Konec srpna v hotelu Ozon

Stará:
Bože můj! A já myslela, že je dovedu. 15 let jdeme za lidmi, za mužem, aby mohly mít děti.
Umřem. Jedna po druhé, všech osm. Konzervy se rozpadají a náboje rozežírá rez. Nic neroste. Země se nás štítí.
Otakar:
Neumřou. Někdo určitě ještě žije. Možná, že jsou na světě ještě celá města lidí, a vy je najdete, ty lidi, ty... muže! Uvidíte, že je najdete! Budete zakladatelkou nové civilizace, budete nesmrtelná. Budete matka lidstva.
Stará:
Nežvaňte! Jsme jako vši a země se nás štítí. Konzervy rezavějí. Jak dlouho to může ještě trvat?
Otakar:
Nerezavějí! Vím o jednom skladišti. Všechno je tam pořád jako nové.
granáty:
dívky loví ryby

Otakar:
Co vás to napadlo?! Vy chcete odejít?
Barbora:
Ráno.
Otakar:
Ale... To... to přece nemyslíte vážně?! Kam byste šly? Kam chcete jít?
Barbora:
Tam.
Otakar:
Kam? Kam tam? Dyť tam nic není, odtamtud jsem přišel před 30ti lety!
Barbora:
Tak někam jinam.
Otakar:
Nikde nic není. Nikde. Nic.
Barbora:
Řekla nám, že musíme najít lidi.
Otakar:
Lidi? Jaký lidi?? Vždyť žádní nejsou.
Barbora:
Říkala, že jsou.
Otakar (sklesle):
Nikde není človíčka. Kam chcete jít. Děti. Svět je úplně prázdný.
Judita:
A co ty?
Otakar:
Já?
Judita:
Jak to, že jsi ty?
Otakar: (v rozpacích)

ráno:

Otakar:
Za chvíli bude zima. Ráno táhly kachny. Co si počnete v zimě? Tady máte dům, teplo, maso, mléko, vejce. V řece ryby. V lese med. Tak mějte rozum! Vy nevíte, co děláte! Jenom do jara! Tak počkejte do jara (na Juditu tiše).
Judita:
Pojď s náma, jestli chceš.
Otakar:
Já?
Judita:
Počkáme na tebe.
Otakar (polohlasem):
Jste jako zvířata.
Barbora (přichází a kontroluje bagáž na koních):
Dělejte! Utáhnout! (Mezi tím si připíná opasek s pistolí po Staré, přímo před zraky copaté střelkyně. Ta si ji měří pohledem, ale neprotestuje.) Už to je. (blahosklonně na střelkyni)
Otakar na Barboru:
Já vás nepustím nikam! Nikam nepůjdete! (snaží se ji obejmout)
Barbora: (hrubě ho odstrčí)
Otakar:
Jste... zvířata. Jste bezcitná zvířata (s opovržením).
(následuje pře a boj o gramofon s tragickým závěrem)

starý muž: "Budete zakladatelkou nové civilizace, budete nesmrtelná, budete matka lidstva...!"
stará žena: "Nežvaňte! Jsme jako vši, a země se nás štítí."

Otakar:
Dopoledne se nevysílá.