Noc králíků

Jak vám dupou králíci?
Mě docela dobře, za 7 hvězd. Moje TOP scéna:   Skok plavmo zuřivého králíka „velikosti   statného prasete a s nynaným čumáčkem“   (copyright Flaxik, csfd) skrz zavřené okno do   baráku. Okno vysklil, hospodyni zakousnul a mně   se z toho zježily chlupy na zádech. Nebo ten   útok smečky vyhladovělých obřích králíků   na stádo koní... nic pro citlivky, vegetariány   a koňáky. Zajímavost: přesně v roce   natočení tohoto zábavného zvířecího hororu   jsem se naučil dvě věci. Jak si uvázat   pionýrský šátek (WTF? Jak to souvisí s   králíky?), ale hlavně mě můj děda naučil   zabít, vyvrhnout a stáhnout z kůže králíka.   HA! Holt jsem vyrůstal na vesnici, no.   Výjimečně musím poděkovat komunistické   železné oponě s jejími elektřinou nabitými   dráty (sic!), jejíž zásluhou se tihle   krvelační hlodavci do socialistické televize   neprohrabali a tudíž mě nestrašili ze spaní.   Vidět tenhle hlodavý a ušatý horor (posílám   tip společnosti Asylum na natočení remake!)   tenkrát v dětství, sakra bych si rozmyslel,   jestli nějakého králíčka čapnout za hřbet,   říct mu něžně: „Neboj, malej, neboj...“   a pak BIM! Majznout ho polínkem za uši. A dnes,   po zhlédnutí Noci králíků, kdybych uslyšel   před barákem nějaké dupání, určitě bych   nepřipleskl svůj čumák na sklo, abych se   podíval CO TO TAM DUPE?!

V amerických filmech je takový zvyk. Když se   nakumulí hodně zvířátek určitého druhu, tak   za nedlouho dojde k přímé konfrontaci s   člověkem. Stejně tak, jako je to v tomto filmu,   jako místo činu poslouží americký venkov. Zde   zvířecími hrdiny jsou roztomilí   králíčkové, ale jak naložit s tímto   bíložravcem, aby se z něj stal masožravec a   trošku vyrostl? Poslouží oblíbená chemie.   Vše dohromady řádně zamixujeme a vznikne   béčkový horor u kterého se poměrně dobře   bavíte. Tedy správně byste se měli bát, no,   ono to tak nějak někdy nejde.