Berlín, Alexandrovo náměstí [TV seriál]

"I kdyby Fassbinder nenatočil nic jiného než Berlín, Alexanderovo náměstí, patřil by plným právem do panteonu filmu." americký kritik Andrew Sarris

Na zfilmování i u nás známého románu Alfreda Döblina Berlín Alexanderplatz, který vyšel poprvé v roce 1929, pomýšlel režisér Rainer Werner Fassbinder zcela vážně a konkrétně již v roce 1977, když pobýval delší dobu v Paříži. Původně chtěl knihu adaptovat jako televizní seriál a zároveň i jako snímek pro kina. Monumentální filmová freska, natáčená na 16milimetrový formát, vznikala od června 1979 do dubna 1980. Samotné filmování trvalo nicméně pouhých 154 natáčecích dnů. V takovémto šibeničním termínu stihl tedy Fassbinder natočit seriál, jehož celková délka přesahuje patnáct hodin vysílacího času. Navzdory této ohromující rychlosti natáčení zůstává ovšem seriál Berlín, Alexanderovo náměstí jedním z nejúchvatnějších filmových opusů, jaké kdy vznikly.
NfA

Díl s názvem Epilog uveden na LFŠ 2010

Franz se zblázní poté, co je obviněn z vraždy své družky Mieze, kterou zabil jeho úhlavní „přítel" Reinhold. V léčebně účinkuje ve vlastním filmu života, jaký se zpravidla promítá v mysli člověka před smrtí. Vyléčí se a přežije, ale není to pro něj vykoupení, nýbrž definitivní prokletí: stane se jiným člověkem. Biberkopfova dosavadní bezvýznamnost způsobená předchozím neuspořádaným životem se promění v etablovanou a společensky respektovanou bezvýznamnost člověka spořádaného.
Döblinův příběh vyjadřoval Fassbinderovo celoživotní trauma. Poprvé ho četl ve čtrnácti letech a před natáčením ho znal skoro nazpaměť. RWF o svém vztahu ke knize říká: „Asi po pěti letech jsem si Berlín, Alexandrovo náměstí přečetl podruhé. Tentokrát mě ohromilo něco úplně jiného, nebo mě to probudilo, abych učinil poznání, jež mi usnadnilo pochopit, jak se věci mají: tato zkušenost mi pomohla, abych se nevědomě nedopouštěl toho, co bych na plnou hubu nazval ,životem z druhé ruky'. Při druhém čtení mi bylo stránku od stránky jasnější, žasl jsem a jímala mě úzkost, až jsem měl potřebu zavírat oči a zacpávat si uši, abych zapudil to, co mi bylo čím dál jasnější, zkrátka že obrovská část mého já, to jak se chovám a reaguju, prostě to, o čem si myslím, že to jsem já, není nic jiného než to, co Döblin popisuje ve svém románu."
Berlín 20. let minulého století představoval významné centrum moderní a avantgardní evropské kultury. Na troskách první světové války zde vyrostla enkláva svobodného ducha. První a dosud patrně nepřekonaný německý velkoměstský román vyšel r. 1929. Kus Biberkopfa je i v Alfredu Döblinovi (1878-1957), jenž popisované prostředí dobře poznal jako chudinský lékař. Sám rovněž prodělal tragické zkušenosti. Jako jeden ze zakladatelů expresionismu a levicový intelektuál emigroval před nacisty do Francie, odtud pak do USA. Po válce se ihned vrátil, ale nespokojen ani s jedním ze dvou německých států odešel v roce 1953 natrvalo do Francie.
Vítězslav Čížek, 36.LFŠ 2010