FDb.cz - filmová databáze

Tento film jsem viděl kdysi   snad v sedmdesátých letech a   teď znovu. Není to až tak   špatná podívaná, má to napětí,   logiku a spád. Ve filmu jde o   to, že kontrarozvědka zachytí   rádiové heslo s příkazem   někoho zabít. Ale koho?   Nakonec se oběť podaří najít,   bohužel už pozdě. Začíná   špionážní hra s dvojníkem,   který má rozkrýt spící síť na   našem území. Dokumentární   způsob natáčení nepůsobí   rušivě, spíše naopak. Patří to   k tomu nadprůměrnému, co se u   nás natočilo, a stojí to za   shlédnutí.

Když jsem nedávno tento film   znovu viděl, myslel jsem si,   že je v programu chyba v   letopočtu, že místo 1985 má   být správně 1975, protože v   těch letech se s oblibou   točily hrdinské velkofilmy o   velké vlastenecké válce. Ale v   titulcích opravdu stojí rok   1985, tedy rok, kdy už byl u   moci Gorbačov a pomalu začala   perestrojka a glasnosť.   Vysvětlení je jednoduché -   práce na filmu začaly o rok   dříve, kdy byli naopak   sovětští umělci nejvyššími   místy přímo vyzývání, aby se   věnovali tématu války a oslavě   hrdinství SSSR. U moci byl   totiž konzervativec Černěnko.   K samotnému filmu: Velkolepě   pojaté dílo s ohromným   množstvím komparzu - třeba   množství lidí nasnímaných   letecky při kopání zákopů před   Moskvou je ohromující, dnes by   se to nejspíš řešilo   počítačovými triky. Němci jsou   vylíčení tradičně jako   zlověstné bestie, i když   trocha reality je tu patrná   např. v náznacích rozepří mezi   veliteli - podniknout ještě   další útok nebo se zakopat? I   na sovětské straně se aspoň   náznakově objevuje, že ne vše   bylo ideální a vzorně   organizované, brutální   propaganda typu padesátých let   se tu naštěstí nekoná. Nezdá   se mi tvrzení, že se některé   scény točily ve starém Mostě,   v té době už bylo staré město   Most prakticky zlikvidované   (bouralo se v sedmdesátých   letech). Film stojí za   shlédnutí, ale bez velkých   očekávání něčeho hlubšího než   masových scén a schématických   ukázek sovětského hrdinství.

Po sedmi letech od natočení   svého filmu Kruh se L. Rychman   opět vrací ke zřejmě svému   oblíbenému tématu manželské   nevěry. Oproti hlavní hrdince   Kruhu, která si svůj bol léčí   maximálně tak namáčením prádla   před praním, paní Kučerová v   Dámě na kolejích svoji revoltu   pojme poněkud velkoryseji. Od   zablokování dopravy v centru   Prahy opuštěnou tramvají přes   vyplněnění rodinných úspor po   vyexpedování manžela k jeho   milence, rozhádání lidí na   podnikovém večírku, nabourání   vztahu své sokyně atd. atd.   Film stojí na hereckých   výkonech J. Bohdalové a padá s   jejím neuvěřitelně falešným   zpěvem. Na rozdíl od   předešlého Rychmanova muzikálu   se tu ani náznakem neobjevují   politické narážky, děj je i   přes veletoče hlavní hrdinky   plytký a nepřináší nic   objevného. Dnes už toho nemá   moc co říct. Na rozdíl od   Starců na chmelu.

Tenhle film jsem viděl někdy v   polovině sedmdesátých let ve   venkovském kině jako kluk a   byl jsem jím naprosto nadšený.   Letos (2010) jsem ho viděl po   více než 30 letech podruhé a   to nadšení už není tak velké,   ale stále je to film, na který   se stojí za to podívat. V   době, kdy bez počítačových   úprav už nedokáží natočit ani   reklamu na prací prášek, to   byl opravdu výborně udělaný   film a jeho triky působí i   dnes věrohodně.

Není to film pro ty, kteří   mají rádi akční filmy s   bohatou výpravou a množstvím   triků. Když jsem ho poprvé   viděl, pořád jsem zpočátku   čekal, kdy už skončí úvod   natočený prakticky bez kulis   na černé ploše a začne   "skutečný" film. Ale   nakonec se mi tohle pojetí   zalíbilo. Film je dlouhý, ale   ne rozvláčný a jeho děj   graduje do naprosto   neočekávaného finále. Lze jen   doporučit těm, kteří na to   mají.

Velmi zdařilý film - něco mezi   černou komedií, karikaturou,   detektivkou a psychologickým   filmem. Exceluje tu Jan Kačer   v roli průměrného básníka a   redaktora, který si rád a   často zaflirtuje. Flirt se   slečnou Stříbrnou se ale   nevyvine podle jeho představ a   on se stává jen nástrojem v   jejím dokonalém plánu.   Tajemnou hlavní hrdinku velice   dobře zahrála krásná Marie   Drahokoupilová, ve vedlejších   rolích pak Jiřina Jirásková   jako poněkud volnomyšlenkářská   redaktorka, Zdeněk Řehoř jako   věčně opilý sarkastický   spisovatel za zenitem a Ilja   Prachař jako zcela záporná   postava ředitele   nakladatelství s   antisemitskými názory a beze   stop jakýchkoli morálních   kvalit. Černobílé provedení   spolu s podzimními exteriéry   dodává filmu zvláštní tajemné   až pochmurné kouzlo. Film   patřil v sedmdesátých a   osmdesátých letech k těm,   které byly striktně zakázané;   snad všechno zde bylo   nežádoucí - autor scénáře   (Josef Škvorecký), někteří   herci (Pavel Landovský a svého   času i Jiřina Jirásková a   Martin Štěpánek) i děj   (antisemitismus a zjevné   "protisocialistické"   narážky a satira). Určitě   stojí za zhlédnutí!

Napínavý a strhující film o   lovu na teroristu Carlose   Sanchéze alias Šakala. Děj je   z velké části fiktivní, ale   terorista Šakal skutečně   existoval. Film by se mohl   také jmenovat Agentem proti   své vůli, protože hlavní   hrdina se svým novým posláním   zpočátku striktně nesouhlasí,   ale nakonec se nechá vhodně   naaranžovanými fakty   přesvědčit. Čeká ho tvrdý   výcvik a neméně náročné   nasazení v akci. I když   nakonec jeho mise neskončí   úspěšně, Šakal je donucen se   stáhnout. Skutečný Šakal byl   pak později dopaden   francouzskou rozvědkou v   Súdánu. Ve filmu jsou   zachycené velice zajímavé   metody výcviku agentů, z nichž   některé se mohou hodit i vám -   jak třeba nenápadně během pár   sekund zjistíte, jestli v bytě   někdo nedávno byl nebo ne?   Mrkněte na to;-)

Mohl to být zajímavý film,   ale... Jak se tu už objevilo v   jiném komentáři, značně   pokulhává výprava - ve filmu   se to přímo hemží předměty,   které v roce 1946, kdy se děj   odehrává, prostě nebyly na   světě. A to nejen ony   jugoslávské sanitky, ale třeba   i takové detaily, jako čs.   soudečkové vypínače v   interiérech. Druhou vadou na   kráse je to, že asi polovina   dialogů je vedena v němčině,   ale titulky překládají tak   každou druhou větu a to ještě   značně stručně a někdy i velmi   nepřesně. Kdo neumí německy,   má smůlu. Ale tohle není to   hlavní. Zápletka filmu je   určitě zajímavá, ale film je   zbytečně rozvleklý, je tam   dost hluchých míst. Výkon   Karla Högera je jako vždy   vynikající, ale jen na něm   film stát nedokáže. Co se   ovšem povedlo, je závěr filmu,   poměrně nečekaný a přesto   výstižný. Happy end se   rozhodně nekoná.

Podprůměrný film, který   nemohlo zachránit ani obsazení   Karla Högera a Josefa Beka do   hlavních rolí; ostatně zejména   Högerovi tato role ani příliš   nesedla. Příliš schématické,   místy rozvleklé a hlavně   dějově nepravděpodobné. Film   vznikl ve stejném období jako   např. Král Šumavy, ovšem s   tímto filmem se měřit nemůže   po žádné stránce.

cenzurovaná a necenzurovaná verze
Určitou zajímavostí u tohoto   filmu je to, že existuje   cenzurovaná i necenzurovaná   verze a obě jsou občas dávané   na některé z našich televizí.   Film byl cenzurován až v   sedmdesátých letech, zřejmě až   po jeho uvedení v televizi   někdy v okolo roku 1974.   Dneska budí spíš úsměv a údiv,   co všechno prostinkým   soudruhům vadilo - např.   scéna, kdy agent 13B (Sovák)   přebírá v plaveckém stadiónu   Podolí pohár za vítězství,   byla v původní verzi delší.   Sovák vykřikne "zabraňte   vraždám" (a tady je v   cenzurované verzi střih) načež   redaktor začne do mikrofonu   nadšený monolg, že tento   ekvádorský plavec mluví   perfektní češtinou a že také   bojuje za mír... Takovýchto   "závadných" scén tam   bylo více (např. při   automobilové honičce, která   končí odpálením kovového   stožáru a jeho pádem přes   silnici, volá Libíček na   řidiče "dohnat a   předehnat"), v tuhé   normalizi neměly šanci na   přežití.

Několikrát jsem chtěl napsat   komentář k tomuto filmu, ale   pokaždé jsem ho smazal. Snad   teď to bude to, co chci   napsat. Je to karikatura na   dobu, kdy tu vládla   \"strana a vláda\"   neboli \"Stáňa a   Vláďa\", jak se mezi   lidmi říkalo. Dějově to zapadá   nejspíš do druhé poloviny   osmdesátých let, i když   použité rekvizity jsou směsicí   všeho možného od let   padesátých do osmdesátých. Ale   to není na škodu. Divadlo   Sklep se tu hezky vyřádilo,   Duškovi sedí role   neuvěřitelného hajzlíka, mihne   se tu i Čtvrtníček, Hanák...   Zajímavá muzika a gradující   děj. Kdyby to bylo natočené v   roce 1989, bylo by to velmi   odvážné. V roce 1988 by to   bylo šílené, před rokem 1987   by skončili tvůrci i herci na   Borech. Ale v roce 1990, kdy   tento film vznikl, to již bylo   kopání do mrtvoly. Doba už   byla jiná, přesto je dobře, že   takovéto nekomerční dílko   vzniklo.

Jeden z nejlepších českých   filmů, který byl kdy natočen.   I přes svoji určitou   poplatnost ideologii doby, ve   které vznikl (stalinismus už   byl minulostí a obroda let   šedesátých teprve netušenou   budoucností), není mu možné   snad nic vytknout. Jeden z   nejlepších Kachyňových filmů.   Excelentní výkony R.   Lukavského, J. Valy a J.   Švorcové. Žádná prvoplánová   agitka, ale opravdové   mistrovsky natočené drama.   Klobouk dolů.

Jeden z filmů, na které jsem   se díval spíše silou vůle, než   aby mě něčím zaujaly. Téma je   určitě zajímavé, ale   zpracování muselo být poplatné   době. Výsledkem je nudný a   schématický film. Za zmínku   stojí ztvárnění role faráře   Václavem Lohniským.

Pokus o společenské drama... I   tak by se to dalo říct. Je to   tak trošku příběh, který se   odehrává v reálném životě   poměrně často. Z nejspíš   přitažlivé ženy se stala   poněkud krabiciózní mamina,   jejíž svět se omezuje na   starost o děti, zašívání a   praní, tedy jakýsi kruh, ze   kterého není úniku. No a co s   tím? Manžela to pochopitelně   moc nepřitahuje a tak se na   scéně objeví jiná, dětmi   nezatížená, zato však   elegantní a volnomyšlenkářská   žena. Dál to pokračuje stejně   jako v životě... Jenže právě   tím je film nudný a neobjevný.   Manželka je odevzdanost sama,   starší syn se pokouší   vzbouřit, manžel je vnitřně   rozpolcen a nakonec to končí   happy endem. Pro fajnšmekry   tam pak stojí za podívání na   množství dobových záběrů   Prahy, jedna scéna se dokonce   odehrává v prototypu trolejusu   T401 při jízdě z Jungmannova   na Karlovo náměstí - právě   tady milence odhalí starší   syn. Za pár let po natočení   bude Kruh zapomenut a na scénu   přijde nejlepší Rychmanův film   - Starci na chmelu. A po něm   už jen postupný sestup a pád   až k Písni o stromu a růži...

Abych začal od toho nejlepšího   - tím byl nápad udělat film   právě tímto způsobem,   loutkami, bez velkých   počítačových triků (pokud   nepočítám odmazání drátků na   vodění loutek). Dávám 10 bodů.   Zajímavé byly i některé nápady   a scénky - třeba když Anuška   zrychluje své autíčko pomocí   jakési pumpičky. Za to dávám 7   bodů. Děj filmu není nic   zvláštního, rádoby dojímavý   konec se smrtí přátelského   bezdomovce, kdy sestra hází   hračku do popelnice, je   kýčovitý. Dávám 5 bodů.   Nakonec to nejméně povedené -   hlasy. Svěrák nejstarší tu   svoji postavu opravdu jen   odříkává. Pokud ho vidíme v   divadle nebo ve filmu, vlastně   nám nevadí, že nepracuje se   svým hlasem. Ale tady je to   smutné. Macháček v roli Anušky   je dobrý, ale film to v tomto   směru nezachrání. Dávám 3   body. A nakonec celkový dojem:   Příliš mnoho komerce, příliš   mnoho reklamy. Rodina   Svěrákových umí marketing na   jedničku. Otázkou je, kde je   ten Svěrák z Marečka nebo   Samoty u lesa... Asi je to už   hodně dávno.

Natočené ještě stylem   poplatným konci padesátých   let, kdy se všechno jevilo tak   snadné a ideální. Z dnešního   pohledu je to krásně naivní,   ale za shlédnutí to stojí. Děj   je celkem jednoduchý - skupina   dětí objeví nepoužívanou líheň   a rozhodne se odchovat si   tajně vlastní kuřata. Přes   všechna úskalí se jim to   nakonec povede. Je zajímavé,   že v dětských (chlapeckých)   rolích se tu poprvé objevili   později známí Pavel Nový a   Jaroslav Drbohlav, naopak   žádná z představitelek dívčích   rolí se už v dalších filmech   neobjevila.

Kdo je zvyklý na Josefa Beka   coby bodrého chasníka či   veselého autobusáka, bude   tímto filmem překvapený nebo   zklamaný. Bek zde hraje mírně   cholerického a silně   odměřeného pilota, který si   nedokáže vytvořit přátelské   vztahy se svými kolegy a   kterému se rozpadá manželství.   Je však příliš hrdý na to, aby   přiznal své chyby v osobním i   profesním životě...   Realisticky a velmi otevřeně   natočený film s dobrými herci,   žádná budovatelská agitka,   která určitě stojí za   shlédnutí.

Výborná předloha neznamená výborný film
Tento film je důkazem, jak lze   vynikající předlohu naprosto   zprznit. Páral, to je   spisovatel vyžívající se v   popisování lidské psychiky a   nebojí se i zabrousit do   smyslností, do zobrazení   života ve všech jeho tónech a   zákoutích. Jenže tohle ve   filmu nenajdeme. Tady se z   toho stal jakýsi dokumentární   film s odříkávanými monology,   bez emocí, bez citů, bez   zájmu. Práce s kamerou nulová,   práce s herci spočívala asi v   kontrole, aby náhodou neřekli   něco proti něčemu a nedali si   nedejbůh před kamerou trošku   vášnivější pusu nebo se   smyslněji neobjali při   monotónním vyprávění textu,   pardon - při vyznávání lásky.   Přitom tu mohlo vzniknout   daleko lepší dílo - herecké   obsazení bylo více než slibné.   Jenže... Cupák tu působí   naprosto strnule jako ochotník   - role mu vyloženě nesedla,   Brejchová dělá co může ale   výsledek žádný, Adamovská a   Vyskočil to sami vytáhnout   nemůžou. Sterilní film, který   vypovídá o úrovni oficiální   filmařské tvorby koncem   sedmdesátých let. Je to o   ničem.

Naděje
Rok 1963 byl pro čs společnost   určitým mezníkem. Krachem   třetí pětiletky se definitivně   hroutí vzdušné budovatelské   zámky a začíná nejistota, jak   dál. Stará hesla už nepůsobí a   nová ještě nejsou. A v tomto   roce právě vzniká Naděje, na   tehdejší poměry neuvěřitelně   realistický film, nezabývající   se krásnými zítřky a úderníky,   ale naopak lidmi potácejícími   se u dna společnosti. A to bez   příkras, bez moralizování a   bez "šťastného"   konce. Neprávem opomíjený film   o dvou lidech na okraji   splolečnosti, kteří se snaží   začít nový život. Excelentní   výkon Rudolfa Hrušínského a   Hany Hegerové. Určitě stojí za   shlédnutí!

Vynikající inscenace, ve které   exceluje již velmi vážně   nemocný pan Hrušínský. Děj se   odehrává ve vlaku, který   odváží třetího čs. presidenta   na jednání s Hitlerem v   Německu. Ovšem Háchovi je čím   dál více jasné, že se o žádná   rovnoprávná státnická jednání   jednat nebude. Cestou se   dovídá o vyhlášení   samostatnosti Slovenska, na   což reaguje povzdechem   "Tak budeme mít v Praze   slovenské   velvyslanectví". Ministr,   kterého výborně zahrál pan   Němec, se ho snaží jako věrný   stoupenec Masarykova odkazu   přesvědčit, aby Německu   neustupoval a hájil další   existenci Československa.   Ovšem Hácha je realista, navíc   sužovaný nemocí a stářím...   Podle mého názoru to bylo   první filmové dílo, které   nelíčilo Háchu jako odpornou   stvůru, zbabělce a   přisluhovače Německa, ale jako   starého nemocného člověka,   který si uvědomuje, že je   zodpovědný za přežití českého   národa obklopeného nepřáteli v   situaci, která je i díky jeho   předchůdci v úřadě vojensky a   politicky neudržitelná.   Člověka, který musí přijmout   prohru, aby jednou mohla   přijít výhra, které se on sám   ale těžko dožije. Ví, že musí   podepsat něco, co se mu příčí.   A nakonec i ministr změní svůj   názor a řekne "Pane   presidente, podepište   to"... Je škoda, že se   toto dílo už dlouho na našich   obrazovkách nevyskytlo, určitě   by si to nejen pan Hrušínský   zasloužil.

Asi jeden z nejhorších filmů,   které L. Rychman natočil.   Působí to jako vyrobené na   objednávku Svazu   Československo-sovětského   přátelství. Neuvěřitelný   sladký blábol o vzplanutí   lásky mezi bývalým sovětským   frontovým bojovníkem a   následně tunelářským inženýrem   (tunelářský v původním smyslu   slova)a mladou českou   překladatelkou. Ideologické   klišé z toho teče jak v létě   zmrzlina z kornoutu a všechno   je takové ulepené a   upatlané...

Uvažoval jsem, jak bych se   zachoval já, kdybych byl v   postavení těch německých   antifašistů. Samozřejmě moje   úvahy jsou ovlivněné tím, že   vím, jak třetí říše dopadla,   že to trvalo "jen" 6   let. Pro ty lidi to ale musel   být děs. Okolo zanikajícího   Československa jen nepřátelské   státy kromě vzdáleného   Rumunska. Téměř žádná možnost   úniku... Film je to poměrně   zajímavý, i když z dnešního   pohledu by mohl být zpracovaný   snad lépe. Je škoda, že upadl   do zapomnění.

Průměrná komedie působí   dojmem, že scénář byl psán   hodně narychlo, aby se ještě   film stihl natočit dokud se   natočit ještě směl. Jsou tam   skvělé scénky, ale celkově je   to nedotažené, nepropracované.   Karel Höger jako vždy skvělý i   v pro něho netypickém   komediálním žánru. Hodně   narážek na tehdejší režim,   film byl po celou dobu   socialismu zakázán.

Tohle je Páral
Soukromá vichřice... Už ten   název jako by evokoval něco   rozporuplného a neskutečného.   Na jedné straně usedlý   manželský či předmanželský   život a plnění plánu v   zaměstnání, vše plné   stereotypů a neměnné rutiny,   na druhé straně šílené   vzrušení, ke kterému stačí   udělat jen ten poslední   rozhodující krůček v ten   správný okamžik. A tento   krůček Áda Vinš udělá, prolomí   tabu a ocitá se v jiném světě   s mladinkou Bohunkou, která by   věkem mohla být jeho dcerou. V   té chvíli se cítí jako   přemožitel Everestu, co může   být pro muže jako on větším   zadostiučiněním? Jenže ten   svět, který byl tak lákavý a   vzrušující, začíná být nudným   stejně jako manželství, ze   kterého uniká, a nadto   nepohodlným - není nad to   vypít si svoje pivo hezky v   teple domova. Jak z toho ven?   Tady stačila náhoda a vše se   vyřešilo samo. V životě to tak   jednoduché často nebývá. A teď   zpátky k filmu - kdyby se tu   dávalo 15 hvězdiček, tak je   dám. Je to nejlepší filmové   zpracování Párala, bez   kompromisů, bez přetvářky a   uhlazování. Excelentní!

Skvostný muzikál o tehdejší   mládeži - takové, jaká opravdu   byla a ne o takové, jakou ji   chtěli mít ti, kteří ji měli   vychovávat. Film nemá žádná   slabá místa, vynikají   choreografie tanečních scén,   vynikající hudba a texty,   vynikající scénář. Mluví a   zpívá se to hodně otevřeně a   nekonformně, což tehdy muselo   některé soudruhy uvádět k   nepříčetnosti. Bohužel film   neměl před sebou dlouhou   kariéru - po emigraci V.   Pucholda v roce 1967 byl   stažen do trezoru a z něho   vyšel až po listopadu 1989. A   jedna perlička na závěr: Na   podzim 1989, ještě před   revolucí, natáčela čs.   televize zábavný pořad v   Plzni. Diváci si tehdy mohli   vybrat ze dvou filmů, které   budou v televizi uvedeny, zde   to byla slaboduchá   západoněmecká komedie Dva   nosáči tankují super a právě   Starci na chmelu (!).   Dotázáním se   "vhodných" diváků v   publiku byl vybrán ten první,   ale výsledek volby odměnilo   obecenstvo v sále mohutným   pískotem. Film byl už od   šedesátých let legendou, na   kterou se nezapomnělo.

Vynikající! Četl jsem i knížku   a film se jí vyrovná bez   ztráty květinky. Takhle má   vypadat profesionálně natočené   drama o atentátníkovi - ne   jako to, co spáchali později   filmaři v remaku s Brucem   Willisem. Takže ještě jednou -   vynikající, strhující,   nemající chybu. Plný počet   bodů.

Zajímavý film! Velmi dobře   napsaný scénář, skvělá role   pro Karla Högera. V atomosféře   mírného uvolňování režimu ve   druhé polovině padesátých let   to byl poměrně odvážný film,   který se nevyhýbal i určité   kritice poměrů ve společnosti,   zde ještě v rámci daných   možností. I proto nebyl v době   normalizace nikdy reprízován v   televizi, mezi Anděly a Slovo   ženy určitě nezapadl; druhým   důvodem bylo   "závadné" herecké   obsazení (V. Chramostová).

Pokud se řekne filmová   pohádka, snad každého napadne   Tři oříšky pro Popelku.   Klasika klasiky, jednoznačně   to nejlepší, co kdy bylo v   tomto žánru natočeno. Dokonalá   profesní práce režiséra,   skvělé výkony všech herců   včetně těch německých,   perfektní dabing (málokdo ví,   že P. Trávníčka v roli prince   daboval J. Svojtka). Výborně   vybrané exteriéry - z hradu   Švihova u Plzně se tak stal   statek Popelčiny nevlastní   matky, lesní lovecké scény a   následná honička se natáčely   na Šumavě a ples se konal   kousek od Drážďan se spoustou   umělého sněhu (interiérové   záběry z plesu se ale na zámku   netočily, je to ateliér studia   DEFA). Je to film, který se   neomrzí a který stále potěší a   pobaví.

Tento film prolomil tabu -   odvážil se otevřeně kritizovat   život v socialismu. Už ne   žádné světlé zítřky, když   budeš dobře pracovat a budovat   socialismus, ale ostrá satira   a zobrazení syrové skutečnosti   bez příkras. Pohádková postava   kouzelného dědečka se může   někomu zdát nadbytečná, ale   právě jeho existence ve filmu   může pomoci vytvořit situace,   které by si jinak těžko daly   vymyslet. Je to komedie a   hlavně satira. A ani troška   morality na závěr nedokázala   film uchránit před trezorem.

Jedna ze stálic českého filmu.   Komedie, která má spád, která   i po téměř šedesáti letech od   svého vzniku dobře pobaví.   Oldřich Nový exceluje, i přes   hrůzy Protektorátu to byla   jeho nejlepší léta.