Komentáře k filmu Konec srpna v hotelu Ozon
Počet komentářů k filmu: 11
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 5.6.2013
Liduprázdnou krajinou putuje několik mladých žen, vedených starou vůdkyní. Hledají lidi, hlavně muže, aby s nimi založily novou civilizaci. Cestou ničí přírodu, krutě se chovají ke zvířatům, a vlastně i samy k sobě. Některé sekvence mě šokovaly svou naturalistickou syrovostí a bestiální surovostí, zvláště ta se zastřelením krávy a jejím následným kucháním. Hle, obrázek člověka v jeho pravé přirozenosti, nespoutané žádnými pokryteckými ohledy, žádnými kulturními ani zákonnými pouty! Film vyznění velmi misantropického, velmi pesimistického, neboť zobrazuje člověka v jeho pravé podobě a bez příkras. Děj dopadne špatně (žádný happy end!), dokonce bez kouska naděje, protože ta zemřela spolu se starou rezignovavší vůdkyní, později se zastřelením starého muže, jehož jediného dívky nalezly v opuštěném hotelu Ozon, a nakonec s blížícím se podzimem na konci srpna. Otřesný film, avšak naprosto vynikající. Aktérky příběhu mi připomněly ty čůzy z fabriky, s nimiž dělám. Stejná zhovadilá pakáž.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 19.7.2006
Pokud se nemýlím, jediný český postkatastrofický film. Příběh skupiny žen toulajících se krajinou postiženou nejmenovanou katastrofou odhaluje pudovost lidského jednání v prostředí bez sociálních a kulturních kontaktů. Vůbec bych se nebál srovnání s Tarkovského geniálním filmem Stalker. Úsporné prostředky, civilní herectví, pochmurná atmosféra prostředí z něj dělají určitě jeden z nejzajímavějších českých filmů nejen šedesátých let. Jak daleko dosáhla česká nová vlna od Formanova Černého Petra!
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 16.9.2010
Jedna z mála českých postkatastrofických sci-fi
Jedna z mála českých postkatastrofických sci-fi. Některým se nazamlouvá; je totiž natočena komorně až minimalisticky, což možná v čase filmových super-triků a důrazů na akčnost se nezdá až tak aktuální. Ovšem právě v tom minimalistickém podání je největší síla filmu. Už začátek, kdy slyšíme pouze zpětné odpočítávání před vypálením raket s jadernými hlavicemi [v angličtině, francouzštině, ruštině a čínštině, což symbolizuje, že do jaderného konfliktu se zapojili všichni tehdejší - rok 1966 - držitelé jaderných zbraní] a nevidíme vlastně žádné výbuchy a drastické scény, je jiné, než u současných filmů; ovšem to neznamená, že méně hrůzné. Jen klade větší nároky na představivost.
Ovšem ve filmu je drsnosti a naturalistických scén hodně. Monotónně plynoucí pravidelné tempo skupiny posledních lidí na světě [samé ženy] je občas narušováno jen získáváním potravy. Pomalá, ubíjející cesta nikam; dívky jsou už všechno jiné, než laskavé mateřské bytosti. Jedině "stará" má ještě vizi a naději...
Film však ukáže, že sobectví a probuzená predátorská krutost je už v dívkách příliš hluboko a i po nalezení "muže" neskončí dobře, ale naopak - končí dovršením katastrofy, lidstvo vyhyne...
Ani krátké pohlazení jedné z dívek, ukazující jakýsi záblesk něhy, už nemůže nic zachránit...
Vynikající, minimalistický sci-fi film!
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 3.8.2009
Jeden z nejlepších filmů nové vlny, postkatastrofický film zcela bez vizuálních efektů.Nepříliš upovídaný, ale o to více se mluvilo očima, především Beta Poničanová a její naděje a zklamání, když hledala nějaké lidi a myslela si, že už je blízko. Skupina přeživších děvčat je různorodá a to jak film skončí je daň za to, že neumějí žít s jinými lidmi- nejsou zvyklé se s někým o něco dělit, prostě přijdou a vezmou si co chtějí.Bůhví, jak bychom skončili my, kdyby nás něco takového postihlo.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 1.2.2005
Kto pozná-pozná,kto nepozná-môže lutovať.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 24.6.2016
Druhý film v mém životě, který mě dojal.
Před 20ti lety muzikál Hair a teď tenhle 50 let starý snímek.
Pustil jsem si ho v celku asi 3x (jednotlivé scény nepočítám). Při prvním shlédnutí na mě působil jako těžko pochopitelná změť bezdůvodné krutosti ke zvířatům (horší než zvířecí chování - zvířata většinou buď loví nebo se brání) a bezcílného bloudění. Hlavní dějovou linii jsem měl spíš načtenou z obsahu, než abych ji vnímal z filmu, ještě jsem řešil, proč zmije neuštkla blondýnku, když si s ní zpočátku hrála tak neobratně, než jí zakroutila krkem, nakolik je efektivní tahat s sebou na koni divočinou kanystry s benzínem, kde se dobře živení koně napásli, když údajně nic neroste, a co jim dávají v zimě? Proč mají některé dívky k lehce potrhaným blůzám módní přiléhavé kalhoty? Křídu jsem zaměnil za kousek mýdla a provaz jsem jen stěží rozpoznal. Štíhlá, hbitá Poničanová mi ve "vojenském" připomínala spíš ženu v nejlepších letech (40+) než nějakou stařenu. Hodně mě překvapilo, že herečce bylo 57. Dívky vypadají ke 20, ale jestli už putují 15 let, jak říkala Stará, musí jim být přes 25.
Teprve následně jsem začal vnímat jednotlivé scény v souvislosti a děj prožívat. Na co asi Stará vzpomínala u vrat do krytu? Jak se tam tísnili, když byla malá, všude plno lidí bez špetky soukromí? Z její tváře jsem cítil, jak silná je její touha konečně najít lidi (zatímco holkám je to fuk), zklamání z křídy v ruce Evy, vrcholná scéna s provazem na krku krávy.
A pak ten příval emocí - neskutečné štěstí, že konečně někoho našli, vystřídané zklamáním, že je starý Herold úplně sám. Rozněžňovala ji jeho galantnost a rozčilovaly ji jeho patetické řeči o "pramatkách". Škoda, že pro nechápající Barboru (ta si snad myslela, že už jdou na TO?) nenašla vlídné slovo vysvětlení (snad chtěla později) a jen ji poslala pryč.
Je ironií, že Stará zemřela tak náhle a nečekaně. Ta jediná by je všechny srovnala do latě. Divoké holky by naučila hospodařit v domě a uhlazeného, místy patetického Otakara by přivedla blíž k drsné realitě boje o přežití. Všímáme si, že nemocné paní Hubertusové říkal něco úplně jiného, než dívkám na odchodu. Ale když desetiletí hrál šachy jen sám se sebou, můžeme jen obdivovat, že se nezbláznil dočista.
Po chvilce truchlení nad hrobem Staré, Barbora, s jiskrným pohledem, zavelí k odchodu. Teď je nová vůdkyně smečky. Všechny ji respektují. Proč se zdržovat na tom zvláštním místě, plném podivných věcí a mravů? Jdeme dál, putovat krajinou je to jediné co umíme a kde se můžeme cítit pevně. Hlasy ze smečky žádají gramofon. První příležitost pro Báru, už s opaskem a pistolí od Staré, stát v čele honu a potrvdit svou vůdčí roli. Ale dílo zkázy dokoná dlouhá zbraň mladší dívky vzadu... Barbora z toho nemá žádnou radost, pohladí si i nábytek v tom docela pěkném domě, ale hned běží za svou smečkou.
Myslím, že Barbora bude dobrá vůdkyně. Pokud někde ještě žijí lidé, věřím, že pod jejím vedením k nim dojdou. Přeju jim mladé silné muže, kteří je chytí za pačesy a dají jim, co je třeba (pokud si je tedy, hned při prvním setkání, nepostřílí). A jestli na celém kontinentu už skutečně nikdo jiný nežije? Tak pomřou na cestě, jedna po druhé, v prostředí, kde se cítí "doma". V tom hotelu by se ukousaly navzájem. Šťastnou cestu, berušky, myslím na vás!
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 28.2.2014
Tzv. Nová vlna v 60. letech se nebála vkročit do různých témat do té doby ve filmu takřka neznámých. Tento snímek je toho důkazem. Svět po jaderné katastrofě je na české podmínky vcelku zajímavá vize. Skupinka žen toulající se krajinou a snažící se prostě přežít. Život je to však ponurý a nudný. Nikde ani živáčka, všude ticho. Jejich lidská stránka tak díky tomu dostává trhliny. Tvrdý životní úděl je mění na nelítostné osoby, které ztratili lidskost a veškeré zábrany. Zkrátka klesají na úroveň zvířete. A tak se ani neštítí zastřelit jinak klidného psa. Prostě jen tak. Ztvárnění příběhu je dle schémat 60. let. Na povrch se vkrádá jistá poetika a psychedelično. A to je značná rozdílnost mezi podobnými snímky ze světa. Tam se mezi sebou vraždí a okrádají o naftu či benzín, viz Šílený Max, Cyborg, atd... Trochu zamrzí upravenost a vizuální civilnost postav. Protože se postkatastrofické snímky u nás nikdy moc netočili, působí tento počin skoro jako zázrak.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 30.12.2008
Rozhodně film, který stojí za to vidět. Jediné mně známé dílo z české kinematografii zabývající se touto tematikou.Chyběl tomu jen větší spád, což vidím jako jediný nedostatek a proto hodnotím osmičkou. Jinak, člověk se úplně vcítí do těch lidí, kteří zůstali sami a tento pocit bych nikdy nechtěla zažít.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 1.6.2020
Tato scifi vize světa po třetí světové válce je sice brilantně natočená a má silnou přesvědčivost a atmosféru ale na můj vkus je to až příliš depresivní. To co chtěli tvůrci vyjádřit a čeho chtěli dosáhnout (v 60.letech se svět hned několikrát ocitl na dostřel dalšímu globálnímu válečnému konfliktu)k tomu nelze mít žádné výhrady ale já za sebe podobně apokalyptické filmové vize nemám v oblibě.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 19.4.2009
Na české poměry netradiční téma a taktéž netradičně naturalisticky ztvárněné scény. Kvalitní filmy se dají točit bez velkolepých scén a speciálních efektů. Použití nehereček, jak bylo v šedesátých letech módní, do rolí dospívajících děvčat bylo v tomto případě docela vhodné, a taktéž obsazení málo známých herců přidalo filmu na autenticitě. Akorát nechápu, proč se při některých situacích chovaly dívky jako totální vypatlanci, např. zapalování sudu s naftou, nebo házení ostré munice do ohně. Že vyrůstaly ve světě zničeném jadernou válkou je v žádném případě neomlouvá. Podivné mně přišly i stesky starého pána na samotu, co já bych za to dal nevidět 12 let člověka :-)
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 16.7.2016
Nápad to byl rozhodně zajímavý a ten černobílý obraz se k filmu hodil. Bohužel se tam vlastně vůbec nic neděje, film se táhne má divné dialogy a už tenkrát když jsem ho viděl mi vadilo pomalé tempo a velmi divné chování těch žen. Také ve filmu je několik celkem drsných vražd zvířat a to moc nemusím. Škoda dobrý nápad, působivá kamera a opuštěné lokace, které působí realisticky a depresivně ale pro mně osobně hůře stravitelné.
Poznámka: Komentáře jsou řazeny podle počtu dosažených bodů jednotlivých členů, kteří je psali. To znamená, že čím více bodů má člen, tím je jeho komentář výše.10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film