Nad námi svítá

Tak tohle byl budovatelský   film se vším všudy. Nevím   jak ho ohodnotit. U   některých scén jsem se   řehnil jako ta pakobyla, a u   jiných zoufale hleděl do   stropu. Nu, dobrá, pominu   ideologické hledisko a   ohodnotím film jako takový.   Takže u mne bez toho hlediska   je to lehký nadprůměr.

Budovatelské drama
Tento film je to pravé   správné budovatelské   vyprávění o hornících a   jejich těřké práci. Je to   klasický prvoplánový film,   kterých v době přelomu   čtyřicátých a padesátých   let vzniklo několik. Cílem   každého pracovníka bylo   stát se úderníkem. Jeden tu   takový je. Jelikož je   šikovný a současně   namyšlený, tak jej nemá   nikdo rád. To platí i o   dnešní době. Namyšlenost a   samolibost je nešvarný jev   dosti rozšířený. Náš   hrdina však procitne a   pochopí. Napřed si to   přečte v chytrých   knížkách od sovětských   soudruhů. A ti ostatní.   Také se postupem času   chytnou za svůj ostravský   čumák a začnou více   pracovat. Jde jen o rudou   vlaječku, která zavlaje nad   šachtou. Mezi   profesionálním americkým   úsměvem a křečovitým   budovatelským úsměvem na   dobře vykonané práci   nenajdete rozdílu.   Pozoruhodné je, že Bohuš   Záhorský, kterému nebylo   ještě ani padesát let zde   hraje starého zkušeného   dědka.

Zapomeňte na Annu   proletářku! To je v   podstatě romantická   telenovela. Tohle je pravé   budovatelské drama! A v   zádech s dělnickou třídou,   bez nutnosti zvyšovat normy,   ale díky lepší organizaci   práce vzhůru za splněním   těžebního plánu.
V   podstatě jako dneska, akorát   bez té třídy jedné   strany.
Čtyřka za   starou hereckou gardu.   Splněno, zapomeňte.

Místo komentáře jeden dialog:
Horník Vondra se vrací domů   ke své ženě. Místo   pozdravu:
"Tak už   jí konečně mám! Mám a   nepustím!
"Co?"
"Ona se ještě   brání,ale já jí   donutím!"
"Prosím tě koho   máš?"
"No   šramačku (těžební   stroj)..."
"Šramačku...Ach   táák a já už myslela,že   ty a Marie..."
"Ty jsi vlastně   dobrá ženská,jen ti to pro   samé starosti člověk   nemá kdy říci..."
"Víš,až dáme   dohromady šramačku...bude   všechno jinak. Ono to ani moc   nepotřebuje...jen zabrat ten   spodek..."
"Kolikrát bych si s   tebou tak ráda popovídala o   tvé práci..."
"Eh. Nic to nebylo.   Jen Dřina. Teď to bude   zajímavější...!"   Sehne se,utrhne květinu,   podá jí manželce a   pokračuje:
"V tom   rameni... v tom to je! Ty zuby   musej dolů!!"
"Vondro!!" žena   se šťastně usměje a   následuje láskyplný   polibek.
Nad námi   svítá je film Jiřího   Krejčíka. Je to absurdní   film plný absurdních   dialogů, poplatný absurdní   době, ve které byl natočen.