Konec srpna v hotelu Ozon

Tato scifi vize světa po   třetí světové válce je   sice brilantně natočená a   má silnou přesvědčivost a   atmosféru ale na můj vkus je   to až příliš depresivní.   To co chtěli tvůrci   vyjádřit a čeho chtěli   dosáhnout (v 60.letech se   svět hned několikrát ocitl   na dostřel dalšímu   globálnímu válečnému   konfliktu)k tomu nelze mít   žádné výhrady ale já za   sebe podobně apokalyptické   filmové vize nemám v   oblibě.

Jeden z nejlepších filmů   nové vlny, postkatastrofický   film zcela bez vizuálních   efektů.Nepříliš   upovídaný, ale o to více se   mluvilo očima, především   Beta Poničanová a její   naděje a zklamání, když   hledala nějaké lidi a   myslela si, že už je   blízko. Skupina   přeživších děvčat je   různorodá a to jak film   skončí je daň za to, že   neumějí žít s jinými   lidmi- nejsou zvyklé se s   někým o něco dělit,   prostě přijdou a vezmou si   co chtějí.Bůhví, jak   bychom skončili my, kdyby   nás něco takového postihlo.

Nápad to byl rozhodně   zajímavý a ten černobílý   obraz se k filmu hodil.   Bohužel se tam vlastně   vůbec nic neděje, film se   táhne má divné dialogy a   už tenkrát když jsem ho   viděl mi vadilo pomalé tempo   a velmi divné chování těch   žen. Také ve filmu je   několik celkem drsných   vražd zvířat a to moc   nemusím. Škoda dobrý   nápad, působivá kamera a   opuštěné lokace, které   působí realisticky a   depresivně ale pro mně   osobně hůře stravitelné.

Tzv. Nová vlna v 60. letech   se nebála vkročit do   různých témat do té doby   ve filmu takřka neznámých.   Tento snímek je toho   důkazem. Svět po jaderné   katastrofě je na české   podmínky vcelku zajímavá   vize. Skupinka žen   toulající se krajinou a   snažící se prostě   přežít. Život je to však   ponurý a nudný. Nikde ani   živáčka, všude ticho.   Jejich lidská stránka tak   díky tomu dostává trhliny.   Tvrdý životní úděl je   mění na nelítostné osoby,   které ztratili lidskost a   veškeré zábrany. Zkrátka   klesají na úroveň   zvířete. A tak se ani   neštítí zastřelit jinak   klidného psa. Prostě jen   tak. Ztvárnění příběhu   je dle schémat 60. let. Na   povrch se vkrádá jistá   poetika a psychedelično. A to   je značná rozdílnost mezi   podobnými snímky ze světa.   Tam se mezi sebou vraždí a   okrádají o naftu či   benzín, viz Šílený Max,   Cyborg, atd... Trochu zamrzí   upravenost a vizuální   civilnost postav. Protože se   postkatastrofické snímky u   nás nikdy moc netočili,   působí tento počin skoro   jako zázrak.

Na české poměry   netradiční téma a taktéž   netradičně naturalisticky   ztvárněné scény. Kvalitní   filmy se dají točit bez   velkolepých scén a   speciálních efektů.   Použití nehereček, jak bylo   v šedesátých letech   módní, do rolí   dospívajících děvčat bylo   v tomto případě docela   vhodné, a taktéž obsazení   málo známých herců   přidalo filmu na   autenticitě. Akorát   nechápu, proč se při   některých situacích chovaly   dívky jako totální   vypatlanci, např.   zapalování sudu s naftou,   nebo házení ostré munice do   ohně. Že vyrůstaly ve   světě zničeném jadernou   válkou je v žádném   případě neomlouvá.   Podivné mně přišly i   stesky starého pána na   samotu, co já bych za to dal   nevidět 12 let člověka :-)

Liduprázdnou krajinou putuje   několik mladých žen,   vedených starou vůdkyní.   Hledají lidi, hlavně muže,   aby s nimi založily novou   civilizaci. Cestou ničí   přírodu, krutě se chovají   ke zvířatům, a vlastně i   samy k sobě. Některé   sekvence mě šokovaly svou   naturalistickou syrovostí a   bestiální surovostí,   zvláště ta se zastřelením   krávy a jejím následným   kucháním. Hle, obrázek   člověka v jeho pravé   přirozenosti, nespoutané   žádnými pokryteckými   ohledy, žádnými kulturními   ani zákonnými pouty! Film   vyznění velmi   misantropického, velmi   pesimistického, neboť   zobrazuje člověka v jeho   pravé podobě a bez   příkras. Děj dopadne   špatně (žádný happy   end!), dokonce bez kouska   naděje, protože ta zemřela   spolu se starou rezignovavší   vůdkyní, později se   zastřelením starého muže,   jehož jediného dívky   nalezly v opuštěném hotelu   Ozon, a nakonec s blížícím   se podzimem na konci srpna.   Otřesný film, avšak   naprosto vynikající.   Aktérky příběhu mi   připomněly ty čůzy z   fabriky, s nimiž dělám.   Stejná zhovadilá pakáž.

Kto pozná-pozná,kto   nepozná-môže lutovať.

Pokud se nemýlím, jediný   český postkatastrofický   film. Příběh skupiny žen   toulajících se krajinou   postiženou nejmenovanou   katastrofou odhaluje pudovost   lidského jednání v   prostředí bez sociálních a   kulturních kontaktů. Vůbec   bych se nebál srovnání s   Tarkovského geniálním   filmem Stalker. Úsporné   prostředky, civilní   herectví, pochmurná   atmosféra prostředí z něj   dělají určitě jeden z   nejzajímavějších českých   filmů nejen šedesátých   let. Jak daleko dosáhla   česká nová vlna od   Formanova Černého Petra!

Rozhodně film, který stojí   za to vidět. Jediné mně   známé dílo z české   kinematografii zabývající   se touto tematikou.Chyběl   tomu jen větší spád, což   vidím jako jediný nedostatek   a proto hodnotím osmičkou.   Jinak, člověk se úplně   vcítí do těch lidí,   kteří zůstali sami a tento   pocit bych nikdy nechtěla   zažít.

Druhý film v mém životě, který mě dojal.
Před 20ti lety muzikál Hair   a teď tenhle 50 let starý   snímek.

Pustil   jsem si ho v celku asi 3x   (jednotlivé scény   nepočítám). Při prvním   shlédnutí na mě působil   jako těžko pochopitelná   změť bezdůvodné krutosti   ke zvířatům (horší než   zvířecí chování -   zvířata většinou buď   loví nebo se brání) a   bezcílného bloudění.   Hlavní dějovou linii jsem   měl spíš načtenou z   obsahu, než abych ji vnímal   z filmu, ještě jsem řešil,   proč zmije neuštkla   blondýnku, když si s ní   zpočátku hrála tak   neobratně, než jí   zakroutila krkem, nakolik je   efektivní tahat s sebou na   koni divočinou kanystry s   benzínem, kde se dobře   živení koně napásli, když   údajně nic neroste, a co jim   dávají v zimě? Proč mají   některé dívky k lehce   potrhaným blůzám módní   přiléhavé kalhoty? Křídu   jsem zaměnil za kousek mýdla   a provaz jsem jen stěží   rozpoznal. Štíhlá, hbitá   Poničanová mi ve   "vojenském"   připomínala spíš ženu v   nejlepších letech (40+) než   nějakou stařenu. Hodně mě   překvapilo, že herečce bylo   57. Dívky vypadají ke 20,   ale jestli už putují 15 let,   jak říkala Stará, musí jim   být přes 25.

Teprve následně jsem   začal vnímat jednotlivé   scény v souvislosti a děj   prožívat. Na co asi Stará   vzpomínala u vrat do krytu?   Jak se tam tísnili, když   byla malá, všude plno lidí   bez špetky soukromí? Z její   tváře jsem cítil, jak   silná je její touha   konečně najít lidi   (zatímco holkám je to fuk),   zklamání z křídy v ruce   Evy, vrcholná scéna s   provazem na krku krávy.

A pak ten příval   emocí - neskutečné   štěstí, že konečně   někoho našli, vystřídané   zklamáním, že je starý   Herold úplně sám.   Rozněžňovala ji jeho   galantnost a rozčilovaly ji   jeho patetické řeči o   "pramatkách".   Škoda, že pro nechápající   Barboru (ta si snad myslela,   že už jdou na TO?) nenašla   vlídné slovo vysvětlení   (snad chtěla později) a jen   ji poslala pryč.

Je ironií, že Stará   zemřela tak náhle a   nečekaně. Ta jediná by je   všechny srovnala do latě.   Divoké holky by naučila   hospodařit v domě a   uhlazeného, místy   patetického Otakara by   přivedla blíž k drsné   realitě boje o přežití.   Všímáme si, že nemocné   paní Hubertusové říkal   něco úplně jiného, než   dívkám na odchodu. Ale když   desetiletí hrál šachy jen   sám se sebou, můžeme jen   obdivovat, že se nezbláznil   dočista.

Po   chvilce truchlení nad hrobem   Staré, Barbora, s jiskrným   pohledem, zavelí k odchodu.   Teď je nová vůdkyně   smečky. Všechny ji   respektují. Proč se   zdržovat na tom zvláštním   místě, plném podivných   věcí a mravů? Jdeme dál,   putovat krajinou je to jediné   co umíme a kde se můžeme   cítit pevně. Hlasy ze   smečky žádají gramofon.   První příležitost pro   Báru, už s opaskem a   pistolí od Staré, stát v   čele honu a potrvdit svou   vůdčí roli. Ale dílo   zkázy dokoná dlouhá zbraň   mladší dívky vzadu...   Barbora z toho nemá žádnou   radost, pohladí si i nábytek   v tom docela pěkném domě,   ale hned běží za svou   smečkou.

Myslím, že Barbora bude   dobrá vůdkyně. Pokud někde   ještě žijí lidé,   věřím, že pod jejím   vedením k nim dojdou. Přeju   jim mladé silné muže,   kteří je chytí za pačesy a   dají jim, co je třeba (pokud   si je tedy, hned při prvním   setkání, nepostřílí). A   jestli na celém kontinentu   už skutečně nikdo jiný   nežije? Tak pomřou na   cestě, jedna po druhé, v   prostředí, kde se cítí   "doma". V tom hotelu   by se ukousaly navzájem.   Šťastnou cestu, berušky,   myslím na vás!

Jedna z mála českých postkatastrofických sci-fi
Jedna z mála českých   postkatastrofických sci-fi.   Některým se nazamlouvá; je   totiž natočena komorně až   minimalisticky, což možná v   čase filmových super-triků   a důrazů na akčnost se   nezdá až tak aktuální.   Ovšem právě v tom   minimalistickém podání je   největší síla filmu. Už   začátek, kdy slyšíme pouze   zpětné odpočítávání   před vypálením raket s   jadernými hlavicemi [v   angličtině, francouzštině,   ruštině a čínštině, což   symbolizuje, že do jaderného   konfliktu se zapojili všichni   tehdejší - rok 1966 -   držitelé jaderných zbraní]   a nevidíme vlastně žádné   výbuchy a drastické scény,   je jiné, než u současných   filmů; ovšem to neznamená,   že méně hrůzné. Jen klade   větší nároky na   představivost.
Ovšem   ve filmu je drsnosti a   naturalistických scén   hodně. Monotónně plynoucí   pravidelné tempo skupiny   posledních lidí na světě   [samé ženy] je občas   narušováno jen   získáváním potravy.   Pomalá, ubíjející cesta   nikam; dívky jsou už   všechno jiné, než laskavé   mateřské bytosti. Jedině   "stará" má ještě   vizi a naději...
Film   však ukáže, že sobectví a   probuzená predátorská   krutost je už v dívkách   příliš hluboko a i po   nalezení "muže"   neskončí dobře, ale naopak   - končí dovršením   katastrofy, lidstvo vyhyne...  
Ani krátké   pohlazení jedné z dívek,   ukazující jakýsi záblesk   něhy, už nemůže nic   zachránit...
Vynikající,   minimalistický sci-fi film!