Romeo, Julie a tma

Tíživá atmosféra dnů heydrichiády: Student Pavel tajně ukryl v malé komůrce na půdě činžovního domu židovskou dívku Hanku, která utekla před transportem do terezínského ghetta. Mladí lidé se mají rádi, ale těžká doba, plná napětí a strachu, nepřeje jejich lásce. Když je Hančin úkryt prozrazen, nešťastná dívka vyběhne na ulici, aby zachránila životy ostatních.

Milostná novela Jana Otčenáška Romeo, Julie a tma se záhy po uveřejnění v roce 1958 stala obrovským čtenářským hitem. Příběh tragické lásky maturanta Pavla a židovské dívky Ester se takřka okamžitě dočkal jak divadelního, tak filmového zpracovaní. Režisér stejnojmenné filmové adaptace Jiří Weiss na scénáři pracoval s autorem knižní předlohy a společně provedli několik větších úprav. Jednou z nich bylo pozměněné jméno hlavní ženské postavy, místo Ester se ve filmu objeví Hanka.
Název snímku vědomě odkazuje k Shakespearově nejslavnější milostné tragédii, tma má symbolizovat dusné prostředí stanného práva, rostoucího nebezpečí v těžkých časech heydrichiády. Všudypřítomným prvkem filmu je strach, a to ve všech možných podobách. Strach ze zatčení, strach z prozrazení Hančina úkrytu, strach z odvety německých okupantů. Všechny postavy mu podléhají a každá se s ním vyrovnává po svém.
Největšímu psychickému náporu je vystaven Pavel, který se musí na veřejnosti tvářit bezstarostně, aby nikdo nepřišel na jeho tajemství schovávané na půdě. To se mu vzhledem k jeho mládí a vypjaté době daří stále méně. Této nelehké role se s bravurou zhostil mladý slovenský herec Ivan Mistrík. I přes počáteční velké potíže s češtinou a občasné drobné přehrávání vytvořil věrohodnou postavu maturanta rozpolceného mezi láskou a prostou obavou o svůj život. Nově nabyté zkušenosti Mistrík uplatnil hned o rok později v podobné roli studenta Ryšánka ve filmu Jiřího Krejčíka Vyšší princip.
Naopak Dana Smutná ve svém filmovém debutu působí v roli Hanky nevýrazně a místy až bezradně. Z dalších hereckých výkonů vyčnívá prostorem malá, ale o to přesvědčivěji zahraná etuda Františka Smolíka. V postavě Pavlova dědečka, nepraktického a krutou dobou zdánlivě nedotčeného starce, předznamenal svou životní roli profesora Málka z výše uvedeného filmu Jiřího Krejčíka. Jeho do vynálezů zahleděný kutil se stejně jako Málek překvapivě ukáže být nečekaným hrdinou, který se nebojí německé hrozby a je také jediný z nájemníků, který je ochoten v kritické chvíli Hance pomoci.
Krejčíkův i Weissův film mají mnoho společného. Kromě totožného tématu, doby vzniku a částečně i hereckého obsazení (Mistrík, Smolík) se oba režiséři dívají na život v protektorátu sevřeným, subjektivním pohledem několika postav a naznačují tak cestu individuální a relativizující výpovědi, po níž se vydal československý film v 60. letech minulého století. Oba filmy také slavily obrovský úspěch doma i v zahraničí. V neposlední řadě se jich také dotkly nůžky cenzora. Zatímco v Krejčíkově filmu šlo o přepracování krátkého dialogu, ve Weissově musela být přetočena celá závěrečná scéna. Místopředsedovi vlády Václavu Kopeckému totiž vadily vyčítavé pohledy nájemníků, které vyháněly Hanku z domu, a tak musely být z filmu vystřiženy.
Jan Šulc, Letní filmová škola 2012

Okupační milostné drama, jež je adaptací stejnojmenné novely J. Otčenáška, se odehrává v době heydrichiády. Gymnazista Pavel ukryje ve své půdní světničce mladičkou Židovku Hanku, která se schovávala před transportem. Během krátké doby vznikne mezi mladými lidmi vztah, jenž přerůstá v hlubokou první lásku. Krutost doby a především zbabělost sousedky kolaborantky Kubiasové, ale i egoismus Pavlovy matky vedou k tomu, že Hanka opustí dům, a, to právě ve chvíli, kdy okupanti zahajují v ulici velkou razii. Nešťastný mladík slyší jen výstřely.

Citlivě natočený milostný příběh, působivě evokující atmosféru doby a načrtávající jednotlivé lidské charaktery, patří do Zlatého fondu čs. kinematografie. Z mnoha cen, jež získal, uvádíme Zlatou mušli a Cenu za režii na VIII. MFF v San Sebastianu a Cenu za scénář na IV. MFF v San Francisku.

ZDROJ: Filmový přehled