Země nikoho

Opravdu absurdní situace. Jeden je Srb a druhý   je z Bosny. Dva nepřátelé ocitnutí v zákopu   mezi dvěma liniemi. Nemohou si věřit, nemohou   utéct a oběma jde o život. Do toho přidejme   člověka ležícího na zemi a majícího pod   sebou výbušninu, kterou není možné odpojit.   UNIFOR sice přijede pomoct, ale dostanou rozkaz k   návratu. Ale to by si toho nesměli všimnout   novináři, aby se o takovou událost okamžitě   nezačali zajímat a tím nezasáhli do diplomacie   válečného konfliktu. Jedná se o tragikomedii,   která byla velice ceněná. Z konfliktu Bosny a   Hercegoviny nebylo natočeno mnoho snímků a tak   se tento stává doslova skvostem. Je natočen   vkusně a poutavě. Protiválečné vyznění je   zřejmé a neskonale dobré. Opravdu málo   takových snímků.

Kdo začal válku?
Dlouho jsem čekal na povedený evropský   válečný film a dočkal jsem se. Země nikoho je   jeden z nejlepších evropských filmů, lepší   je už jen Pád třetí říše.
Nejprve musím   pochválit režii. Je vidět, že Danis Tanović   zná Jugoslavský konflikt velice dobře a aby ne,   když je Bosenské národnosti. Co se mi na filmu   ale líbilo nejvíc je propracovaný scénář a   vynikající dějová zápletka, kde se z   nepřátelských vojáků v jednom zákopu   stávají na chvilku přátelé.
Vynikající   ná,ět samozřejmě doprovází sympatičtí   Jugoslavští herci a válečné efekty, které   ale už jsou slabší stránkou filmu. Proto   dopředu upozorňuji, že snímek nemůžete   vizuelně srovnávat s americkým Ryanem, nebo   Černým jestřábem. Přece jenom ti Američané   stále vládnou světové kinematografii. Stejně   těch válečných scén tu není tolik a je   vidět né moc veliký finanční rozpočet   celého snímku. Už i kvůli tomu, že v celém   filmu neuslyšíte hudbu, která by film oživila,   či doprovázela různé scény, což si myslím,   že je škoda. Co mi trochu utkvělo v hlavě bylo   rozhodnutí vojáků OSN vydat se sami do   nepřátelských vřad a pomoc našim hrdinům v   zákopu. Účel byl samozřejmě dobrý a Georges   Siatidis mi přirostl k srdci, ale přišlo mi to   nereálné. Opravdu si nemyslím, že si v reálu   jedna vojenské četa dovolila sama od sebe   opustit svou základnu a bez rozkazu odjet na   území nepřítele, ale budiž, přijal jsem   to.
Ve filmu je sice minimum akce, ale výborné   dialogy a dějové zvraty vás připoutaj ke   křeslu a budete mít chuť Tanovićovo dílo   pochválit, jako já.

Sečteno a podtrženo.   Film není americký, obsahuje minimum akce s   průměrnými válečnými efekty, ale děj,   zápletka, dialogy, herci, výprava a filmový   štáb v čele s Tanovićem natočili pěknou   podívanou a na to, že to natočili Bosenci   musím snímek pochválit. Takže ještě jednou   dobrá práce!

Celkem povedený film plný otevřeného i   skrytého sarkasmu a ironii o válce v bývalé   Jugoslávii,o novinařině,o OSN,ale hlavně o   válce jako takové.Není to sice můj šálek   kávy,ale originálně uchopený válečný film   potěší.

hra na důležité
Takto nějak jsem si vždy představoval mise   modrých baretů. Všichni se tváří nesmírně   důležitě, rozhodnout však nemůže nikdo nic.   Stejně je nutno čekat na rozhodnutí politiků   kdesi daleko. Rozhodnutí, které ale vůbec   nezávisí na dané situaci, ale opět na   diplomatických dohodách. Velitelé UNPROFORu   jsou si toho velmi dobře vědomi, proto   ochraňují v prvé řadě své skvělé posty.   Obyčejný voják v modrém baretu si může   myslet, že plní jakési poslání, ale vše je   to jen hra, lež a přetvářka. Tohle všechno   film Země nikoho zcela otevřeně ukazuje, a i   proto je skvělý. Je jeho štěstím, že byl   divákovi předložen jako tragikomedie s jakousi   dávkou nadsázky. Je tak stravitelnější. Jeho   prvořadou úlohou určitě mělo být   poukázání na absurditu a absolutní nesmyslnost   této války. To se mu podařilo skvěle. Žádné   oslnivé herecké výkony, ale naprosto   uvěřitelné ztvárnění hlavních postav. Film   vás nutí k zamyšlení, ať chcete, nebo ne.   Myslím si, že svou úlohu splnil beze zbytku a   před režisérem, který v době vzniku byl   naprosto neznámý, nelze než smeknout. Takovýto   jednoduchý snímek s prostým dějem dokáže   říct více, než nějaký pompézní válečný   velkofilm ozdobený účastí těch   nejvěhlasnějších světových hvězd.   Jednoznačně doporučuji.

No to byla ale blbost.
Nechapu,proc je tu takove   docela dost vysoke hodnoceni.
Mozna,ze jsem ten   film nepochopil dobre,ale proste se mi   nelibil.Videl jsem ho jen jednou,ale taky   naposled.
A to ho mam doma((((
Jo........ale je   to taky jenom muj nazor.

Válka na Balkáně. Ta jistě bude ještě   mnohokrát předmětem filmů. Tragikomický   příběh tří hrdinů, kteří uvíznout v   jednom zákopu uprostřed postavení mezi Bosenci   a Srby si vaši pozornost udrží plných 98   minut. Film ukazuje nesmyslnost války v celé   své nahotě. V zákopu stojí proti sobě dva   bosenští muslimové a jeden Srb. Vlastně jeden   z Bosňáků leží. Leží na mině. Kdyby se   pohnul, roztrhá ho to na kousky a vše v   blízkém okolí. Absurdita války se projevuje v   tom, že nynější protivníci mají společné   známé a kamarády ze dřívějších dob. Na   scénu vedle těchto hrdinů přicházejí i   "Šmoulové" - modré přilby a   televizní štáby. Záchrana vojáků se stává   předmětem reality šou. Podaří se je   zachránit? Podaří se tyto protivníky dostat   pryč a tím jim zachránit život? Jak to dopadne   s ležícím mužem? To se dovíte až v závěru   filmu.
Po celý film přicházejí drobné vtipy   a absurdity. Úsměv na tváři vyvolala scéna,   kdy v jednom ze zákopů - postavení Srbů, jeden   voják čte noviny se slovy "To je strašný.   To je neuvěřitelný." Kolega se ho ptá, co   tam čte? Dostane se mu odpovědí: "V té   Rwandě je ale bordel."

Příběh dvou vojáků uzavřených v v úzkém   pásu země uprostřed frontové linie. Celý film   půobí, jakoby byl rozdělen do dvou částí.   První část působí jako komorní drama tří   mužů uvězněných v zákopu. Jejich hádky o   původci konflitku vyznívají spíše směšně a   bezvýznamně, protože už vlastně ani nikdo   nejspíš neví, proč bojují. Druhá část   začíná, když do děje vstoupí jednotky OSN a   muži v zákopu se. Zobrazením jejich neochoty   pomáhat dostává snímek trochu protizápadní   nádech. Novináři, zde vykreslení, působí   pouze jako lovci senzací. Jejich honba za   příběhem je tak zběsilá, že se neštítí   prakticky ničeho, co pak překroutí a použijí,   jak se jim to bude hodit nejlépe. Oproti jiným   protiválečným filmům zde nejsou zobrazeny   hrůzy válečné vřavy a umírající, ale   důraz je kladen především na pocit   nesmyslnosti a zbytečnosti války plynoucího   hlavně ze situací v první části filmu .

Bohužel zde musím napsat, že mě film nezaujal   takřka ničím. Snad jen nápadem uzavřít v   jednom prostoru dva vojáky z opačných stran   barikády. Ale jinak sem se u filmu spíše nudil.

Excelentní bosenský film s originální   zápletkou a skvělým humorem. Nejde však o   žádnou oddechovku a už vůbec ne o nějakou   fraškovitou komedii. Naopak je to absurdita, za   kterou se skrývá množství kritiky.   Jedinečným stylem kritizuje systém a   neschopnost UNPROFORu, novinářský a mediální   hyenismus, vztahy mezi balkánskými národy i   válku samu o sobě. U tohoto filmu často   přemýšlíte, jestli se dřív rozesmát nebo   rozbrečet, jestli je to více vtipné nebo více   žalostné, až z toho zůstanou velmi smíšené   pocity, které v závěru přerostou do   naprostého zoufalství a čiré beznaděje.
Na   filmu mě hodně zaujal i konfliktní střet   prudké balkánské mentality se západním   světem – ten zde též rozhodně není ničeho   ušetřen. Film, který se mi nadobro vryl do   paměti.

Zákop mezi frontami a v něm soukromá názorová   válka o to, kdo začal tu opravdovou ... „Vy   jste začali válku.- Ne, vy jste začali válku.   Ne, vy! - Koho to teď zajímá? Všichni jsme ve   stejný prdeli“. Přetahovaná o zbraně   (každý chvilku, tahá pilku). Mina Made in E.U.   na které leží živý člověk... Totální   zbytečnost a neschopnost modrých přileb ...   „- Proč jsme kurva tady? - Dobrá otázka.“   Bezradnost velení ... „nemůžu udělat nic,   bez schválení valného shromáždění   Spojených národů. A nemyslím, že valné   shromáždění se shromáždí“. A tisk, který   potřebuje jenom pravidelnou reportáž. Myslím   si, že nejlépe vše vystihuje ironická   poznámka bosenského vojáka ...„Díky Bohu,   že s vámi můžeme počítat.“