světozor nekonaly a dál se   nic nekoná.
Je to a   byla to jen krásná, ale   nákladná hračka, která se   nezaplatí.
Má dáti,   dal.

Film je možná dobrý   hereckými výkony, možná   unikátností   časověposloupnéhé   nátáčení... Každopádně,   podobná melodramata v Americe   ceny Akademie Oscar   získávají.
Dustin   Hoffman je můj oblíbený   herec, Meryl Streepová vice   než úctyhodná herečka...   Film jsem ale nedokoukal.
Ždímačka na city.

Nezaujalo
Australské filmy mi přišly   vždycky jako od   "mimoňů". A že   jsem jich viděl před lety   docela dost. Jen šly u nás   na filmovém kanálu. Rád   bych někdy přišel na to, v   čem je to jiné...
Krokodýl Dundee je docela   populární. Mne to začalo   nudit po pár minutách.

Ambice a realita
Vynikající kameraman   Jaroslav Brabec se títmo   filmem pokusil vetřít mezi   režiséry. Že se jím   nestal, svědčí i propadák   v podobě televizního   seriálu, který v r. 2007   natočil. Něco jiného je   dělat krásné obrázky, a to   Brabec neumí, a něco jiného   je syntetizovat temporytmus   filmu - dramatické principy   vyprávění příbehu   (dramaturgie), střih, herci,   zvuk, atd. atd. - což   záleží výhradně na   režisérovi. A tím Brabec,   bohužel, není.
Že   bude Krvavý román trpět   tímto neduhem, bylo jasné   už od samého začátku, při   natáčení. Jednotvárné   "nudné" tempo   natáčených scén,   monotónní herecké   výkony... úžasný pokus o   hold němému filmu, ale   musela by jej držet pevná   ruka režiséra.

Pohádková klasika
Dokonalá ukázka toho, jak   dobře napsaná a skvěle   zahraná pohádka se dokáže   obejít bez barev, v   jednoduchých až skoro   ošizených dekoracích.
Jako mnohá díla z konce   60. let tato pohádka zmizela   v tv archivech a objevila se   až po sametové revoluci.
V obsazení pak chybí   role "Pikolík",   kterou zahrál Zdeněk   Sedláček (1) - hledejte jej   dle databáze FDB - ale   Křesadlo není ve výčtu   jeho rolí doplněno ani zde.

Pohádka 50. let
Má svoji atmosféru,   příroda, tance... ale   právě proto nemá příběh   filmu dostatek prostoru, je   bohužel prvoplánový; na   dnešní dobu příliš   expresivně pojatý. Asi to je   jeden z důvodů, proč leta   ležel v archivu a nikde se   nepromítal.
Ve filmu   můžeme vidět řadu   předních herců... z nich   snad jedině Dana Medřická   se nezpronevěřila svému   šarmu a nesklouzla ke   křečovité expresi. A za   povšimnutí stojí výkon   Eduarda Cupáka, který byl   prostě talent.
Asi   neprozradím, že je   veřejným tajemstvím, že   jej k režiséru Krškovi   pojil i osobní intimní   vztah, nicméně Labakan je   posledním filmem jejich   spolupráce.
A také   Krškovi se už do konce   kariéry nepodařilo natočit   ani tak výpravný film jako   Labakan (a s ním současně   ve stejných bulharských   exterierech natáčenou   Legendu o lásce) ani nějaký   další film, který by v   české kinematografii   zaujímal významější   místo.

Předem prohraná bitva?
Vůbec se nedivím, že   autoři chtěli ten film   zrealizovat. Z celého filmu   čiší nadšení ABBOU a   herci podali maximální   výkony. Pohoda a paráda si   asi řeknou příznivci   odlehčené tvorby.
Je   fakt, že já osobně ten film   zkousnu díky skvělému   výkonu Meryl Streepové a -   nedoceněnému - dabingu   Simony Stašové, která se   jí směle vyrovná (pokud   zrovna nekoukám na   originál).
Takže   autorům sedm hvězdiček za   snahu a za ten elán, který z   filmu čiší.

Popularita rostla
Po dvou povídkových a jednom   celovečerním filmu, které   byly černobílé, dostal   čtvrtý snímek šanci na   barevný film. To bylo v té   době vyznamenání, protože   barevný materiál byl   výhradně za devizy.
Možná právě proto, aby   se využila   "barevnost" vznikl   příběh kolem červeného   sklíčka. Exteriéry zámku   se natáčely zcela jistě   proto na zámku Červená   Lhota.
Ve filmovém   ději, zápletce i rozuzlení   jsou cítit nůžky krácení   ve střižně - Film se také   spíše blíží filmu pro   dospělé, než pro děti a   mládež, jak se tehdy   říkalo. Děti jsou do   příběhu zapojovány   poněkud nepřirozeně a   jejich prostor je svým   způsobem nadbytečný -   zejména kolem scén v   dětském táboře. Celkově   jde o snímek z celé   čtveřice po všech   stránkách nejslabší.
Těžko proto soudit, zda   by ještě vznikl další film   s detektivem Martinem,kdyby   nebylo událostí r. 1968

Vrchol tetralogie
Pro mne nezapomenutelný film   z dětství. Samozřejmě,   nejvíc mně tehdy uchvátil   mladý chuligán Jan Kraus,   včetně jeho praštěné   anekdoty o devíti bláznech -   která dala filmu název.
Ani dnes nepostrádá   tento film své kouzlo,   napětí - jakkoli se herecké   výkony "Martina" a   spol. zdají (a jsou) kožené   atd. Byla to taková doba a   těžko mohl socialistický   policista působit odvázaně   jako Kojak, Colombo, Randal a   Hopkirk - což byly tituly,   které se v té době u nás   mohly mihnout.
Pamatuji   se, že mne jako diváka   příběh dokonale pohltil.   Bavily mne drobné legrácky   mezi Martinem a postavou V.   Hrubého. Fungují i dnes,   včetně onoho neotřelého   zakončení - kdy autoři   utnou pointu anekdoty.
A nesmím zapomenout i na   jednak hudbu, která se stala   znělkou pro detektiva   Martina, jednak pro jazzový   charakter hudby části   filmu.
"Takže   když jsem vylezl nahoru, tak   jsem viděl..."
"Co?"