Romeo, Julie a tma

Filmových příběhů o   romanci v temném období   druhé světové války v   různých prostředích a   situacích je dnes tolik, že   tato klasická filmová   adaptace stejnojmenné   literární předlohy Jana   Otčenáška začíná být do   značné míry opomíjena. A   přitom je tento film pod   vynikající režií Jiřího   Weisse nepřekonatelný pro   mimořádně sugestivní   realistické vykreslení   dusné atmosféry Prahy v   době heydrichiády. Pro   scénář byly některé   pasáže z knihy možná   odlehčeny a zjednodušeny,   ale děj zůstává působivě   silný, dojemný a bohužel   stále varovný. Námět   vyzdvihuje tragický osud   mileneckého páru a poukazuje   zejména na význam lidskosti   i v těch nejtemnějších   dobách. Všichni herci podali   ve svých rolích úctyhodné   výkony, takže vcítit se   jako divák do jednotlivých   postav a soucítit s dobou a   obavami není nejmenší   problém. Je otázkou, zda by   měl být film považován za   mistrovské dílo   československé   kinematografie, ale rozhodně   patří do zlatého fondu   československé   kinematografie.

Příběh, který chytne za srdce...
...knižní předloha i její   filmové zpracování v sobě   nesou velké poselství -   nesouhlas s hrůzami nacismu a   strašnému postupu této   ideologie vůči židovským   obyvatelům. Nebudu   porovnávat knižní a   filmovou podobu, co je lepší   a co horší, myslím, že v   tomto případě byl film   zpracován výborně podle   Otčenáškovy knihy. Když   jsem ji kdysi četla,   vzpomínám si, že jsem   zamáčkla slzu. Je to   výjimka, když mne něco   dojme natolik, abych projevila   i příznaky lítosti, ale u   tohoto silného příběhu to   ani jinak nejde. Uvítala bych   tento film v DVD novinové   edici.

Romeo, Julie a tma
Tento film už tu okomentovalo   mnoho lidí, tak já se   zaměřím na srovnání s   knihou. Mezitím co v   Otčenáškově díle potkal   Pavel židovskou Ester (ve   filmu Hanka) v parku a   vlastně jí sám nabídl   vzít k sobě, ve Weissově   díle přišla do bytu sama a   když celá situace začala   býti dost vyhrocená, neměl   vlastně Pavel už tak moc na   výběr. Otčenáškova novela   se také soustředí hlavně   na tu malou místnost, která   se nachází hned vedle   krejčovské dílny jeho   tatínka a něco z okolního   světa se k nám dostává   skrze Pavlovi myšlenky. Ve   filmu můžeme více méně   vidět i nějaké další   přidané scény, které však   rozhodně nejsou na škodu.   Láska je velmi složitá,   pokud jste teenager,   vynásobte si to celé aspoň   deseti. A co když je   protektorát a Heydrichiáda a   Vaše dívka je židovkou,   kterou schováváte   nelegálně ve svém domě.   Kniha byla opravdu   vynikající a nechala se   přečíst jedním dechem.   Nedokázal jsem se od ní   odtrhnout. Ale co se musí   nechat, že film, ač se   samozřejmě kvalitou vyrovnat   nemůže, drží také   nějakou laťku...

Každá mladá láska je   náročná sama o sobě,   stačí i jen trochu   nepřející rodiče,   nicméně ještě s pozadím   každodenní obavy o život,   je to o to náročnější.
Film stojí na výkonech   Mistríka a Smutné, které   jsou nadstandardní. Vždy,   když už jsem se obávala,   že Mistrík hraje přehnaně   afektovaně, naštěstí   zmírnil svůj projev. Jeho   přesným opakem byla Smutná,   která ve chvílích, kdy   začala působit přehnaně   odevzdaně, dokázala zvednout   hlavu a ožít ve své roli.   Předpokládám, že to bylo   díky vedení režiséra   Weisse, který oba mladé   zdárně ukočíroval. Další   výjimečný herecký výkon   předvedly paní Šejbalová v   roli Pavlovy matky a mladá   Blanka Bohdanová v roli   Kubiasové, která v podstatě   snad ani nebyla zlá, jenom se   snažila utrhnout ze života   co mohla hned. Celkově je   příběh srozumitelnější   než kniha, není její   přesnou kopií, více   podléhá filmovému   vyprávění, které je   oživeno výstupy z   interiérů na půdě do   exteriérů na plovárnu nebo   na venkov, což je jenom   dobře.
Na tento film   je potřeba mít náladu,   protože veselé pokoukání   to rozhodně není.

Ano, silný příběh na   pozadí šílené doby,   vynikající herecké výkony,   žádná faleš, nechalo to na   mě hluboký dojem a proč?   Mám dobu okupace spojenou s   komediemi a vlastně jsem ani   nevěřil, že by ta doba byla   tak těžká. Omyl, ne   všichni se bavili jakoby se   nic nestalo. Výborný.

Tak ve škole jsme toto dílo   museli přelouskat a napsat   jako povinnou četbu do   čtenářského deníku. A   tento film nám dosti pomohl,   jelikož Otšenáškova díla   se pro nás coby teenagery   dost těžko louskaly.

Dobře natočené drama z doby   okupace během války.Skvělé   herecké výkony,výborné   dramatické a napínavé   scény při zatýkání   Němci.

Pokud jsou během jednoho roku   natočeny 2 filmy z období   války s téměř stejnými   herci, divák filmy bude   srovnávat, tento příběh je   komorní, možná pro divadlo   ale druhý film je   vynikající...

Cynik by řekl, že je to   vlastně ideální dívka a   žena pro každého muže: je   vystrašená, bez domova,   nemůže se hnout z půdní   skrýše, nemůže se nikde   ukazovat, je samozřejmě   mladá a půvabná, bez   příbuzných, bez   přítelkyň, zcela odkázaná   na to, co jí muž donese,   oddaná a věrná jako pes,   milující. Jenže Hanka je   Židovka na útěku, a tak   její láska k Pavlovi   nemůže v éře nacismu   dobře skončit (žádná   láska ostatně nekončí   dobře ani v době   nejklidnějšího míru).   Všude jsou jen zvědavé   nepřátelské oči, jež v   obavě o holý život   udávají a stíhají, za   dveřmi štěkají psi a   povely katanů. - Znalec filmu   by pak řekl, že se   režisérovi Jiřímu Weissovi   povedl další jímavý a   působivý snímek, vskutku   mistrovské dílo. Když jsem   však viděl film po létech   znovu, zdaleka jsem už tak   nadšený nebyl; natolik mé   mravy zřejmě od té doby   zesurověly, city ochladly a   povaha se mi odlidštila   ještě víc. Mého starého   otce, který si Protektorát a   heydrichiádu pamatuje,   dojímaly při něm zjitřené   vzpomínky k slzám; teď už   také ne. Není to ale stejně   hrozné, že stačí narodit   se v nesprávnou dobu do   nesprávné společnosti mezi   nesprávné lidi jako   nesprávný druh člověka   (či nesprávný druh   zvířete) a jste psanec,   odsouzený k pronásledování   a k smrti? - Líbily se mi   nicméně ty cudné polibky   obou milenců. To už se   dneska také nevidí. Pevně   zavřená ústa; z dnešních   filmových   "francouzáků"   dokořán otevřených   uslintaných lidských tlam,   jakoby se zuřivě   hryzajících, se mi akorát   zvedá žaludek, nic jiného z   tělesných orgánů.