FDb.cz - filmová databáze

František Vláčil je tak trochu   nedotknutelná ikona českého   filmu. Přesto ve srovnání s   historickými dramaty Markéta   Lazarová a především Údolí   včel vyznívá Adelheid poněkud   ploše a nezáživně. Co přímo   bije do očí je nesmyslné a   naivní chování hlavního hrdiny   filmu. Na jeho příkladu se zdá   scénář až příliš naivní a   neodpovídající skutečnosti a   atmosféře poválečných měsíců.  
Poručíku Chotovickému   zřejmě za dlouhého pobytu v   zásobovacím skladu ve Skotsku   změkl mozek. Chová se totiž   asi takto: raději se popere s   policejní hlídkou, než aby   ukázal legitimní a pravé   doklady, pak se zblázní do   první ženské, která se objeví   v jeho přítomnosti, ačkoli ta   dává celou dobu filmu najevo,   že je vychovávána jako   nacistka a že se toho vzdát   nemíní a navíc nekomunikuje,   poté se úplně nesmyslně zbaví   nábojů do pistole a celou dobu   trvání filmu to prokládá   nářky, že už nikoho nemá, a   úklidem knihovny. Vzhledem k   tomu, že podléhal vedení   armády, měl být souzen   vojenským soudem za své   chování. Ale okolo něj jako by   se ani nic nedělo, i po   zatčení Adelheid, kdy i   konečně jemu musí být jasné,   co je ona zač, jí nabízí svou   ochranu, opět protiprávně.
Celý film tak vyznívá   nepravděpodobně a jaksi   dekadentně. Nabízí se mi   (samozřejmě ne úplně přesné)   srovnání s Dejdarovým Maděrou   ze Zdivočelé země. Ten uměl   poválečné pohraničí jinak   uchopit a zamávali s ním až   komunisti. To poručík   Chotovický by si zřejmě   únorového převratu ani nevšiml   při oprašování knih v knihovně   nacistického sídla....

Pro pár špinavejch zlaťáků.....
Netroufám si tuto tv pohádku   hodnotit, protože si z ní   pamatuju jenom Ladislava   Mrkvičku jako ševce a jeho   souseda Josefa Kemra a scénu,   kde ševcův soused lamentuje:   "To je bída, to je bída,   pro pár špinavejch zlaťáků   zradit člověka." A plive   si u toho do rukávu. Používali   jsme to jako školní hlášku na   gymnáziu a dodneška to ještě   někdy použiju. Takže mohu   pohádku Jak se ševcem šili   čerti vřele doporučit.

Příšerná agitka se ztrnulými   divadelními výkony. Historicky   nejen nevěrohodné, ale   vyloženě nesmyslné. Filmové   postupy zastaralé. Prostě   hrozná podívaná, za minulých   dob téměř povinná. To není   poplatnost době, to je prostě   agitační dobový kýč!

A váš život je komedie?
Lidé stále čekají, že se budou   jen a jen za břicho popadat.   Přitom realita je jiná. A   tenhle film je z té   nejobyčejnější ušmudlané   severočeské reality. Prostředí   nádraží v Žatci během jednoho   letního týdne. Co se komu   vybaví? Špína, pach, ozvěny   starých časů. K tomu   samozřejmě osudy lidí, kteří   se motají okolo toho svého   nádraží. Mezilidské vztahy v   příšerném stavu, alkoholismus,   beznaděj. Buďme rádi, že ten   film má aspoň některé prvky   komické, jinak by z něj padala   čirá deprese. Pokud někdo žije   v centru Prahy a vydělává 30   tis. čistého, pak asi tenhle   film nepochopí.
Profesní stránka trochu   nevyrovnaná. Režiséři jsou   dva, ale úplně stoprocentně   jasno nemají. Využívání   neherců jako vzpomínka na   zlatá šedesátá. Taky to úplně   nevychází. Není každý Šebánek.   Celkově průměr, ale film více   pro menšinového diváka,   příznivci Kameňáků by se měli   asi mrknout na nějakou   hollywoodskou krávovinu místo   obyčejného českého filmu o   obyčejných lidech.

S hodnocením jsem si počkal,   až uvidím film potřetí. A   potřetí jsem se královsky   bavil, i když jsem přesně   věděl, jaká scénka bude   následovat. Film má tempo,   jedna scénka střídá druhou,   automobilové honičky,   přepadovky Sauvagových sídel,   krásná agentka, co více si v   parodii přát? Atkinson je jako   English určitě vtipnější a   zajímavější než hlídač v   galerii ve filmu Bean, Benny   Miller mu skvěle sekunduje a   Natalia Imbruglia je také   skvělá, protože zde nemusím   poslouchat její nudné písničky   :-)
Každopádně   doporučuju vidět film v   originále s titulky!   Francouzská angličtina Johna   Malkoviche je lahůdková....

Ten film je prostě úžasný! Je   skoro sto let starý a přitom   tak moderní! Člověk si skoro   až chce představovat, ajk   režisér diriguje herce, aby se   tvářili přesně tak ukázkově   hororově. A ty dekorace a   kostýmy! To je v podstatě ta   pravá absurdita, že v roce   1919 natočil někdo horor s   kubistickými dekoracemi a   kostými. Celé to působí   naprosto absurdně, přitom tak   živě.....

Pokud se nemýlím, jediný český   postkatastrofický film. Příběh   skupiny žen toulajících se   krajinou postiženou   nejmenovanou katastrofou   odhaluje pudovost lidského   jednání v prostředí bez   sociálních a kulturních   kontaktů. Vůbec bych se nebál   srovnání s Tarkovského   geniálním filmem Stalker.   Úsporné prostředky, civilní   herectví, pochmurná atmosféra   prostředí z něj dělají určitě   jeden z nejzajímavějších   českých filmů nejen šedesátých   let. Jak daleko dosáhla česká   nová vlna od Formanova Černého   Petra!

Wim Wenders se nechává rád   fascinovat městy. Ať už   Berlínem v Nebi nad Berlínem a   Tak daleko, tak blízko nebo   Havanou v Buena vista social   club nebo Lisabonem ve Stavu   věcí a především právě v   Lisabonském příběhu. Příběh   hledání ztraceného přítele by   se dal pojmout jako drama   třeba i s kriminální   zápletkou, ale jako by samo   město celou situaci   uklidňovalo a zlehčovalo.   Pomalé starosvětské tempo   Lisabonu se přenáší do filmu a   divák se může příjemně vézt na   vlnách magické energie tohoto   města. Podmanivá krása   tradičních portugalských písní   doplňuje podmanivou krásu   portugalských žen. Pravý film   pro diváky, kteří nikam   nespěchají a kteří rádi sní.

Tohle je film o nevyhnutelné   cestě ke smrti, o osudu, který   napsal scénář o konci života   muže, který měl původně   narýsovanou normální   úřednickou kariéru. Je to film   o tom, že nevíme dne ani   hodiny. Klasicky jarmuschovské   pomalé tempo vede sqělého   Johnnyho Deppa ke konci a   doprovází ho nejen Nikdo, ale   i vynikající hudba Neila   Younga. Tento film je sqostný,   klenotný a patří k tomu   nejlepšímu, co kdy bylo   natočeno o životě a smrti.

Jan Němec i tímto filmem   dokázal, že patřil k   nejzajímavějším tvůrcům 60.   let. Na rozdíl od zřetelně   antikomunistických Skřivánků   na niti posunul v tomto snímku   společenskou kritiku do vyšší   roviny alegorií zobecňující   principy moci, manipulace a   lidských slabostí. Na malém   prostoru zobrazil typy lidí   provázející lidskou společnost   celé dvacáté století. Od   jasných manipulátorů přes tupé   frajírky, tak typické pro   komunistický i fašistický   režim, až po slabé   intelektuály, kteří mají pro   všechno vysvětlení, jen aby   přežili a nedostali se do   konfliktu s mocí. Film   obsahuje spoustu jemných   narážek, na první pohled těžko   rozeznatelných. Je až   fascinující, jak dokáže být   tak jednoduše vystavěný příběh   s použitím minimálních   prostředků trefný. Ani se   nedivím, že i prezidentu   Novotnému došlo, jak je tento   film nebezpečný pro každý   totalitní systém.

Je pravda, že film připomíná   Kafkův styl absurdního vnímání   světa, ale jak sám Juráček   píše ve svých denících   (mimochodem strhující výpověď   o složitém vnitřním životě   tohoto umělce),Kafkou   inspirován nebyl a srovnání s   Kafkou se mu příčilo. Ve své   době byla Postava k podpírání   určitě svěžím experimentem,   který výrazně pomohl k   popularitě české nové vlny v   zahraničí, dnes už určitě bude   vnímám kritičtěji pro svou   těžkopádnost a až přílišnou   symboličnost. Přesto ale své   kouzlo má a příznivce   experimentálních a absurdních   filmů určitě potěší.
Na   eMule ke stáhnutí.

Jeden z nejoriginálnějších   pohledů na československý   socialistický Absurdistán.   Film plný náznaků, narážek a   jinotajů, ale přitom tak   srozumitelný a jasný. Už po   srpnové okupaci vznikla   mrazivá výpověď o době,   jejímuž tlaku nakonec autor   filmu, Pavel Juráček, podlehl.

Sladké hry minulého léta
Člověk by nevěřil, že   televizní film něco přes   hodinu dlouhý může být   krásný.Tento film, Sladké hry   minulého léta,je i po   čtyřiceti letech velice živý a   otevřený. Jakoby skutečně   šedesátá léta o tolik   předběhla dobu, Tak otevřeně   erotický, jak jen může být   podle předlohy Guy de   Maupassanta, ale i tak podle   něj realistický. Film o lásce   v dekadentní atmosféře   "fin de   siècle", kterou   dokázal režisér Juraj Herz   ještě výrazněji zobrazit ve   filmu Morgiana. Skutečně   impresionistické obrazy,   množství nádherných dívek,   Lasica a Satinský, mladí a   plni energie předvedou krásný   dialog...Ten film vás chytne,   pokud máte aspoň kousek duše   :-)

Originální poetický film pro   všechny snílky a staromilce   milující příběhy o dobru   vítězícím a čisté lásce. Navíc   jako perla nádherná Čulpan   Achmatová v hlavní ženské   roli.

O čem sní dospívající dívky?
Či o čem snily v dobách   netechnologických.... Valérie   je křehká a nádherná, celý   film je příjemným a   okouzlujícím   jedenapůlhodinovým snem, který   vás vrátí někam, kde jste už   dlouho nebyli....

To není Bill Murray, to je Jim Jarmusch...
Jim Jarmusch se vkusně a   neokázale vrátil někam před   Dead mana, i když není hlavní   hrdina tohoto filmu taky   trochu mrtvý muž? Pomalé   tempo, sqělá hudba,   minimalistické výkony herců.   Nic víc, nic míň. Kdo sleduje   Jarmusche od Stranger than   Paradise není zklamán, není   překvapen. Je potěšen a nechá   se kolébat příběhem chlapíka,   kterému ujel vlak, ač by na to   nikdy nepomyslel, nebýt dopisu   v růžové obálce....