Pi

hodně povedení film je to   parádně natočeno i zahráno  
režisér odvedl   skvělou práci není to sice   žádná limonáda ale   parádní kus filmu

První a zároveň   nejpodivnější Aronofského   film. Celý snímek je   natočen na lacinou   černobílou kameru a   doprovázený depresivní   hudbou ale neptejte se mě o   čem to bylo. Vím, že   hlavní téma je matematika a   čísla.

Moje první setkání s   Darrenem Aronofskym. Už podle   nástřelu příběhu, který   jsem si před shlédnutím   pročetl mi bylo jasný, že   tohle nebude žádný   mainstream. Zkrátka jsem   čekal nějakou psychárnu.   Jenže skutečnost byla   ještě mnohem   horší/lepší. Chvíli mi   trvalo, než jsem se naladil   na stejnou vlnu s režisérem,   ale od tý doby…Jo i ta   samotná myšlenka, ten nápad   je sám o sobě zajímavý a   mohlo z toho vzniknout z   velké části docela   konvenční drama. Jenže   Aronofsky se vydal úplně   jinou cestou. Cestou, která u   mě téměř vždy vítězí   – snímek má totiž   úžasnou atmosféru. Z velké   části za to může kamera,   pravda, černobílé   ztvárnění samozřejmě   není nic co by dnes ještě   někoho dokázalo zvednout ze   židle, na druhou stranu,   málokterému modernímu   počinu tenhle způsob   vyobrazení sedne tak jako   „Pí“. Jenže to není   rozhodně jediná věc, jež s   vizuálem dělá divy –   zběsilý (přesto jsem   přesvědčen že pečlivě   promyšlený) střih,   nepříjemné zvuky, obrovské   množství až extrémně   přiblížených záběrů na   mnohdy nepodstatné detaily,   periodicky (vždyť je to   jenom o matematice, nebo ne?)   se opakující scény, na   první pohled zcela   nepatřičná elektronická   hudba, která ve finále jenom   podtrhuje chlad a depresi ze   snímku přímo   tryskající…A pak ty snové   pasáže…To je kapitola sama   pro sebe – už tak   vystupňovaná atmosféra   přechází plynule z mrazivě   groteskní až do hororově   hrůzné. A tyhle scény   tvoří vrchol celého tohoto   dílka.
Jo, příběh   je jedna věc, jenže když   nefunguje zbytek, je to velký   problém. V mých očích   však je tady onen příběh   jenom příjemným bonusem   navíc, který, ne že by byl   úplně odsunut na vedlejší   kolej, ale spíše je jenom   záminkou pro ony, na pohled   až příliš jednoduché, ale   možná proto tak geniální   vizuální orgie. Opravdu mě   nenapadá jiný snímek,   který by tolik těžil z   atmosféry (navíc tolik   vystavěné právě na   obrazových prostředcích). A   to je právě největší klad   Aronofskyho prvotiny –   atmosféra mě zcela pohltila,   na čemž má velkou zásluhu   určitě i Sean Gullette. O   tomhle klukovi jsem v životě   neslyšel, ale po jeho   skvělém výkonu jeho jméno   jen tak nezapomenu. Jsem však   upřímně zvědavý, jestli   budu mít někdy   odvahu/náladu tuhle depresi   shlédnout znovu. Ať už se   rozhodnu jakkoliv, tahle věc   si to rozhodně zaslouží…

Nevím, ale tenhle film jsem   moc nepochopil a určitě   nejsem sám. Ovšem jen proto   bych ho úplně neodsuzoval,   svým provedením je   zajímavý a neobvyklý. Pokud   však nemáte rádi filmy,   které se hodně vymykají   běžné produkci, raději se   mu zdaleka vyhněte, protože   se vám zcela určitě nebude   líbit. Ať už dějově, tak   i po vizuální stránce.

Pí.ovina
Pro mě, jakož to naprostého   ignoranta vyšší matematiky   by byla sama základní kostra   příběhu kvalitním psycho a   s těmi správnými   ingrediencemi by bylo   zaděláno na strhující   zážitek. Jenže tento   psychedelický, paranoidní,   rádoby umělecký nářez,   snímaný pro větší   art-efekt zrnitou,   vysokokontrastní,   černobílou kamerou,   zabírající prazvláštní   úhly a doprovázený zvuky   ustavičného, bušivého tuc   tuc, se u mě - narozdíl od   většiny zdejších   uživatelů, definitivně   minul pozitivním účinkem.   Naordinování duševní   choroby hlavnímu hrdinovi,   přídavek náboženského   fanatizmu, výkyvů na burze,   matematických teorií a   záhadného čísla, které   jsou údajně klíčem k   existenci lidstva by bylo   zajímavé, ale zde se   bohužel sloučilo v   neuvěřitelný   pseudo-vědecký blábol,   který se plácal v únavném   a nudném ději. Od   totálního zhnusení a   migrény mě zachránila   Plzeńská 12.

Aronofsky je kapitola sama pro   sebe. Snímek Pí jsem viděl   až po shlédnutí Requiemu a   Black Swan. Z tohoto   srovnání lze vyčíst, že   se Aronofsky začíná   postupem času přibližovat   "normálním"   divákům, neboť Pí je velmi   svébytný film. Hudba   skvělá, kamera taktéž a   myšlenka zajímavá, ale   pokud čekáte něco, co by se   dalo pochopit, jste na   špatné adrese. Nemůžu s   zbavit názoru, že ty léky,   co ve filmu hlavní hrdina   pořád dlabe, jsou z daleko   pestřejší sbírky   Aronofskyho. Nedokážu si   představit, že by tohle   natočil člověk v nesjetém   stavu...

Pro mě nejoblíbenější   Aronofskyho film. Manselova   hudba, kamera a vysoký   kontrast obrazu to vše dělá   z Pi nezapomenutelný film.   Obzvláště ten kontrast se k   tomuto filmu opravdu hodí.

Je ovšem pravda,   že běžnému spotřebiteli   bych se asi bál film   doporučit.

Tento film se mi velmi těžko   hodnotí, protože patřím   mezi ty,kteří nemohou   tvrdit,že tento   přinejmenším zajímavý   film úplně pochopili.Divák   se do člověka posedlého   matematickým vzorcem a   mučeného těžkými   migrénami jen těžko vcítí   a přesto sám někde   cítí,že by ten kód,který   by nám všechno objasnil   také chtél znát.Jen   málokdo má ale takové   matematické schopnosti,že by   se k němu dokázal byť jen   přiblíži a tak všichni   žijeme podle vzorce,aniž   bychom o něm tušili.Je to to   co se nám režisér snaží   sdělit?Těžko   říct...každopádně   očekávejte velmi poutavou a   originální podívanou.

Možná ne tak složitý a   hloubkomyslný, jak by se   mohlo na první pohled zdát,   ale nepochybně velmi   kvalitně vizuálně vyvedený   snímek.

Asi jsem do tohohle filmu   vkládal až moc velké   naděje. Zápletka je sice   geniální a zároveň   originální, i hlavní role   je dobře obsazená, ale jako   celek mi to přijde trochu   nedotažené. O tom taky   svědčí to, že film má   necelou hodinu a půl. Ale i   tak jsem rád, že se   konečně našel nějaký   režisér, který dává   filmům úplně novou tvář a   točí něco, co člověk   jinde neuvidí. Ať už jde o   zpracování nebo o děj.

3,14
Napínavý debut scénáristy   a režiséra Darrena   Aronofského. Film úchvatně   natočený na vysoce   kontrastní černobílý   materiál pomocí   nejrůznějších   novátorských a syrových   kameramanských technik   evokuje paranoidní svět Poea   a Kafky v neurčitém rámci   science fiction. Aronofsky   ponechává většinu otázek   viset ve vzduchu bez odpovědi   až do závěru filmu a   udržováním diváků v   nevědomém tápání dále   umocňuje chaotickou,   osvěžující a často   impozantní atmosféru   snímku. Jeho schopnost   zachytit zběsilost a zmatek   při úprku po časové ose do   nekonečna, abychom vzápětí   narazili na konec slepé   uličky, dotváří toto   oslnivé a výjimečně   znepokojivé dílo.

Depresivní atmosféra,   kvalitní psycho příběh. A   originální kamera jednoho z   nejlepších kameramanů   dneška - MAthew Libatique.   Jeho invence a čistota je   fascinující.

Tak tenhle film je fakt   nářez... původně jsem ho   ani vidět nechtěl, jenže   sem si pustil první minutu a   najednou se stalo, že jsem   zapoměl na čas a skouknul   film jedním dechem až do   konce...
je to fakt   výborně promyšlený a   originálně zakompovaný. I   celé vizuální ladění   filmu mi sedlo, hodně   kontrastu, hodně ruchů,   atmosféra hustá jak   kaše...
Tenhle film si   skoro koleduje o slovo, že   nemá chybu. Skláním se   hluboko na kolena, takovej   film se objevuje jen jednou za   hodně dlouho...:)

Surrealistický snímek s   výbornou hudbou, který -   přestože se odehrává v   době svého vzniku - si   zaslouží nálepku   "cyberpunk" mnohem   více, než většina braku,   která se za něj vydává.

Ale no tak. Co to zase je?   Další psychologická   klaustrofóbní depresivnost,   při které mi sice behá   mráz po zádech, ale to je   tak možná všechno. A ta   pointa, na kterou všichni   celou dobu čekáme a nakonec   vůbec nepřijde, protože si   ji máme domyslet sami?   Vážně super. Tyhle filmy   mě už vážně unavují.   Delete...Enter.

Splašený film plný drsných   záběrů záchvatů,   posedlosti po odhalení   možnosti předvídat kurzy na   burze.

neodporúčam
myšlienka filmu - základ   sveta je matematika z   matematiky za rozvinula fyzika   ,s fyziky chémia s chémie   biológia to je plus, mínus   je ,že film nič nehovorí   ľuďom s priemerným   matematickým vzdelaním.Film   je deptajúca nuda.

Vtahující, depresivní...   Působící na psychiku...   Znovu a znovu a znovu... Zprvu   nechápající, poté veliké   rozjasnění, které se   vzápětí opět stáhne do   temnoty.

film který dá podle mě   velmi i lidem který o matice   nemaj páru. hodně lidí to   komentuje slovy- "ale já   tomu nerozuměl, matika není   mym koníčkem..."   nemyslim že to by bylo   důležitý. pro mě to   otevřelo spustu otázek o   životě celkově, akorát   nevim jestli to bylo dobře   nebo ne...:) no každopádně   vzhledem k atmosféře,   černobílosti, hudbě, a   psychostavům hlavního hrdiny   nedoporučuju lidem co maj   zrovna depku ani těm co si   chtěli užít odpočinkový   večer u tv..