Mučedník

Student střední školy je přesvědčen že je   svět odvrácen ke zlu a tak ve jménu Bible   začne napadat morálku a přesvědčení   dospělých kolem sebe. A tady vzniká otázka,   kde je hranice bláznovství a extremismu.   Příběh používá jako studentův protipól   mnoho různých postav s ucelenou   charakteristikou, čím nabývá daný přístup   každého z nich. Vyjde tak najevo, kdo a z jaké   pozice se mu dokáže postavit a kdo naopak   podvolit a kam to jejich vlivem všechno nakonec   až zajde. Aby bylo problému učiněno zadost,   nechybí tu ani homosexualita a sexuální   obtěžování. Jsou tu postavy, ke kterým se   divák přikloní a také postavy, které spíše   rozčílí. Scénář je napsán zcela smysluplně   v rámci problému. Onen student ve svých   myšlenkách používá citace z Bible a divák   titulkem v obraze vidí označení použitého   verše. A teď jde hlavně o to, co je hodné k   zamyšlení a co už je pod čarou.   Fundamentalistické násilné výzvy Starého   zákona jsou v dnešních církevních kázáních   spíše vynechávány. Naopak zde nám jsou   přehozené v plné palbě. Daný student se tedy   dal na křížovou výpravu, která zpočátku   vypadá jako maličkost. Jako například fakt,   že dívky jeho přičiněním musí opět na   plavání nosit jednodílné plavky místo bikin.   Jeho přístup je však každým dnem čím dál   tím víc radikálnější. Je však otázkou co a   kdo je příčinou. Tento film ukazuje, že ať   udělá kdokoliv cokoliv, vše souvisí se vším   a vše má své následky. Myšlenkové pochody   jednotlivců tu jsou z reálného hlediska velice   věrohodné. A jestli se nějaká událost pro   někoho bude zdát přeci jen málo   důvěryhodná, je to v pořádku. A hlavně na   diskuzi. Ruská kinematografie tímto udělala   ohromný zářez do problematiky celého světa.   Ledacos se vysvětluje, ledacos naopak vytváří   otázky. A s ruskou sentimentalitou to skutečně   nemá nic společného. Daný argument, o krocích   dítěte k totalitarismu, je mnohem   univerzálnější, než by si kdo myslel.

Po skončení filmu mi ještě chvíli běhal   mráz po zádech. Takový bigotní mládenec by   měl patřit do cvokhausu. Příběh je velmi   dobře natočen, setkávají se v něm různé   názory současné ruské společnosti. Když   pominu vyšinutého Věnu, zaujme   postkomunistické trio soudružek vládnoucích   škole: ředitelka, tajemnice a profesorka   dějepisu a biologie. Ty mají svůj názor na   věc ihned. Náboženský fanatismus je ve filmu   dobře ukázán, i když tentokrát nejde o   radikální islamizmus, ale o křesťanství. Bylo   mi líto Jeleny, kterou všichni šmahem odsoudí   nejprve jako židovku a poté i jako profesorku,   která zneužije svého studenta. Nejsem   obdivovatelem ruských filmů, ale většinou,   když už u nás jde do kina nebo TV, jde o   kvalitu.